Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 153
nastává, jakmile zásoba vody v půdě překročí charakteristickou maximální hodnotu, zjištěnou
z retenční křivky. Jsme-li odkázáni na empirická data, je nutno monitorovat chod
srážek, teplot a tenzometrických tlaků po několik let, než lze dojít k hydrologicky prokazatelným
závěrům. Při kratším období je kombinace experimentálních a simulovaných dat
nejproduktivnější metodou. Srovnáním empirických a modelových výzkumů lze i simulátor
opravit, zpřesnit. Za dosavadní období, kdy je vodní režim bývalých plužin monitorován,
odpovídá tenzometrický monitoring předpokladům učiněným ze simulačních výstupů
a vzhledu půdního profilu.
Je také třeba počítat s tím, že dnešní vegetační kryt studovaných plužin je jiného typu
než ve vrcholném středověku, tj. v době, kdy se na terasových polích střídaly polní kultury
s roky, kdy plochy ležely ladem. Navíc se projevovaly další fenomény při samotné kolonizaci.
Odlesnění nově osidlovaných pozemků s sebou kromě mineralizace humusu v půdě
přineslo snížení transpirace, a tím zvýšení hladiny podzemní vody. Tento faktor mohl
spolu s tlakem na nadprodukci a klimatickým optimem vést k preferenci zemědělského
využití výše položených poloh. Další otázkou je hydrologická bilance v posklizňovém
období. Po sklizni, kdy transpirace vegetací ustala, se retenční kapacita projevovala zřejmě
méně výrazně.
Dalším problémem je otázka reprezentativnosti hydropedologických měření. Jak už bylo
řečeno v úvodu článku, je zřejmé, že mnoha faktory limitovaný počet měření v jednotlivých
lokalitách a konečně i počet jednotlivých měření zdaleka nepřináší reprezentativní
výsledky, které by měly orientační charakter. Výsledky však naznačují, že tvůrci polních
systémů problém vodní bilance budovaných polí přinejmenším řešili. Terasová pole byla
výhodná nejen z hlediska nasazení dobové zemědělské techniky, ale také pro zajištění optimální
celoroční vláhové bilance, a to i v letech klimaticky nepříznivých. Plužiny často zasahovaly
do vysokých nadmořských výšek, k zemědělské činnosti byla využívána odlehlá,
málo úrodná i relativně nevýhodně položená půda. Kamenitý terén byl stále upravován vybíráním
kamenů, které byly skládány na mezní pásy. Agrární činnost nevynechala ani temena
poměrně vysokých kopců, rezidua plužinových systémů se často nalézají v nadmořských
výškách přes 800 m n. m.
Systémy terasových polí byly budovány jako promyšlené a organizačně náročné dílo.
Přeměna dosud nevyužitých ploch v terasová pole mohla trvat v základní fázi jen několik
let, maximálně desetiletí. Majitel a lokátor potřebovali zajistit hospodářský start nové sídelní
jednotky co možná nejrychleji. Proto předpokládáme, že jádro nové plužiny bylo vybudováno
poměrně rychle (Řepešín, Pleše). Jiná situace nastala v těch nově reorganizovaných
sídelních jednotkách, kterým předcházelo starší, raně středověké osídlení (Vlachovo Březí,
Čichtice). Zde měla výstavba terasových polí na nových, dosud neobhospodařovaných plochách
doplňkový charakter, kdy byly pro orné hospodaření adaptovány i extrémně situované
plochy v okolní krajině jako vrcholy kopců nebo jejich strmé svahy. Odpověď na otázku,
proč byly využity pro zemědělství vrcholného středověku často i tyty polohy, je třeba
hledat v extenzívním charakteru středověkého zemědělství.
Existence takto budovaných agrárních systémů byla nesporně podmíněna historickým
klimatem. Zejména středověké klimatické optimum přes některé fluktuace přispívalo k rozvoji
osídlení v podhorských a horských oblastech. V 15. století se na našem území zvýšila
kontinentalita klimatu a zejména v druhé polovině 15. století panovala teplá a suchá léta