Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

188
RAZÍM: Nad poãátky hradÛ ãeské ‰lechty
Obr. 10. Rýzmburk, hrad. Vnitřní líc jižní části vnější hradby se sedlovou vížkou (vpravo) a nikou střílny
pro palnou zbraň (uprostřed). Srov. obr. 9: 4; 11: A; 12. Foto V. Razím 1994. — Abb. 10. Rýzmburk, Burg.
Innenseite des Südteiles der äußeren Wehrmauer mit Sattelturm (rechts) und Nische der Schiessscharte
für Feuerwaffe (inmitten). Vgl. Abb. 9: 4; 11: A; 12. Foto V. Razím 1994.
ve vztahu k Boršovu původu. 11 Tato formule se naopak ve stejné době hojně užívá s intitulacemi církevních
hodnostářů, jako jsou opat, biskup, arcibiskup, děkan, arciděkan, probošt či kněz (srov. např.
CDB V, č. 384, 416, 491, 492, 511, 518, 543, 635, 641, 683, 687, 777, 784, 797, 835). Boršově neobvyklé
intitulaci není třeba dávat žádný zvláštní význam. Listinu vyhotovili velehradští cisterciáci,
kteří měli zájem na písemném potvrzení Bohuslavovy donace, zatímco šlechtickému původci na
tomto pořízení nemuselo příliš záležet. Diktátor z klášterního prostředí zřejmě použil buď ze zvyku,
nebo z určité servility vůči panu Boršovi poněkud vznešenější intitulaci s devoční formulí, která se
u šlechty v různých formách objevuje jen zřídka. Neznalost (vždyť Rýzmburk byl tak daleko), nepozornost
nebo z tehdejšího hlediska nedůležitost rozlišení může být prostou příčinou použití termínu
castellanus, aniž by pro to bylo věcné opodstatnění. 12 S „nástrahami“ takovéhoto druhu je při inter-
11 Téměř všechny listiny, kde se vyskytuje Boršovo jméno (Klápště 2003, tab. na s. 792), jsou vydány panovníkem
a Boreš zde figuruje jako svědek. Výjimky, kromě pojednávané listny z roku 1264, představují pouze listiny z roku
1267 a 1275 (CDB V, č. 500 a 796), které Boreš vydává v Dlouhé Loučce a na Rýzmburku ve prospěch své fundace
augustiniánského konventu u Krasíkova poblíž Moravské Třebové. Obě zřejmě psal jeho písař, který přitom
použil jen prostou intitulaci složenou z osobního jména a predikátu.
12 Nedůslednost v používání titulů je v listinách poměrně častým jevem. K nejnázornějším příkladům patří dvě
listiny vydané v Plasech jediného dne 2. 7. 1263 (CDB V/1, č. 386 a 387). Mezi svědky jsou v první listině uvedeni
Burchardus de Clingenberg a Herkenbertus de Starkenberg, ve druhé listině je Burchardus se stejným predikátem,
ale Herkenbertus s funkcí „burchravius“. Burchardus (Purkart z Janovic) byl na královském Zvíkově samozřejmě
purkrabím. Naproti tomu v listině vydané v Neuburg u Pasova roku 1274 (CDB V/3, č. 1639) se uvádí
svědek Zabissius castellanus in Valchenstain, tedy Záviš z blízkého Falkenštejna, o jehož svobodném vlastnictví
hradu nejsou pochybnosti. Jako méně pravděpodobnou bychom snad ve vztahu k Boršově vlčnovské a Závišově
neuburské titulatuře mohli uvažovat možnost, že diktátor pod pojmem castellanus mínil obecný význam, který
lze přeložit jako „obyvatel hradu“.