Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 253
3.5.1. Číšky této doby mívají vysoce vpíchnuté dno, často dosahující až dvou třetin výšky nádoby.
Tato úprava neměla žádný praktický smysl, jedná se pouze o projev dobové módy, libující si v bizarních
až pitoreskních tvarech. Ve Š. se mezi číškami se žebry ze skla zeleného nachází také jedna
ze skla modrého a několik zlomků ze skla žlutozeleného. Výrobky z modrého skla se zdají být soustředěny
na území Nizozemí, kde snad byly vyráběny. Třetím nejrozšířenějším typem se stal „Krautstrunk“,
oblíbený zejm. na území podél Rýna od Švýcarska po Nizozemí, východně do Rakouska
a ojediněle doložený v západních Čechách. Tento názor P. Steppuhna je na základě nových nálezů
z Moravy možné revidovat a hranici výskytu posunout až k moravsko-slovenskému pomezí (Sedláčková
2000a, 164–167; M Brno, nepubl. mat.; SZM Opava, nepubl. mat.). Zlomky jsou ve Š. doloženy
první berkemeyery.
3.5.2. Typickým představitelem německého skla se stává vysoká kyjovitá číše s velkou zvonovitou
patkou, většinou ze zeleného skla. Ve Š. se vyskytovala ve velkém množství a v řadě variant.
3.5.3. Dalším výrazným tvarem je „Stangenglas“ – vysoká válcovitá číše s tělem pokrytým velkými
nálepy. Doloženy jsou tři úpravy dna – prolamovaná patka, dno ovinuté vláknem ve více řadách,
nebo silnějším, zaštípaným vláknem. Ve Š. jsou doloženy první dvě varianty. Vedle výrobků ze zeleného
skla existuje také skupina ze skla modrozeleného či modrého a je pravděpodobné, že jak úprava
dna, tak sklovina jsou vázány na určité výrobní okruhy. Také tento typ je doložen v našich nálezech.
Na Moravě jsou zastoupeny především výrobky z modrozeleného nebo světleji modrého skla (Sedláčková
2000a, 167–170, obr. 1: 5, 8, 2: 4; M Brno, nepubl. mat.).
3.5.4. Tvar poháru v tomto období prožívá jistou renesanci – po téměř dvou stoletích absence se
opět vzácně objevují tvary sestavené ze tří částí – z kupy, dříku a zvonovité patky. Ze Š. pochází pohár
z modrého skla, jehož kupa nese optický dekor šikmých žeber a zhruba v polovině výšky je ovinuta
vlákny. Zlomky stejných pohárů jsou známy ze souboru z Petrova v Brně (M Brno, nepubl. materiál),
jinak se na Moravě vyskytují i další varianty pohárů v několika lokalitách (Sedláčková 2000a,
174–175, obr. 3: 3–5, 5, 178, obr. 3: 6, 7, 10).
3.5.5. Lahve – jsou doloženy větší tvary s hruškovitým tělem, běžně rozšířené po celé Evropě.
3.5.6. Konvička (nebo džbánek) z modrého skla z přelomu 15./16. stol. je ojedinělý tvar, pro který
nachází P. Steppuhn pouze několik analogií v Nizozemí a sz. Německu. U nás se tento tvar vyskytuje
teprve po polovině 16. stol. v každém větším souboru.
3.5.7. Lampy – v archeologických souborech ojediněle doloženy v průběhu středověku i raného
novověku ve světském i církevním prostředí. Ve Š. jsou zastoupeny typickými válcovitými spodními
částmi. Ojedinělé nálezy u nás jsou známy z Prahy a Mostu (Černá ed. 1994, č. kat. 140, 335). Celý
soubor, ovšem přesněji nedatovatelný, byl nalezen v augustiniánském klášteře v Prostějově (M Prostějov,
nepubl. materiál), jedna lampa byla nalezena na Petrově v Brně (M Brno, nepubl. materiál,
1450–1550).
3.6. 16. a 17. století. Vedle typických německých tvarů, jako jsou roemery (u nás v arch. materiálu
v podstatě neznámé), a různých variant vysokých číší, nyní většinou s optickým dekorem svislých
žeber nebo vícebokých, se ve Š. objevuje celá plejáda klasického renesančního sortimentu. Jsou zde
poháry, číše a číšky, dále konvičky, misky, víka, lahve a lahvičky všech rozměrů, části destilačních přístrojů.
Vedle emailového dekoru se setkáváme s výzdobou rytou diamantem i se sklem filigránovým.
4. Ploché sklo – jeho výroba stála v 6. stol. na počátku středověkého sklářství. S doklady zasklívání
oken ve světském prostředí se ve Š. setkáváme v podobě 46 zlomků již v 11.–12. stol., přičemž
některé nesou i malovanou výzdobu. Z 12./13. stol. byl nalezen jediný zlomek, ovšem v následujícím
období 13./14. stol. se již jedná o stovky fragmentů, i téměř celých okenních výplní. Většinou jde opět
o nálezy ze světského prostředí. Malba švarclotem představuje rostlinné a geometrizující motivy, pro
které autor uvádí řadu paralel. V jednom případě se dochovala i část nápisu pozdně románským písmem.
Okenní sklo z 15.–17. stol. je silné pouze 1–2 mm, čili slabší než v předešlých obdobích, a je
již zcela běžné. Vedle samotného skla jsou dokladem zasklívání oken i olověné rámečky s „H“ profilem.
Nejstarší doklady okenního skla u nás jsou známy z Hradiska u Mikulčic (Himmelová 2000, 87),
z 10. a 2. pol. 12. stol. z Olomouce – některé i se stopami malby (Bláha 2000), v Čechách ze Staré
Boleslavi (Špaček 2000) a z doby do 13. stol. z několika výzkumů v Praze (Dragoun 2000).