Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

186
RAZÍM: Nad poãátky hradÛ ãeské ‰lechty
ny do jádra hradu jihozápadně od válcové věže, stáří věžové brány severně od věže (přičítané bez bližšího
vysvětlení 1. polovině 13. století) či rozsah předhradí. Datace první příčné hradby předhradí do
1. poloviny 13. století (Durdík 2000, 21; Durdík – Bolina 2001, 82) zřejmě vychází z tvarosloví sedile
v průjezdu brány. U sedile je však třeba uvažovat o mladším původu v řádech desítek let i o eventualitě
druhotného použití. 8
Vývoj dispozice jindřichohradeckého hradu ve 13. století mohl být i značně rozdílný oproti konstrukci,
která zde vidí nedokončený královský hrad, následně retardující v důsledku vítkovského úchvatu.
Nedostatek konstant v dosavadních vědomostech o podobě hradní dispozice v počátcích její existence
nám nedovoluje vydávat ji za jeden z pevných kamenů, na nichž by mohla být stavěna teorie
o jedné ze zásadních společenských tendencí ve vztahu mezi panovníkem a přední českou nobilitou.
Zdání mimořádné velikosti hradní dispozice, která by měla vycházet z konceptu údajného královského
díla, nemůže být vyvoláváno ani doposud nepodloženým řazením opevnění předhradí již do 1. poloviny
13. století (Durdík 1993, 73). Ani písemné, ani žádné jiné dostupné prameny nenasvědčují zeměpanskému
původci hradu, a nezbývá než doufat, že obohacení dnešního stavu poznání přinese
kýžená adekvátní publikace zdejšího archeologického výzkumu.
Rýzmburk je hlavním hradem dalšího předního šlechtického rodu doby přemyslovské v Čechách
– Hrabišiců. Také jeho dispozice má být jedním ze základních kamenů teorie šlechtického úchvatu
královských hradů. Rozlehlý hrad se složitým systémem hradeb, ale malým počtem obytných staveb
má na sebe podle „kastellologické“ koncepce prozrazovat, že jde o první fázi výstavby hradu typu
sobvodovou zástavbou. V tomto stavu měl Rýzmburk získat zdejší kastelán Boreš z rodu Hrabišiců,
který i přes své vynikající společenské a ekonomické postavení nedokázal původní královský
záměr v úplnosti realizovat (např. Durdík 1999, 408).
Podrobná diskuse věnovaná této otázce proběhla již před dvanácti lety (Durdík – Klápště 1992).
Tehdy se vzájemně konfrontovaly dvě koncepce – tzv. kastellologická, charakterizovaná v předešlém
odstavci, a sídelněhistorická, která přesvědčivě ukázala, že k předpokládanému vzniku královského
hradu uprostřed hrabišických majetků neexistuje žádný relevantní pramen ani věrohodná historická
souvislost. Právem se proto J. Klápště (2003, 793) pozastavuje nad tím, že navzdory prezentaci tohoto
kontextu je stále jako nepochybná opakována „kastellologická“ koncepce počátku Rýzmburka.
Z pohledu historických pramenů je znepokojivý jeden problém, na který se často poukazuje.
Rýzmburk se poprvé objevuje v predikátu Borše, tehdejšího nejvyššího komorníka krále, roku 1250
a poté v dlouhé řadě až do počátku roku 1278, kdy byl velmož zbaven života. Všechny zachované
Boršovy predikáty jsou uvozeny pouze latinskou předložkou de, jen na listině z roku 1264 je uvedeno
Borssho, miseracione divina castellanus in Rysenburch (CDB V/1, č. 403). Tato intitulace je již
desítky let předmětem badatelského sporu: Jde o vzácné prozrazení skutečnosti, že Boreš nebyl skutečným
vlastníkem hradu Rýzmburka, ale pouhým zdejším kastelánem, který se hradu někdy koncem
40. let 13. století zmocnil 9 Souvisí takto uvozený predikát s jedním se zásahů krále proti Boršovi,
kdy mu panovník hrad dočasně konfiskoval nebo nuceně předal v léno 10 O znění intitulace
zroku 1264 se také opírá teorie zeměpanského stavebníka hradu.
Zjevné nedorozumění dosavadního bádání spočívá v nesprávném chápání míry osobní iniciativy
samotného Boreše v inkriminované listině z roku 1264. Písemnost byla vydána ve Vlčnově u Uherského
Brodu, kde měl zřejmě Boreš středisko svého tamějšího panství při uherské hranici. Toto odlehlé
panství začali Hrabišici budovat již někdy kolem počátku 13. století, tedy v době, kdy zde byl
8 Uměleckohistorické datování sedile v průjezdu 1. brány odpovídá nejspíše 3. čtvrtině 13. století (Kuthan 1994,
169).
9 Sedláček 1923, 169; Durdík in: Durdík – Klápště 1992; Durdík 1999, 407–408.
10 Novotný 1937, 293; Menclová 1972a, 198; Klápště in: Durdík – Klápště 1992; Vaníček 2000, 444–445; Velímský
2002, 75. Pro pořádek je třeba vyjádřit nesouhlas s tvrzením, že D. Menclová přejala představu, že Boreš budoval
Rýzmburk jako královský (srov. Durdík in: Durdík – Klápště 1992; Velímský 2002, 75, pozn. 25). Z textu
D. Menclové (1972, 198) takovýto názor nevyplývá, autorka se spíše přiklání k opačné variantě, pouze se nesnaží
věc jednoznačně rozhodnout.