Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 107
ně byli aktéry při císařově vstupu do Paříže, takže známe i jejich uniformy. Hofmistři měli
sametový kroj v kombinované blankytně modré a plavé barvě, jejich podřízení, stolníci,
číšníci a kráječi, nosili saténový oděv s pruhy v barvě bílé a plavé. 68 Nic z toho však neodpovídá
dochovaným ilustracím. Vrchní hofmistr (se založenýma rukama) na miniatuře
v rukopise BN Ms. fr. 2813, fol. 473v má tmavočervený dres stejného střihu, jako mají přihlížející
stolník a kráječ se svým nářadím, tj. s tácem na řezání masa a s velkým nožem
(obr. I). Dresy se odlišují barvou, jeden má svrchní oděv do modra, druhý do šeda. Jan
Fouquet na svém vyobrazení zachytil módu platnou kolem roku 1460, která předepisovala
jednotnou tmavočervenou barvu pro dlouhé i krátké kabátce (obr. IV). Jelikož služebníci
na dvoře vévody Jana z Berry měli kroje odlišného střihu a v barvách svého pána, jejich
soudobé vyobrazení v Přebohatých hodinkách řečeného vévody pro nás není směrodatné
(obr. VI).
Poněkud větší dokumentační hodnotu má vyobrazení hostiny Řádu hvězdy v našem základním
rukopise Ms. fr. 2813, fol. 394r, na němž má personál u stolu oděv stejného střihu,
avšak rozdílných barev (platí to i pro různobarevné nohavice ve stylu mi-parti, obr. V). Z vyobrazení
dvou hudebníků, jednoho trubače a jednoho hráče na dudy je zřejmé, že hudební
produkce měly různé nástrojové obsazení. Všichni hudebníci, které můžeme spatřit na soudobých
miniaturách, stáli u stolu a jako by troubili či hráli hostiteli a jeho hostům „do ouška“.
Při rozloze Velkého sálu Palais de la Cité, jež činila 935 m 2 , bychom pro celou hudební
kapelu očekávali spíše nějakou tribunu. Oprávněnost této domněnky dokládá hned několik
miniatur z iluminovaného souboru pěti rukopisů se chansons de geste, spjatých se jménem
Renaulta z Montaubanu. V souboru vzniklém v Bruggách po roce 1462, a to pro burgundského
vévodu Filipa Dobrého, nalezneme řadu vyobrazení slavnostních hostin. Ta pro nás
ale tentokrát vzhledem k specificky burgundské módě příznačné pro „podzim středověku“
nejsou zajímavá v souvislosti s oděvy obsluhujících služebníků, nýbrž v souvislosti s uspořádáním
stolů, umístěním příborníků a již zmíněných tribun pro hudebníky. Přestože zobrazená
řešení vykazují značnou variabilitu, přesvědčivě dokládají jednak setrvalou oblibu baldachýnů,
jednak spektakulární funkci příborníků, vystavujících na odiv drahocenné nádobí
(obr. 6). Místo pro hudebníky bylo vyhrazeno na vyvýšených tribunách, jak je tomu i na
reprodukci fol. 239v v rukopise 5075 pařížské Bibliothèque de l’Arsenal (obr. VII). 69
Svědectví soudobé Paměti, k níž se malou oklikou vracíme, vítaně doplňuje Relaci. Ta
uvádí jen to, že k hudební produkci došlo po večeři před svátkem Tří králů, a to v sále Parlamentu,
v němž čekali „hudebníci se strunovými nástroji a hráli způsobem obvyklým“. 70
Při této příležitosti byly podávány zákusky s vínem. Jako ceremoniální číšníci se při tom
uplatnili oba bratři francouzského krále: vévoda z Berry králi podával zákusky (víme, že
a jiných slavnostních hostinách, viz k tomu Catherine Homo-Lechner, De l’usage de cornemuse dans les banquets :
quelques exemples du XIV e et XVI e . In: Imago musicae IV. De l’image à objet, Paris 1987, 111–119, stručnější
výklad autorka publikovala pod názvem La cornemuse, un instrument „de bouche“. In: Fêtes gourmandes, 109.
68 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 214; Cesta, 39.
69 Pro první informaci o této kolekci viz Catalogue général des manuscrits des bibliothèques publiques de France.
Paris. Bibliothèque de l’Arsenal. Tome 5 e , Paris 1889, 38–40, sign. 5072–5075. Pátý svazek se nalézá v mnichovské
Bayeriche Staatsbibliothek, Cod. gall. n° 7.
70 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 231; Cesta, 54. Zde také v pozn. 1 výklad o významu les menestrels
de bas instruments, tj. hráči na harfu, violu apod. Nejde tedy o nějakou pokleslou, hlučnou hudbu, jak na základě
starší literatury soudil ještě Václav Černý, Staročeská milostná lyrika, Praha 1948, 230–231.