Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 33
lů), rozšířil se intenzivní oboustranný styk se sousedními oblastmi (kamenné suroviny, mramorové
náramky, sůl). Zásadní rozdíl proti předchozímu období je v tom, že všechny tyto
změny nastupují pomalu a působí postupně. Nelze pochybovat, že na české území přicházeli
jak jednotlivci, tak menší skupiny. Domácí prostředí obohatili, ale také se mu přizpůsobili.
Na všech českých lokalitách s výskytem malovaných nádob trvá převaha domácí
vypíchané keramiky. Co se týče charakteru vzájemných vztahů, neexistují žádná obranná
zařízení, spíše se dá mluvit o přátelských stycích a spolupráci, např. při budování rondelů.
Lengyelské vlivy působily i dále na západ a zasáhly celé území, kde starší stupeň vypíchané
keramiky vystřídal keramiku lineární. Kromě ovlivnění tvarů (plochá dna, ostrá profilace)
a výzdoby (nové motivy) o tom svědčí rozšíření fenoménu budování rondelů daleko
za hranicí lengyelského území, vlastně v celé oblasti osídlené centrální skupinou VK definované
výše: v Čechách (Podborský 1988; Trnka 1991; Pavlů – Rulf – Zápotocká 1995),
vBavorsku (Petrasch 1990; 1994; 2001), Frankách (Schier – Schussmann 2001), v Sasku
ivPosálí (Behrens 1981; Stäuble 1999; Campen – Stäuble 2000; de Vries – Stäuble 2002).
V této době došlo též k výrazné regionalizaci v rámci Evropy a po okrajích centrální oblasti
VK vznikají relativně samostatné skupiny jako Oberlauterbach, Grossgartach, Villeneuve-Saint-Germain.
A teprve nyní se vypíchaná keramika objevuje i v Malopolsku, v podobě
skupiny Samborzec-Opatów.
V Čechách toto období klasifikujeme jako mladší stupeň VK (fáze IV–V). V centru české
kotliny se střetávaly vlivy ze všech sousedních zemí a regionů: z Moravy sem přes východní
Čechy přicházeli nositelé moravské malované keramiky, z Bavorska přes Plzeňsko
směřoval import pruhovaných silicitů a s nimi i keramika typu Oberlauterbach (Metlička
2002), z Pomohaní po Ohři prvky grossgartašské, ze Saského Polabí a Posálí přes Ústecko
nejhojněji v Čechách využívané silicity glacigenních sedimentů, sůl i keramika s rössenskou
výzdobou (Zápotocká 1993). Je zřejmé, že obyvatelstvo české kotliny udržovalo
v mladším neolitu společenské a hospodářské styky se všemi sousedními skupinami a zároveň
od nich přebíralo i jim předávalo nejrůznější podněty.
Co se týče východních Čech, ty byly v nejstarším období neolitu vzhledem ke své poloze
na spojnici cest na jihovýchod osídleny jako jeden z prvních regionů (Pavlů – Vokolek
1994; 1996) a po celou dobu LnK až do šárecké fáze zde vývoj probíhal v podobných intencích
jako ve středních Čechách. Na přelomu staršího a mladšího neolitu, v době vzniku
VK, byl zdejší region na krátký čas vzdálen od centra a nový styl sem přišel se zpožděním.
Přesto jsme přesvědčeni, že zde nedošlo k přerušení osídlení a vývoj proběhl kontinuálně.
Obyvatelstvo užívající dosud šárecký styl výzdoby převzalo přímo styl konce II. až III. fáze
starší keramiky vypíchané.
V době mladšího stupně VK naopak tento region stál přímo u zdroje změn. Vliv lengyelského
kulturního okruhu, resp. jeho západní větve – MMK, infiltrující sem z Moravy,
se projevil hlavně ve změně a bohatství nových tvarů jemné i hrubé keramiky. Malované
zboží v souborech mladší VK je vesměs hodnoceno jako import. Dynamika těchto změn
byla nyní odlišná než v době vzniku keramiky vypíchané. Některé nové prvky byly sice
postupně přebírány, ale styl a technika výzdoby jako identifikační kulturní znak se neměnily.
Obdobnou situaci konstatujeme na střední a severní Moravě, kde kontinuální osídlení
s k. vypíchanou přetrvalo až do mladšího stupně (Kazdová – Peška – Mateiciucová
1999, 100; Kazdová 2001; Zezulová 2003). A právě v této době se na chrudimské sídliště
dostala i nádoba s vydutým límcem na hrdle až ze vzdáleného Malopolska.