Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

70
CHVOJKA: Souãasn˘ stav poznání popelnicov˘ch polí v jiÏních âechách
Čechách (Čujanová-Jílková 1964, 68; 1977, 109–111). Příchodu nových skupin obyvatel
by mohl nasvědčovat výrazný nárůst počtu lokalit v tomto mladomohylovém stupni v jižních
Čechách, stejně jako rozšíření osídlení do předtím neobydlených oblastí (střední Pootaví;
srov. obr. 2). Jednoznačné stopy příchodu nových obyvatel však v našem regionu
nemáme, odmítnout pak můžeme nějaké násilné střety nebo válečné události. Dosud nevyřešenou
otázkou zůstává také možný původ těchto vlivů, resp. kolonistů, který bývá někdy
kladen do středních Čech (Čujanová-Jílková 1978, 381), jindy spíše do podunajských
oblastí (Plesl 1990, 355; Beneš – Kytlicová 1991, 80–81).
Jižní Čechy tak patřily k regionům, v nichž došlo k vzájemnému kontaktu a ovlivnění
obou mohylových kultur střední doby bronzové a k jejich postupné asimilaci. Na tomto
sjednoceném podloží pak pozvolna vyrůstá následující civilizace popelnicových polí (Plesl
1965, 506–507; 1974, 349–352; Hrala 1990, 203). Jedná se o kontinuální přechod mezi
střední a mladší dobou bronzovou, který pravděpodobně nebyl spojen s většími migracemi.
Nelze pochopitelně vyloučit menší lokální posuny obyvatel, ty jsou však v archeologických
pramenech jen obtížně zachytitelné (srov. Milojčić 1952, 325). Výrazem tohoto kontinuálního
vývoje mezi střední a mladší dobou bronzovou jsou přechodné horizonty, které byly
definovány ve většině středoevropských regionů (Kytlicová 1975, 95; Hrala 1990, 203–205).
V západních Čechách je toto období nazýváno vrhavečským horizontem (Čujanová-Jílková
1977, 105–111; 1995, 16–18), ve středních Čechách horizontem modřanským (Böhm 1937,
90; Bouzek 1963, 66; Hrala 1973, 81–88) a na jižní Moravě mohylovo-velatickým horizontem,
příp. stupněm Blučina-Kopčany (Říhovský 1963, 70; 1982, 33–34). Ve východním Rakousku
je uvedený horizont reprezentován především pohřebištěm v Pitten (Benkovsky-Pivovarová
1987), ve východní části středních Čech Skalkou u Velimi (Hrala 1990, 204–205;
Hrala – Šumberová – Vávra 2000). Sídelní kontinuita je v této době předpokládána rovněž
v maďarském Podunají (Kemenczei 1990, 225), stejně jako v Bavorsku (Tobrügge 1959, 100;
1959a, 47; Hochstetter 1980, 103–104, 108), zejména v tzv. skupině Riegsee (Koschik 1981,
133–139).
Přechodný mohylovo-knovízský horizont, zaujímající přelom stupňů Br C2/D, lze definovat
také v jižních Čechách (Chvojka 2001a, 144–145; 2003, 49–51). V současné době
můžeme uvést zhruba čtyři desítky jihočeských lokalit, které do tohoto období spadají. Jedná
se přitom o všechny základní typy lokalit ve všech hlavních sídelních mikroregionech
(obr. 3–4). Jednoznačně nejvýraznější kategorií památek tohoto časového úseku jsou depoty
bronzových předmětů horizontu Plzeň-Jíkalka (Kytlicová 1964), jichž je dnes v našem
regionu známo 15 (Chvojka 2001a, 123). Do přechodného mohylovo-knovízského období
lze zařadit také několik rovinných sídlišť. Poprvé byl tento horizont v sídlištním prostředí
rozpoznán u lokalit v okolí Českých Budějovic, zejména na jednom sídlišti v Roudném
(Militký – Zavřel 1993). Několik sídlišť tohoto období bylo identifikováno i ve středním
a dolním Pootaví: Dobev, Modlešovice a Strakonice (Chvojka 2001a, 88, 145). Jednoznačně
sem můžeme datovat i jednu jihočeskou výšinnou lokalitu – Hradiště u Písku (Chvojka
2001a, Taf. 10–12). Osídlení jiných jihočeských hradišť v této době nebylo zatím spolehlivě
prokázáno, což je i případ Zvíkova, z jehož okolí pocházejí početné hromadné nálezy.
Výraznou kategorií památek přechodného horizontu Br C2/D jsou naproti tomu mohylová
pohřebiště, která kontinuálně překračují ze střední do mladší doby bronzové. Jako příklad
můžeme uvést Sepekov, Řepeč, Hvožďany, Dobešice, Chvaletice, Protivín, Hlubokou nad
Vltavou aj. (souhrnně Konopa 1981; Bouzek 1985). V této době se však v našem regionu