Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 21
Zvláštní tvary (tvar 9). Sem řadíme jedinou nádobu, a to putnu s vysokým hrdlem a zobákovitými
uchy nad výdutí (obr. 9: 2; 13: 5). Analogická putna pochází z jámy VI/30 z Buštěhradu (Lička – Bareš
1979, obr. VIII: 1), ve které jsou společně zlomky moravské malované keramiky a vypíchané keramiky
mladšího stupně, podle výzdoby spíše fáze IVa2 – IVb1. Putny se zobákovitými uchy na výduti a nade dnem
jsou typické pro prostředí MMK (Podborský – Kazdová – Koštuřík – Weber 1977, obr. 18), odkud se dostaly
do Čech (Neustupný 1935, 93; Vávra 1994, Abb. 2) i do Malopolska (Kaczanowska – Kozłowski 1994,
Taf. 3: 1).
Ornamentace (tab. 6)
Technika vpichu. Ze všech objektů získáno pouze 130 zdobených jednotek. V jámě 1 jen 15, z toho
40 % zdobeno technikou 23, 60 % technikou 24. Shodné počty zdobených jednotek poskytly objekty 2 a 3
(58 a 57). Vzhledem k fragmentárnosti nejsme schopni u plných 15 % zlomků techniku vpichu rozpoznat
(kód 18). Malý dvojvpich (kód 22), typický pro starší stupeň VK, se objevil pouze v obj. 3 na dvou zlomcích
(inv. č. 53 a 125). Tato technika převažuje v malopolských skupinách zdobených vpichy – Samborzec-Opatów
a Malice (Kamieńska – Kozłowski 1990, 17; Kaczanowska – Kamieńska – Kozłowski 1986, 98;
Kaczanowska – Kozłowski 1994, 86; Kulczycka-Leciejewiczowa 1970, 63). V mladším stupni české VK se
vyskytuje zcela ojediněle. Střední dvojvpich (23) je prvkem průběžným, od fáze II až po IVb je užíván
v průměru asi na třetině zdobených nádob, v Chrudimi (obr. 2: 4–5; 3: 2, 13; 7: 4, 6, 7; 13: 3) početně následuje
hned po velkém dvojvpichu (přes 20 %). Velký dvojvpich (24–27) se ojediněle objevuje již na konci
staršího stupně, charakteristický je hlavně pro celý mladší stupeň (až 50 %); také v chrudimských objektech
(obr. 2: 1–2; 3: 3–4; 7: 2, 5; 13: 1) dosahuje téměř 40 %. Trojvpich (30) se vyskytuje již ve III. fázi,
ale typický je pro mladší stupeň (obr. 4: 10; 8: 1, 4; 13: 4), čtyřvpich (40) (obr. 3: 5; 7: 3; 8: 6) a vpich tremolový
(65) (obr. 3: 12) se vyskytují pouze v mladším stupni (Pavlů – Zápotocká 1979, obr. 4), ve většině
případů nepřesahují 5 % zdobené keramiky. Červená malba (93) je převzata z MMK, kde se samostatně
vyskytuje až ve fázích Ib–c (Kazdová 1984, 225; Podborský et al. 1993, 127). V objektu č. 3 se nalezlo jediné
hrdlo malovaného pohárku (obr. 7: 1).
Systém výzdoby. Vzhledem k již výše zdůrazněné zlomkovitosti keramiky rozpoznáme výzdobný systém
jen asi u 12 větších zlomků, většinou se jedná o mísy. Jedenkrát je mísa zdobena pouze pásem pod okrajem
(kód 01 – obr. 2: 1), sedmkrát na okraji a těle (20 – obr. 3: 3, 5; 7: 3–5) a ve čtyřech případech okrajový
pás chybí a rozmanitými motivy je zdobena celá nádoba (06 – obr. 2: 2; 3: 1, 4; 8: 1).
Výzdobné motivy. Hlavní motiv byl s jistou rezervou rozpoznán na celkem 75 jednotkách (ze 130 zdobených).
Průběžný, po celé trvání vypíchané keramiky charakteristický motiv krokvice, zastoupený zde
45 % (obr. 7: 2–5), ustupuje rozpadlému stylu: svislé, vodorovné a šikmé pásy a jiné rozmanité motivy
jsou zde uplatněny na více než polovině nádob (obr. 2: 2–4; 3: 1, 3–4; 8: 1–4). Výrazným znakem mladšího
stupně vypíchané keramiky je postupný úbytek okrajového pásu. Zdobených okrajů ze všech tří objektů
bylo získáno 36, z toho jen na pěti chyběl okrajový pás (obr. 2: 2; 3: 1, 4; 8: 1), téměř 50 % nádob
bylo ozdobeno nejběžnějším dvojitým pásem (obr. 7: 4–5). Dělící motiv, téměř stoprocentně přítomný na
zdobených nádobách staršího stupně, jsme zde nezaznamenali. Také výskyt doplňkových motivů je naprosto
nevýrazný (obr. 7: 4, 6; 8: 1, 4, 6, 8).
Technická a plastická výzdoba. Technické prvky – výčnělky na nádobách (pupky, ouška, ucha) jsou
zastoupeny pouze na 5 % nádob, plastická výzdoba (nehtování – nepravé barbotino, plastické pásky hladké
iďubkované, přesekávané okraje) jen na 4,5 %, vesměs na hrubé keramice. Drobné okrouhlé pupky se vyskytují
i na jemné zdobené keramice (obr. 3: 5; 4: 10), ostatní typy pupků jsou aplikovány jen na nezdobených
tvarech. Doložen je jediný malý rohatý pupek (obr. 2: 7), typický pro fázi IVa, dále oválné (obr. 4: 13;
5: 10; 10: 3) a jazykovité pupky (obr. 10: 1), častěji jazykovitá svisle vrtaná ouška (obr. 2: 8; 9: 1, 2), vyskytují
se i zlomky válcovitých modelovaných uch (obr. 6: 1–3), bohužel vždy odlomených. Všechny tyto
typy jsou charakteristické pro mladší stupeň vypíchané keramiky, drobné nalepované čočkovité a bochníkovité
pupky (obr. 9: 1; 10: 4) i pro keramiku lengyelskou (Pavlů – Zápotocká 1978, fig. 32–34).
V několika případech jsou výčnělky kombinovány s plastickou a vhloubenou výzdobou a s přesekáváním,
většinou na hrdle nádob (obr. 4: 13; 9: 1). Přesekávání či ďubkování okrajů, typické pro mladší stupeň
a hlavně fázi IVb a V, je výrazněji zastoupeno v obj. 2 (obr. 4: 13; 5: 2, 6–8), podobně jako zdrsnění