Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR
Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
228<br />
Aktuality<br />
„na zelené louce“ vyžádalo – od získání potřebných<br />
prostor, přes založení knihovny a vybavení pracoviště<br />
finančně náročným technickým zařízením až k zajištění<br />
kvalifikovaných pedagogických sil a pracovníků<br />
administrativních (k tomu blíže AR 51 1999,<br />
567–568). V roce 2002 byl Evžen Neustupný jmenován<br />
profesorem, a získal tak možnost v plné šíři<br />
uskutečnit své představy, které formuloval v dosud<br />
aktuální studii „Kam česká archeologie“ (AR 43<br />
1991, 361–370) a v práci „Archeologie ve třetím tisíciletí“<br />
(AR 52 2000, 412–416). Jubilantova péče<br />
o katedru přinesla v krátké době výsledky plně odpovídající<br />
jeho pracovnímu úsilí. Promyšlená koncepce<br />
výuky, účast interních a externích kvalitních odborníků<br />
na vyučovacím procesu, čilé kontakty se<br />
zahraničními odborníky a institucemi, počet obhájených<br />
magisterských a bakalářských prací a v poslední<br />
době i terénní výzkumy dokládají, že Katedra<br />
archeologie na Západočeské univerzitě v Plzni<br />
se stala uznávaným vysokoškolským pracovištěm.<br />
Laudatio k poctě profesora Neustupného ve mně<br />
vyvolává vzpomínky na chvíle, kdy jsme se před<br />
půlstoletím sešli na tehdejší Filosoficko-historické<br />
fakultě University Karlovy. Byla to zvláštní doba –<br />
jen málo let uplynulo od skončení druhé světové<br />
války a pouhé čtyři roky od února roku 1948. Tehdy<br />
Pařížskou třídou jezdila tramvaj číslo l, jídlo bylo na<br />
lístky a nad Vltavou na Letenské pláni, v naší těsné<br />
blízkosti, se stavěl betonový kolos J. V. Stalina. Katedra<br />
prehistorie se v době našeho příchodu (1951)<br />
přemístila z Břehové ulice do druhého patra právnické<br />
fakulty (jubilant ovšem toto stěhování nezažil,<br />
neboť na fakultu přišel až v roce 1952). Vedoucím<br />
oboru byl pan profesor Filip (tehdy měl málo přes<br />
padesát), který dbal na tradice – vzpomínám, že<br />
vždy o Dušičkách asistent <strong>ústav</strong>u (tehdy „prom.<br />
hist.“ M. Buchvaldek) spolu s pomocnými vědeckými<br />
silami navštívil na pražských hřbitovech rovy<br />
archeologů se svíčkou, kytičkou a lístkem „Čeští<br />
archeologové vzpomínají“. Studium prehistorie bylo<br />
tehdy dvouoborové, většina posluchačů si jako<br />
vedlejší obor zvolila národopis, nebo historii; jubilant<br />
studoval vedle prehistorie egyptologii u prof.<br />
Z. Žáby. Knihovna v té době měla především literaturu<br />
předválečnou, převážně německy psanou, což<br />
nám vyhovovalo, neboť znalost základů německého<br />
jazyka jsme si přinesli z gymnázia. Jen málokteří<br />
měli solidnější znalosti dalších jazyků – mezi ně patřil<br />
i student Evžen Neustupný, který ovládal kromě<br />
obligátní ruštiny angličtinu, němčinu a francouzštinu<br />
(jako absolvent akademického gymnasia také latinu<br />
a základy řečtiny). Nová zahraniční literatura<br />
docházela spíše sporadicky přes celofakultní knihovní<br />
středisko. Některé nové publikace z ciziny přinášel<br />
pan profesor Filip, kdykoliv je obdržel darem.<br />
Vzpomínám si, jak velkou pozornost mezi námi<br />
posluchači vzbudila útlá Mildenbergerova knížka<br />
vydaná v Lipsku v roce 1953 (Studien zum mitteldeutschen<br />
Neolithikum) nebo spis Milojčićův o chronologii<br />
neolitu z roku 1949 (Chronologie der jüngeren<br />
Steinzeit Mittel- und Südosteuropas). Mám<br />
dokonce dojem, že největší zájem o tyto publikace<br />
projevil právě jubilant, který si zájem především<br />
o neolit a eneolit přinesl již na fakultu – jako středoškolák<br />
se účastnil výzkumu příkopového ohrazení<br />
osady z období moravské malované keramiky v Hlubokých<br />
Mašůvkách u Znojma. Ještě za studií uveřejnil<br />
objevnou práci o relativní chronologii volutové<br />
keramiky (AR 8 1956, 386–407), která vzápětí<br />
vyvolala diskusi (AR 8 1956, 408–412) dokonce<br />
s doslovem redakce, což bylo tehdy zcela neobvyklé.<br />
Cítili jsme, že v našem středu vyrůstá osobnost,<br />
která v oboru zaujme významné místo. Další léta to<br />
také potvrdila.<br />
Porovnávat naše učňovská léta s možnostmi<br />
dnešních studentů prehistorie nevyzní pro naši generaci<br />
příliš radostně. Kontakty se zahraničím byly<br />
v té době poměrně vzácné a omezovaly se hlavně na<br />
tzv. lidově demokratické státy. Větší možnosti měl<br />
<strong>Archeologický</strong> <strong>ústav</strong>, tehdy včleněný do Československé<br />
akademie věd. Bylo však pravidlem, že zahraniční<br />
hosté <strong>ústav</strong>u také zavítali na fakultu. Měli<br />
jsme tak možnost vidět velikány našeho oboru V. G.<br />
Childa, M. Jahna, E. Sprockhofa, J. Bannera a další.<br />
Za největší hřích té doby spáchaný na naší generaci<br />
považuji povinné přednášky tzv. společného základu,<br />
které nás stály nejenom nervy při zkouškách<br />
a zápočtech, ale stovky hodin zbůhdarma promarněného<br />
času. To vše je však dávná minulost, kterou si<br />
živě připomínám, když míjím v chodbě <strong>ústav</strong>u v Celetné<br />
ulici tablo, na kterém je také Evžen Neustupný<br />
– shodou okolností z řady snímků vyčnívající. Jsem<br />
hluboce přesvědčen, že posluchači prehistorie na<br />
Západočeské univerzitě v Plzni mohou být šťastni,<br />
že je vede pedagog tak vysokých odborných kvalit.<br />
Jistě to dříve nebo později ocení.<br />
Do dalších let přejeme váženému prof. Neustupnému<br />
pevné zdraví, radost a uspokojení z vykonávané<br />
práce a hodně pracovitých a přemýšlivých<br />
žáků.<br />
Václav Moucha
Change language