Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

More documents

Recommendations

Info

172 DURDÍK: K poãátkÛm ‰lechtick˘ch hradÛ v âechách Diskusní pozornost věnovaná hradům Říčany a Vizmburk je vedena snahou zpochybnit závěr, že se v kontextu české šlechtické hradní architektury pokročilého 13. století jedná o špičkové hradní stavby, za něž autor pak navrhuje považovat hrady Osek, Jindřichův Hradec a Lichnici. Část této diskuse je v rámci řešení nastolené otázky poněkud zavádějící, protože např. pro řešení otázky kvalitativního postavení hradu Vizmburku v rámci šlechtické hradní produkce doby posledních Přemyslovců není podstatné, jestli tento hrad byl vystavěn „už“ před rokem 1279 (což se zdají dokládat i jiné než psané prameny), nebo „až“ před rokem 1289. J. Klápště správně zdůrazňuje, že jak Ondřej ze Všechrom, tak Tas erbu třmene náleželi k té části šlechty, která díky přízni panovníka věnované konkrétním osobám prodělala velmi rychlý a oslnivý osobní vzestup. Domnívá se však, že skutečně předními byly v království rody, které „stály v čele naší šlechty po několik pokolení, a proto i podstatně déle zacházely s velkým ekonomickým potenciálem“. Tuto skutečnost ale nikdy nikdo nezpochybňoval a zmíněná nejméně dvojkolejnost při vývoji a stabilizaci šlechty je notoricky známým faktem. J. Klápště však staví do protikladu náročné stavby prvé skupiny (Říčany, Vízmburk) s těmi příklady, kdy by příslušníci skupiny druhé „záviseli na získání stavenišť královských hradů“ (Jindřichův Hradec, Osek, Lichnice). Z Klápšťových formulací se zdá vyplývat, že mu takováto představa u mužů tak významných a mocných, jako nesporně byli Jindřich z Hradce, Boreš z Rýzmburka a Smil z Lichtenburka, připadá až dehonestující. V této souvislosti je nutno si uvědomit, jakým způsobem, za jakých okolností a zejména v jakých a jak se vyvíjejících společenských podmínkách se předkové nejvýznamnějších šlechtických rodů dobrali svého postavení. Jejich vazba na panovnické mocenské opory v rámci fungování soudobého státu je nesporná. Sám vznik a fungování těchto mocenských opor vyžadovaly působení vysoce postavených a nepochybně fakticky mimořádně mocných kastelánů (viz velmi podnětná a realitě blízká myšlenka J. Žemličky citovaná v úvodu), v jejichž režii probíhaly. Královské hrady představovaly v dobovém kontextu beze sporu tu nejvyšší kvalitativní úroveň hradní architektury. Získání takovéhoto hradu do přímé šlechtické držby pak nepochybně nemělo dehonestující, ale naopak silně prestižní charakter, a je možno ho považovat za doklad vysokých ambicí a možností konkrétních osob a rodů. Připusťme nyní v roli advocata diaboli, že je Klápšťova konstrukce o tom, že zmíněné tři hrady jsou v úplnosti projevem „svrchované prestiže nejvýznamnějších šlechtických rodů“, správná. V takovém případě se ovšem nevyhneme srovnání s ostatními hlavními hrady soudobých šlechtických špiček (namátkou např. Český Krumlov, Rožmberk, Český Šternberk, Žerotín). Rázem se však vzhledem k rozdílu řádového charakteru dostáváme do mimořádně svízelné situace. Bylo by např. nutno vysvětlit, proč sídla hlavních a nepochybně velmi mocných, ambiciózních a ekonomicky zdatných větví Vítkovců ani svou podobou, ani svým rozsahem nevybočují z kvalitativního rámce, který je spojován se šlechtickou stavební produkcí, a proč by pak zcela výjimečný stavební podnik měl být realizován zrovna v Jindřichově Hradci, nota bene v návaznosti na starší, nepochybně zeměpanský objekt. Několik poznámek je přece jenom nutno věnovat i některým archeologickým otázkám. Závažný (a to nejen v rámci výzkumu hradů) a bohužel stále spíše podceňovaný a pro budoucnost oboru nebezpečný problém skutečně představuje obecná nedostupnost detailních výsledků zásadně významných velkých doposud provedených archeologických výzkumů a především v jejich rámci získaného archeologického materiálu, tedy podstatné části primárních pramenů. Spíše než opakovat tyto v poslední době jistě oprávněně vznášené proklamace by však bylo potřeba zamyslet se (a z tohoto zamyšlení vyvodit odpovídající důsledky) nad současným pojetím oboru, zejména potom nad tím, proč nejsou obecně u nás vytvářeny provozní podmínky a zajištění pro možnost elementární práce s velkými nálezovými soubory (která je v současné době na většině pracovišť mimo základní ošetření prakticky vyloučena), proč nejsou při získávání podpory úspěšné grantovým agenturám podávané projekty cílené ke zpracování a zpřístupnění materiálu ze zmíněných výzkumů, a v neposlední řadě i nad tím, proč v rozporu s běžnou praxí evropských univerzit nejsou k postupnému zpracovávání a zpřístupňování takovéhoto materiálu využívány diplomové a další práce. Zkonkrétních příkladů je nutno blíže si povšimnout otázek spojených se stratigrafií v cisterně hradu Krašova. Tento soubor totiž výjimečně náleží k nejdetailněji zpřístupněným nálezovým celkům
Archeologické rozhledy LVI–2004 173 české archeologie středověku. V rámci nálezové zprávy (Durdík 1973) je detailně s užitím typářů individuálně popsáno a v případě potřeby i kresebně a fotograficky dokumentováno více než 6000 jednotlivých nálezů, zpracována jsou statistická zhodnocení a korelační tabulky jednotlivých prvků. Problém zde tedy nepochybně neleží v nedostupnosti informací o souboru, ale v diskusi o jeho dataci. Studium zejména absolutní chronologie regionálně silně rozrůzněné středověké keramiky nepochybně náleží k dalším vážným problémům současného stavu oboru, resp. jeho pojetí odklánějícího se od práce s většími soubory konkrétního archeologického materiálu. V konkrétním případě Krašova by bylo jistě zajímavé vědět, na základě jakých detailních znalostí keramické sekvence této části severního Plzeňska vyslovuje J. Klápště své datační soudy (Krašov leží vzdušnou čarou více než 60 km od Prahy, při uvažování spojení po komunikacích by byla vzdálenost ještě výrazněji větší. Poslední kontakt s keramickou sekvencí západního Pražska registrujeme v lokalitách vzdálených od Krašova směrem k Praze ca 20 km vzdušnou čarou přes dodnes lesnatou, ve středověku ne zcela dobře prostupnou krajinu. Souvislost keramiky z Krašova s keramickým okruhem západního Pražska je minimální a detailní srovnávání nerelevantní). Dobíráme-li se obecně vcelku spolehlivých výsledků pro jednotlivé regiony v rámci relativní chronologie, situace s absolutní datací je podstatně složitější. I zde je nutno na základě dostupného stavu poznání vytvářet interpretační modely, které odpovídají pochopitelně úrovni vstupních dat a informací. Na základě takto získaných představ, které se stávají vstupními daty, jsou pak tvořeny další interpretační roviny až po obecně historické. Samozřejmě postupující výzkum může v době svého vzniku kvalitně a zodpovědně vytvořený konstrukt výrazně korigovat. Klasickou ukázku představuje např. absolutní chronologie keramické sekvence východního Pražska, zejména Černokostelecka, vytvořená především J. Klápštěm počátkem 70. let, na jejímž základě pak byly tvořeny další významné, stále přebírané interpretační obecně historické závěry. Za současného stavu poznání (naposledy např. Kašpar 2001; Durdík – Kašpar v tisku) je zřejmé, že minimálně pro mladší část zdejší sekvence je nutná velmi výrazná korekce směrem vzhůru, dosahující rozměru až ca 100 let. Zárukou toho, že archeologické datační konstrukty mají styk s realitou, není ani jejich z pohledu uživatele a způsobu vytvoření spolehlivé „fungování“. V této souvislosti připomeňme v rámci diskuse o počátcích českých šlechtických hradů aktuální situaci interpretace chronologie středověké keramiky po obou stranách Krušných hor. Na základě prakticky téhož materiálu zde byly jak českými, tak saskými badateli vytvořeny chronologické konstrukty, které obě strany považují za dobře „fungující“ a oprávněné a které se od sebe liší shodou okolností opět zhruba o 100 let. Na jejich základě jsou tvořeny i historické interpretace vyššího řádu. Diskusi s nimi (pokud se od jeho představ odlišují) v argumentacích J. Klápště postrádáme. V této souvislosti např. připomeňme fakt, že hrad Boršenštejn, s nímž ve svém textu J. Klápště argumentuje, je podle saského bádání stavbou Borše I. z 12. století s tím, že pro toto datování je shledávána i „spolehlivá“ opora v dataci archeologických nálezů (např. Billig – Müller 1998). Smyslem těchto poznámek bylo zdůraznit, že precizace absolutní chronologie keramické sekvence jednotlivých regionů rozhodně není (a bohužel nepochybně ani dlouho nebude) uzavřenou otázkou a že další bádání (které nutně bude muset přijít na pořad dne, bude-li chtít česká středověká archeologie držet krok s evropským bádáním) může přinést četné korekce a zpřesnění. Při tvorbě závěrů či hypotéz v současnosti však musíme pracovat se současným stavem poznání. A v této souvislosti nezbývá než konstatovat, že žádné argumenty pro to, že počátky stratigrafie v krašovské cisterně nesahají do prvé poloviny 13. století, nebyly předloženy a ani je v současné době nemáme k dispozici. Totéž, co bylo řečeno o konstruktech archeologických, platí samozřejmě i o historických. Přes sugestivní formulace, že tomu tak „jen a jen“ je, se domníváme, že pro závěry postulované v textu J. Klápště (zejména pak v jeho souhrnu) neexistují žádná přímější, nesporná a relevantní svědectví. Pokud tedy J. Klápště sděluje, že to či ono je sotva srozumitelné či nerelevantní a na druhé straně jím naznačené interpretace přes veškeré komplikace jasné a jediné možné, platí to pouze ze zorného úhlu jím preferovaného interpretačního modelu a jeho někdy dosti násilných konstrukcí. A o tom, jak velký je styk tohoto konstruktu se středověkou, mimořádně komplikovanou realitou, nemůže vypovídat ani skutečnost, zda je v souladu či v rozporu s nejčastěji prezentovanými představami ostat-
Page 1 and 2:
Archeologické rozhledy LVI-2004, s
Page 3 and 4:
Archeologické rozhledy LVI-2004 1
Page 5 and 6:
3-55 Archeologické rozhledy LVI-20
Page 7 and 8:
Page 9 and 10:
Page 11 and 12:
Page 13 and 14:
Page 15 and 16:
Page 17 and 18:
Page 19 and 20:
Page 21 and 22:
Page 23 and 24:
Page 25 and 26:
Page 27 and 28:
Page 29 and 30:
Page 31 and 32:
Page 33 and 34:
Page 35 and 36:
Page 37 and 38:
Page 39 and 40:
Page 41 and 42:
Page 43 and 44:
Page 45 and 46:
Page 47 and 48:
Page 49 and 50:
Page 51 and 52:
Page 53 and 54:
Page 55 and 56:
Page 57 and 58:
Page 59 and 60:
POPELKA: Poznámky ke ‰típané i
Page 61 and 62:
59-87 Archeologické rozhledy LVI-2
Page 63 and 64:
Page 65 and 66:
Page 67 and 68:
Page 69 and 70:
Page 71 and 72:
Page 73 and 74:
Page 75 and 76:
Page 77 and 78:
Page 79 and 80:
Page 81 and 82:
Page 83 and 84:
Page 85 and 86:
Page 87 and 88:
Page 89 and 90:
Page 91 and 92:
BOUZEK: Osídlení a kultura jiÏn
Page 93 and 94:
Page 95 and 96:
·MAHEL: Studie o cestû Karla IV.
Page 97 and 98:
Page 99 and 100:
Page 101 and 102:
Page 103 and 104:
Page 105 and 106:
Page 107 and 108:
Page 109 and 110:
Page 111 and 112:
Page 113 and 114:
Page 115 and 116:
Page 117 and 118:
Page 119 and 120:
Page 121 and 122:
Page 123 and 124: Archeologické rozhledy LVI-2004 12
Page 131 and 132: Obr. I. Banket ve Velkém sále Pal
Page 141 and 142: 139-159 Archeologické rozhledy LVI
Page 147 and 148: Obr. 2. Čichtice u Bavorova, trať
Page 163 and 164: VALOCH: K problematice nûkter˘ch
Page 165 and 166: VENCLOVÁ: O hledání a nalézán
Page 167 and 168: UNGER: In solio sub arcu ... 165 Ob
Page 171 and 172: 169-175 Archeologické rozhledy LVI
Page 173: Archeologické rozhledy LVI-2004 17
Page 179 and 180: RAZÍM: Nad poãátky hradÛ ãesk
Page 217 and 218: KYNCL: Datování dfieva z hradu R
Page 221 and 222: Aktuality 219 pracoviště - varša
Page 225 and 226:
Page 227 and 228:
Page 229 and 230:
Page 231 and 232:
Page 233 and 234:
Page 235 and 236:
Page 237 and 238:
Nové publikace 235 zobrazují situ
Page 239 and 240:
Page 241 and 242:
Page 243 and 244:
Page 245 and 246:
Page 247 and 248:
Page 249 and 250:
Page 251 and 252:
Page 253 and 254:
Page 255 and 256:
Page 257 and 258:
Page 259 and 260:
Page 261 and 262:
Page 263 and 264:
Page 265 and 266:
Page 267 and 268:
Page 269 and 270:
Page 271 and 272:
Page 273 and 274:
Page 275 and 276:
Page 277 and 278:
show all

Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?