Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

240
Nové publikace
LITERATURA
Kudrnáč, J. 1983: Polotovary mlýnských kamenů u Zvánovického potoka na Černokostelecku. Archeologické
rozhledy 35, 646–655.
Szeri, A. Z. 1980: Tribology: Friction, Lubrication, and Wear. New York.
Wright, K. I. 1992: A Classification System for Ground Stone Tools from the Prehistoric Levant. Paléorient
18.2, 53–81.
C. Nagler-Zanier: Die hallstattzeitliche Siedlung mit Grabenanlage von Geiselhöring, Niederbayern.
Arbeiten zur Archäologie Süddeutschlands. Band 7. Das Projekt Geiselhöring-Süd, Teil II.
Verlag Dr. Faustus Büchenbach 1999. 98 str. textu, 17 obr. s rekonstrukcemi, interpretačními plánky
astypy keramických tvarů, 98 tab. s plány a kres. dokumentací nálezů. ISBN 3-933474-00-0.
Práce přináší monografické zpracování rozlehlého dvorce z doby halštatské, který se v roce 1992
podařilo odkrýt při záchranném výzkumu (Außenstelle Landshut des Bayerischen Landesamtes für
Denkmalpflege) polykulturního sídliště na staveništi rodinných domů v poloze „Burgenfeld“ na jižním
okraji města Geiselhöring v Dolním Bavorsku, jihozápadně od Straubingu. Lokalita se zachycenými,
především obytnými areály ze středního neolitu, z konce starší doby bronzové (Br A2/B1), časné
doby popelnicových polí a doby halštatské (Böhm – Schaich – Meixner 1995) se nachází při jižním
okraji široce otevřeného údolí s četnými meandry řeky Kleine Laaber, která protéká severovýchodním
směrem a u Straubingu se vlévá do Dunaje. Obdélný halštatský dvorec typu „Herrenhof“ je vymezen
obvodovými příkopy a jeho delší sz. strana sleduje hranu nízké terasy se sprašovým podložím
asvahy lemujícími jižní okraj plochého říčního údolí. Poloha umožňovala přehlédnout široké údolí
se současným mohylovým pohřebištěm v nivě Kleine Laaber, které se nachází 200–300 m severně
od „panského dvora“, čítá kolem 100 mohyl a patří k největším mohylovým nekropolím v Dolním
Bavorsku (Irlinger – Raßhofer 1998, 13, Abb. 1–2). V roce 1986–1987 zde byly prozkoumány dvě
mohyly. V první mohyle z období Ha C se podařilo odkrýt kostrový pohřeb muže se železným mečem,
dvěma bronzovými jehlicemi a rozsáhlým keramickým souborem; druhá mohyla byla skoro
úplně zničena orbou (Böhm – Schaich – Meixner 1995, 48, Abb. 12; Schmalzbauer v tisku).
Původní úroveň povrchu sídliště nebyla v lokalitě dochována. Obdélný areál vymezený obvodovým
příkopem se zahroceným dnem byl rozčleněn na dvě různě velké části vzájemně oddělené příkopy.
Největší areál A měl rozměry 90 x 69–78 m, v jeho severním nároží byl situován menší areál B
o rozměrech 34 x 38 m. Na východě ještě přiléhal ke kratší straně obdélného „panského dvora“ tzv.
přední dvůr, vymezený na severu hranou terasy, na jihu i západě základovými žlaby pro palisádu a na
východě vnějším příkopem, který je přerušen a tvoří 3–4,5 m široký průchod. Odtud vedla cesta ven,
do údolí Malého Labe.
Detailní pozorování vycházející z horizontální i vertikální stratigrafie umožnila rozlišit řadu stavebních
fází, které jsou datované početnými keramickými soubory a naznačují postupnou výstavbu
spojenou s významným zvětšováním ohrazeného sídla.
Autorka monografie řadí nejstarší fázi halštatského osídlení do období stupně Ha C1, keramické
tvary i výzdobné prvky mají paralely v hrobech z počátku doby halštatské na 60 km vzdáleném
pohřebišti v Künzingu. Nejstarší sídlištní fáze z Ha C1 je proto nazvána horizontem Künzing. Na
mírné hraně nízké terasy sklánějící se k údolí Malého Labe byly tehdy založeny nevelké samostatné
dvorce vzájemně oddělené základovými žlábky s ploty. Uskupení nejstarších sídlištních jam i relikty
základových žlábků prozrazují existenci tří dvorců, které souvisely se zemědělským provozem
a pravděpodobně byly obývány rovnoprávnými rodinami, spojenými příbuzenskými svazky. Tento
obraz se ale podle autorky mění již v následující generaci, ještě v Ha C1. Obyvatelé jednoho dvorce
ve výhodnější poloze v blízkosti přístupové cesty ohraničují svůj majetek jednoduchým příkopem
s hrotitým dnem a vzniká malý areál B. Zdá se, že rozdílný stav majetku způsobil nenadálé
ohraničení jednoho z obytných areálů. Srovnatelné pravoúhlé selské dvory ohrazené jednoduchým
příkopem známe např. ze středověkého Irska (tzv. moated sites). Příkopy zde sloužily jako ochrana
proti divokým zvířatům i zlodějům, bývaly naplněny vodou a zesíleny valem s palisádou.