Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 35
odpovídají nejlépe keramice starší osady v Olomouci-Slavoníně (Kazdová – Peška – Mateiciucová
1999, obr. 45–53) na Moravě, v Čechách keramice střední fáze reprezentované
sídlištěm ve Mšeně (Lička 1990, obr. 5–31) a ve Slezsku nálezům z lokalit Mochów (Wojciechowski
1987, tab. IV–V) či Niemcza (Kulczycka 1978, ryc. 6).
2. Nezdobená keramika se vyráběla ze stejného materiálu jako zdobená, zásobnicové
tvary se lišily jen hrubší příměsí. Právě pro tuto třídu keramiky jsou charakteristické nádoby
s vydutým límcem pod okrajem, jaká se nalezla také v Chrudimi (obr. 16). V Samborzci
zaujímají až 12 % veškerého zboží (Kamieńska 1964, 134), v Ćmielowie až 33,8 % všech
identifikovatelných hrnců (Michalak-Scibior 1994, 7; 1996, 47). J. Kamieńska (1967, 262)
uvažuje o jejich původu z dvojdílných nádob lengyelských, vzhledem k jejich množství
i provedení spíše může jít o místní inovační prvek. Do téže kategorie dále patří různé hrnce
s plochým dnem, mísy, vaničky, putny, často opatřené pupky, oušky a přesekáváním
(Kaczanowska – Kozłowski 1994, Taf. 3). Hrubá keramika těchto tvarů se v moravském
ani v českém prostředí v repertoáru III. fáze VK nevyskytuje (pro ni jsou ještě typické
hruškovité a kotlovité nádoby s pupky pod hrdlem a na výduti), zato ji s výjimkou nádob
s vydutým límcem známe ze sídlišť mladšího stupně, z konce fáze IVa a hlavně z fáze IVb
(Rulf 1991, obr. 40–44; Macháčková – Prostředník 2001, tab. 13–30; Zápotocká 2001,
obr. 23–29). Všechny tyto tvary jsou integrální součástí domácí produkce, převzatou až
z lengyelského okruhu, v Čechách jistě z její nejbližší větve – MMK (Podborský – Kazdová
– Koštuřík – Weber 1977, typové tabulky 16–23).
3. Malované tenkostěnné pohárky a mísy na duté nožce z jemně plaveného materiálu,
zdobené rytím a červenou i černou malbou, se nacházejí na sídlištích i v hrobech jako vysloveně
exkluzivní zboží. Podle tvarů, výzdoby, ale i materiálu keramiky odlišné od domácí
se obecně hodnotí jako import z transdanubského východolengyelského prostředí (Kamieńska
– Kozłowski 1990, 24; Kaczanowska – Kozłowski 1994, 92, Taf. 5). Tenkostěnné
malované pohárky jsou nejčastěji importovaným typem i v dalších skupinách s keramikou
zdobenou vpichy sousedících s lengyelskou kulturou. Jejich přítomnost na sídlištích s rondely,
jako např. v Čechách v Lochenicích a Holohlavech (Buchvaldek – Zeman 1990, obr. 3;
Kalferst – Vávra 1999, obr. 6) nebo v Dolním Bavorsku v Künzing-Unternberg (Petrasch
1994, Abb. 4), naznačuje, že se lidé z lengyelského prostředí mohli jako specialisté přímo
na stavbě rondelů podílet. E. Kazdová soudí, že „opakovaná přítomnost tohoto jediného
tvaru v cizím prostředí má asi hlubší společenský smysl. Právě tento tvar mohl být v mladoneolitické
společnosti považován za prestižní keramický výrobek“ a jako dar mohl být
předávaný při různých příležitostech a setkáních (Kazdová – Peška – Mateiciucová 1999,
110). Za nejstarší doklad podobného přátelského kontaktu mezi LgK, resp. lužianskou
skupinou na jz. Slovensku (Novotný 1962) a VK v Pražské kotlině můžeme považovat
malovaný pohárek v bohatě vybaveném hrobě chlapce v Praze-Dejvicích.
Broušená industrie skupiny Samborzec-Opatów je vcelku shodná jako v mladoneolitických
kulturách jak z okruhu skupin zdobených vpichy, tak k. lengyelské. Pro štípanou industrii
zde byly k dispozici natolik kvalitní domácí suroviny a místní produkce byla tak bohatá,
že ji bylo možno exportovat do okolních zemí. Významné shody s oblastí VK existují
ivpoloze a uspořádání sídlišť i v konstrukci obytných staveb. Zatímco LgK na Slovensku
vyhledávala oproti předchozí želiezovské fázi nové polohy, skupina Samborzec-Opatów
obsazovala stejně jako VK tradiční lokality k. lineární (Kruk 1979, 147). Kůlové chaty,
v této době již trapézovitého tvaru, pokračují svou konstrukcí ve staré tradici kultur s li-