Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

96
·MAHEL: Studie o cestû Karla IV. do Francie ...
Základní uspořádání stolů ani nákladná výzdoba celého sálu se po celou dobu císařovy
návštěvy neměnily, podle okolností a potřeby se pouze ubíraly nebo přidávaly individuální
baldachýny. O mramorovém stolu a bohatě vybaveném příborníku u jednoho z pilířů
se zmiňuje např. i kronikář Froissart při líčení hostiny na počest královny Isabelly
Bavorské v roce 1389, která se odehrávala v témže sále. 17 Sál bylo třeba v lednu přisvětlovat
i během obědů, a to jednak lojovými a voskovými svícemi na cínových platech, zavěšenými
ke stropu, jednak pochodněmi na tyčích. Kromě toho se během slavnostní večeře
po černobílé mramorové podlaze sálu pohybovalo mnoho stejně oděných služebníků
s planoucími pochodněmi, „takže bylo viděti tak jasně, jako kdyby byl den“. 18 Největší
zátěž ovšem spočívala na personálu kuchyně, jídlonoších a číšnících, kteří měli v komplexu
Palais de la Cité vyhrazenu samostatnou ubytovnu (Echansonerie). 19
Stručné údaje o Velkém sálu je třeba doplnit, neboť zatím byla řeč pouze o jeho horním
patru. V dolním, dodnes dochovaném podlaží, napojeném na tzv. společnou kuchyni
(la cuisine du commun), se den co den stravovali příslušníci gardy Palais de la Cité (proto
Salle des Gens d’armes), služebníci krále, královny i jejich dětí. Pro slavnostní hostiny
v horním sále byla určena zvláštní kuchyně pro ústa labužníků (la cuisine de bouche, jinak
také la cuisine du Palais), v případě potřeby však byly do přípravy jídel zapojeny obě kuchyně,
propojené s Velkým sálem zvláštními rampami. Jelikož se obě kuchyně spolu s přidruženými
špižírnami a sklepy na víno 20 nalézaly v budovách připojených k severovýchodnímu
křídlu Velkého sálu, měly zmíněné plůtky nejspíše také vytvořit koridor pro rychlou
přepravu jídel k čestným stolům v protilehlém konci sálu. 21 Podobně se pamatovalo na to,
aby se panovníci mohli rychle a bez prodírání zástupem dvořanů dostat do svých privátních
pokojů. Vedle oficiálního příchodu do vnitřních rezidencí přes Velký sál a tzv. Galerii vězňů
(Galerie des Prisoniers) byla panovníkům k dispozici ještě privátní trasa přes Velký sál
soudního dvora (La Grand’Chambre du Parlement). 22 Obě tyto možnosti byly využity i při
návštěvě císaře Karla IV. Aby se služebníci s nosítky po tříkrálové hostině vyhnuli tlačenici,
nesli císaře přímo do jeho komnat (obr. 2). 23 Poučný je v tomto ohledu záznam Relace
vztahující se k předchozímu večeru: zatímco francouzský král zamířil „zadem do svého pokoje,
římského krále poslal [Velkým – pozn. F. Š.] sálem v průvodu svých bratří, vévodů
svrchu jmenovaných a více jiných pánů a rytířů“. 24 O dějišti banketů víme již téměř vše, co
17 Kervyn de Lettenhove éd., Chronique de Froisaart XIV, přetisk Osnabrück 1967, 14–15. K slavnostnímu vjezdu
do Paříže, který této hostině předcházel, Bernard Ribemont, L’Entrée d’Isabeau de Bavière à Paris : Une fête
textuelle pour Froissart. In: Feste und Feiern im Mittelalter, Sigmaringen 1991, 515–522.
18 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 230; Cesta, 53. Překladatel si nevěděl rady se zavěšenými tácy, jejichž
funkci vysvětlil R. Delachenal, Histoire de Charles V. Tome V, 87, pozn. 2, který kromě toho vyslovil domněnku,
že torches à étendards byly ve skutečnosti kahánky na olej.
19 J. Guerout, L’hôtel du roi au palais de la Cité, 271.
20 Je příznačné, že vedle vinných sklepů a chladíren pro maso a zvěřinu tvořily zvláštní sektory tohoto stravovacího
komplexu sklady chleba (Paneterie) a ovoce (Fruiterie), neboť obojí patřilo k základním potravinám francouzského
jídelníčku. Viz k tomu na základě vyprávěcích pramenů Martin Nejedlý, Kroniky Jeana Froissarta a jejich
snaha o hierarchické uspořádání světa, Český časopis historický 94, 1996, 499 a 505.
21 Podrobně k tomu J. Guerout, L’hôtel du roi au palais de la Cité, 270–271 a 285–288.
22 Více k tomu opět J. Guerout, L’hôtel du roi au palais de la Cité, 259–260.
23 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 243; Cesta, 66.
24 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 231–232; Cesta, 54.