Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 183
Obr. 5. Vizmburk, hrad. Jižní klenutá síň v průběhu archeologického výzkumu. Specifická dispozice hradu,
jeho řízené zboření roku 1447, odlehlost místa a kompletní odkryv interiérů poskytly mimořádně úplnou
představu o původní výbavě kamenickými prvky. Foto z archivu autora, 1977. — Abb. 5. Vizmburk,
Burg. Südlicher gewölbter Saal im Verlauf der archäologischen Forschung. Die spezifische Disposition
der Burg, seine angeordnete Schleifung im Jahre 1447, die Abgelegenheit des Ortes und eine komplette
Abdeckung der Interieure gewähren eine außerordentlich vollständige Vorstellung von der ursprünglichen
Ausstattung mit Steinmetzeelementen. Foto aus dem Archiv des Autors, 1977.
Jindřichův Hradec, Rýzmburk, Lichnice
Tři hrady rozeseté po různých koutech Čech spojují podle „kastellologické“ koncepce vlastnosti,
které poukazují ke královskému zakladateli. Jde o tzv. hrady s obvodovou zástavbou, které mají představovat
jeden z typů nejstaršího horizontu královské hradní architektury. Jsou to většinou rozměrné
dispozice s větším množstvím budov, které tvoří součást obvodového opevnění, a s jednou či nezřídka
více věžemi. Náročná realizace těchto hradů probíhala v delším časovém období, a proto prý lze
u nich zvláště dobře rozlišit tři základní etapy výstavby, platné pro většinu středověkých hradů. Přestože
je údajně takovýto nárůst stavby v etapách logický, byl rozeznán teprve novodobými archeologickými
výzkumy (jejich seznam však není uváděn). V první etapě byla vztyčena obvodová hradba,
věž a v minimálním rozsahu také obytná část, ve druhé etapě přibyly objekty nutné pro každodenní
obytný a hospodářský provoz a teprve v poslední fázi výstavbu uzavřely budovy prestižního a reprezentativního
účelu. Postup výstavby hradů s obvodovou zástavbou prý potvrzují ty vzácné příklady,
kdy se takovýto rozestavěný královský hrad po realizaci první z etap dostal do rukou šlechtice. Ten
již údajně nebyl schopen vzhledem ke svým řádově menším možnostem a potřebám pokračovat
v původním záměru, a hrad v podstatě zůstal v nehotovém stavu. Dnes se proto tento hrad prozradí
dokončeným opevněním s nápadně prázdnou vnitřní plochou. Hlavními ukázkami takovýchto hradů
mají v Čechách být právě Jindřichův Hradec, Rýzmburk a Lichnice (naposled Durdík – Bolina 2001,
80–82). J. Klápště přirozeně odmítá určení stavebníka trojice hradů jen podle jejich dispozice, když
žádné relevantní prameny takovému závěru nenasvědčují.