Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LVI–2004 79
popelnicových polí), které se pak dělí na jednotlivé regionální skupiny (např. knovízská
a milavečská skupina). Rozpaky nad současnou existencí tolika samostatných kultur mladší
doby bronzové v rámci české kotliny pak vyjádřili i další autoři (např. Plesl 1987a, 11;
Jiráň 1997, 188).
Dostáváme se tak k otázce kulturně-terminologického označení jihočeské populace mladší
a pozdní doby bronzové. Pravděpodobně nejpřesnější by podle dnešního stavu poznání
byl termín jihočeská skupina kultury hornodunajských popelnicových polí (srov. Chvojka
2001a, 158), nevýhodou tohoto názvu je však jeho délka a komplikovanost. Vzhledem k zažité
terminologii se proto pro mladší dobu bronzovou v jižních Čechách přidržuji tradičního
označení knovízská (resp. pro pozdní dobu bronzovou štítarská) kultura, která náleží do
okruhu kultury hornodunajských popelnicových polí. Nejvhodnější by však bylo pro všechny
středoevropské oblasti označení kultura popelnicových polí v mladší nebo pozdní
době bronzové, jak je běžné v německy mluvících oblastech (Urnenfelderkultur) a jak ostatně
navrhoval již J. Neustupný (1963/1964, 140). Je přitom pochopitelné, že v rámci této kultury
popelnicových polí existují lokální regionální odlišnosti, které se výrazně projevují
zejména v pozdní době bronzové (např. v rámci okruhu hornodunajských popelnicových
polí kultura nynická ve srovnání s kulturou štítarskou). Do jaké míry lze tyto regionální
skupiny hornodunajských popelnicových polí označit za samostatné kultury, bude ovšem
třeba řešit v samostatné diskusi.
Na základě uvedených skutečností lze předpokládat, že v jižních Čechách žila v mladší
době bronzové kulturně jednotná populace, kterou můžeme přiřadit ke knovízské kultuře,
resp. do širšího okruhu kultury hornodunajských popelnicových polí. Pro odlišení dvou
samostatných kulturních celků chybějí dosud v našem regionu přesvědčivější doklady.
5. Výhledy
Jak již bylo uvedeno v úvodu, cílem tohoto příspěvku není prezentace nějakých nových,
převratných teorií, které by automaticky popíraly všechny předchozí názory, ale spíše zamyšlení
nad dnešním stavem poznání a nad možnostmi interpretace existujících faktů.
Všechny zde uvedené teze jsou ovšem ovlivněny dnešní mezerovitou pramennou základnou.
K tomu, abychom je mohli účinněji ověřit, nebo naopak vyvrátit, bude zapotřebí několika
kroků:
1. Provedení pokud možno co nejpodrobnější rekonstrukce nálezových okolností u všech
dnes známých lokalit, jejich přesné geodetické zaměření (zejména v případě mohylových
pohřebišť a hradišť), příp. ve sporných případech uskutečnění menších revizních sondáží.
2. Moderní zpracování a revize všech dosavadních jihočeských nálezů z doby popelnicových
polí, včetně těch, které již byly v minulosti částečně publikovány (např. jen pouhým
výběrem několika předmětů). Je nutné vytvořit jednotný deskripční systém, pomocí něhož
budou všechny tyto nálezy analyzovány a pak vzájemně porovnány. Za prvořadé považuji
zejména zpracování stěžejních výzkumů a nálezových souborů z rovinných sídlišť v Bechyni,
Bernarticích a Topělci, z výšinných lokalit na Zvíkově, v Chřešťovicích a v Hluboké
nad Vltavou, z plochého pohřebiště v Topělci a ze všech mohylových pohřebišť jihočeského
regionu.
3. Získání nových nálezů a dat na základě moderně provedených archeologických výzkumů.