Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

60
CHVOJKA: Souãasn˘ stav poznání popelnicov˘ch polí v jiÏních âechách
ry opravit, zpřesnit, nebo naopak zcela vyloučit. Považujme proto tento článek za pouhý
vklad do diskuse, bez níž se ovšem žádná cesta za poznáním neobejde. 1
Do epochy popelnicových polí počítám celou mladší a pozdní dobu bronzovou, tj. Reineckovy
stupně Br D – Ha B. Přesné geografické vymezení pojmu „jižní Čechy“, který je
užíván v následujícím textu, bylo již publikováno na jiných místech (např. Chvojka 2001a,
15; 2001b, 45; Hrubý – Chvojka 2002, 583). Vedle území dnešního Jihočeského kraje (s výjimkou
Dačicka a Slavonicka) sem zahrnuji i horní Pootaví (Horažďovicko a Sušicko) na
západě a jižní část příbramského okresu (Březnicko) na severu.
2. Pramenný fond doby popelnicových polí v jižních Čechách
Do doby popelnicových polí lze dnes v jižních Čechách zařadit více než tři stovky lokalit,
tj. mnohem více než uváděly předchozí souhrnné publikace (srov. např. Bouzek 1963,
109–112; Šaldová 1978, 404; Michálek 1990, 57). Tyto lokality jsou však jak po stránce
prostorové, tak chronologické rozděleny značně nerovnoměrně.
Z hlediska geografického lze na základě dnešního stavu poznání vyčlenit v jižních Čechách
pro sledované období několik hlavních sídelních mikroregionů (obr. 5). Největší hustotu
nálezů dnes vykazují střední a dolní Pootaví (zejména území podél řeky Otavy mezi
Strakonicemi a Pískem) a mikroregion při dolním toku Blanice (tj. Vodňansko a Protivínsko).
Intenzívní osídlení obou oblastí bylo podmíněno především nejlepšími přírodními
podmínkami, jaké jižní Čechy nabízejí, a existencí dálkových komunikací podél uvedených
vodních toků (srov. Chvojka 2002, 110, Abb. 2). Nesmíme opomenout ani skutečnost, že
se jedná o nejlépe prozkoumané území jihočeského regionu, které bylo systematicky sledováno
již od doby Bedřicha Dubského. K centrálním sídelním oblastem náleží dále mikroregion
při dolním toku Lužnice (tj. širší okolí Bechyně a Týna nad Vltavou) a jižní část
Českobudějovické pánve, konkrétně území vymezené přibližně Hlubokou nad Vltavou na
severu, Netolicemi na západě, Blanským lesem na jihu a Lišovským prahem na východě.
Tyto dvě oblasti se vyznačují rovněž optimálními klimatickými a přírodními podmínkami,
stav jejich výzkumu je však ve srovnání s prvními dvěma mikroregiony nižší. Teprve v posledních
zhruba dvaceti letech dochází i zde ke značnému nárůstu množství nových lokalit
a nálezů. Poslední z hlavních sídelních oblastí je území při soutoku Otavy s Vltavou (širší
okolí Zvíkova), na něž plynule navazuje mikroregion v okolí Milevska. Rovněž v tomto
prostoru dochází až v posledních letech k zintenzívnění terénní činnosti a k nárůstu počtu
nálezů.
V jižních Čechách můžeme dále vyčlenit několik oblastí, které byly v době popelnicových
polí rovněž osídleny, avšak pravděpodobně značně řidčeji než centrální sídelní mikroregiony.
Jedná se zejména o povodí Chvalšinského potoka a Polečnice na Českokrumlovsku,
o území podél středního toku Blanice na Prachaticku, horní Pootaví (tj. Sušicko a Horažďovicko)
a povodí Skalice a Lomnice na severním okraji jihočeského regionu. I když budoucí
výzkumy odhalí nepochybně i v těchto oblastech nové lokality doby popelnicových polí,
nelze vzhledem k méně příznivým přírodním a klimatickým podmínkám předpokládat jejich
stejně intenzívní osídlení jako v centrálních mikroregionech.
1 Článek vznikl v rámci řešení projektu č. 404/02/0785/A (Pravěk Čech), podporovaného GA ČR (2002–2004).