Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

More documents

Recommendations

Info

260 Nové publikace Richard van Dülmen: Historická antropologie. Vývoj – Problémy – Úkoly. Praha 2002. 117 str. ISBN 80–86569–15–2. Relativně pohotový překlad revidovaného elementárního náčrtu (Historische Anthropologie. Entwicklung, Probleme, Aufgaben; Köln – Weimar – Wien 2001; 2. durchgesehene Aufgabe) přibližuje zprvu spíše jen badatelský směr, nyní však již v okruhu německy komunikujích historiků i v širším měřítku respektovaný univerzitní obor. Kromě „Úvodu“ (7–9) má knížka pět základních kapitol. V kapitole první, nazvané „Historická antropologie“ (11–14), se autor zamýšlí nad úkolem lidí jako aktérů dějin, a je to především jedinečná a zvláštní životní pozice každého člověka, která je v centru zájmu historické antropologie (dále HA). Autor publikace a jím uváděná HA má na mysli především život konkrétního člověka nebo malou dobře vymezenou skupinu lidí, náležejících kvelké většině obyčejných lidí „mlčících“, kteří jsou předmětem historického studia, jež se snaží dobrat se jejich vnitřních, subjektivních motivací, jejich osobních postojů jako účastníků dějinného procesu, podmíněného jednotou materiálního a kulturního života v konkrétním kulturně-sociálním prostředí. Kapitola druhá, nazvaná „Vývoj“ (15–36), se zabývá vznikem a kořeny rozvoje HA. Konstatuje, že jedním ze zdrojů vzniku jsou v německém prostředí tradiční sociální dějiny, ale rozhodující impulsy od konce 70. let přicházely z oblasti etnografie a etnologie, ať již přímo, nebo zpracované historiografií v anglosaské a zejména francouzské oblasti. Význam měly i prosazující se dějiny každodennosti, bádání o problematice rodiny v minulosti a studium lidové kultury od středověku až hluboko do novověku. V závěru kapitoly jsou uvedeny základní informace o postupné institucionalizaci nového oboru; k důležitým krokům při utváření německé HA náleželo zcela jistě autorovo spolupůsobení při vzniku časopisu Historische Anthropologie. Kultur – Gesellschaft – Alltag v roce 1993. Kapitola třetí „Problémy a perspektivy“ (37–49) je obecnější kapitolou dotýkající se základních koncepčních a metodických prvků a problémů HA. V prvé řadě je to pojem kultury, který je v HA chápán v co nejširším pojetí, jako „pluralita životních stylů“, podmíněná odlišnými (např. přírodními, sociálními) životními podmínkami a různými zájmy skupin lidí i jednotlivců. Za druhé je to problém subjektivity. HA se nezabývá izolovaně jen popsatelnými vnějšími, zřetelně v pramenech vystupujícími, obecněji sdílenými částmi životního kontextu (např. výroba hmotných statků, stratifikace sídel, uspořádání rodiny aj.), ale snaží se vstoupit spíše do sféry vnitřní, do sféry individuálních subjektivních postojů, a poznatky z obou výše uvedených oblastí především navzájem propojovat. Třetím v této kapitole pojednávaným problémem je dvojice pojmů, vlastně konstruktů označovaných jako tradice a moderna. Náplň a ostrost rozlišení významu obou pojmů se přirozeně mění v čase; uznat to je z hlediska HA nezbytností, která vede k respektování neustálé obrovské asynchronie ve zkušenostech a schopnostech lidí reagovat na nové podněty nejen u jednotlivců a u různých skupin, ale i uvnitř jich samých. Nejzřetelněji je to samozřejmě viditelné a zjistitelné při srovnávání proměn spojených s velkými procesy v různých geografických celcích, což ovšem je méně předmětem zájmu HA v Dülmenově pojetí. „Současnost (kulturně) nesoučasného“ je však evidentní skutečností, a to i v mikrosvětě. HA rovněž odmítá stavět oba zmíněné klíčové pojmy do kvalitativního vzájemného protikladu. Tradice nesmí být ve srovnání s „modernou“ (tedy s tím novým, přicházejícím v každé době) chápána jako zaostalost, jako něco již zbytečného, překonaného, ale jako důležitá společenská hodnota. Lépe než referentova charakteristika tohoto významného prvku paradigmatu HA snad lépe vyhoví následující přímá citace: „Modernizační změny, a to víme dnes spolehlivěji než dříve, probíhají hladce tam, kde se společnost nebo skupina nepostaví mimo tradici, ale kde se o ni může opřít jako o základ, který snese zatížení.“ Autor připomíná nejvlastnější pracovní oblast HA, jíž jsou mikrodějiny, jež se snaží zjistit skutečnosti, u nichž je makroanalýza příliš hrubým nástrojem. Snad proto se v rámci mikrohistorie produkuje množství případových studií a tematický sborník je běžnou „monografií“. Jednotlivé případy ovšem nedávají plný smysl a užitek poznání, pokud jim chybí pohled, který vychází z většího celku a je součástí obecněji chápané problematiky. Konečně z autorových úvah vyplývá i oprávněný závěr, že mezi makro- a mikrodějinami je samozřejmá vazba. Příkladem mohou být různě velké transformační procesy. Historického antropologa na nich zajímají subjektivní přístupy a postoje pokud možno jednotlivých lidí nebo dobře definovaných malých skupin účastnících se oněch velkých událostí. HA přitom zajímá vztah k proměnám mezilidských vztahů, k proměnám vztahů k životnímu prostředí, k celé sféře výrobní aktivity, které velké, někdy až převratné procesy přinášejí. Porozumění delikátním lidským fenoménům doprovázejícím velké historické procesy vyžaduje samozřejmě dobrou a korigující, resp. kontrolní znalost makrokontextu. Vzávěru třetí kapitoly R.van Dülmen vysvětluje a zároveň stručně obhajuje tvrzení, proč HA re-
Archeologické rozhledy LVI–2004 261 zignuje na tvorbu i využití paušálních globálních teorií, i když část antropologů se v nich pokoušela hledat oporu pro svá zkoumání. Důvodem je celkem známé, téměř banální zjištění, že „chování lidí a jejich výklad světa“ a postoje k němu nepodléhají bezvýhradně jednotným vzorcům, ale jsou plny rozporů a ambivalence. Pokud se HA zajímá o to, co svelkými globálními teoriemi souvisí, jsou to systémy sociálních, hospodářských a kulturních institucí (např. náboženství, školy, postavení rodiny aj.). Činí tak ale „se zvláštním zřetelem k subjektivitě lidských zvyklostí“, spíše pohledem zvnitřku, z hlediska perspektivy nejen těch, kteří tyto instituce vytvářejí a dirigují, ale i z hlediska těch, kteří je užívají (tedy např. historie školy a způsobů výuky z hlediska vidění žáka a ne učitele nebo zemské školní rady). Za přednost a nezbytnost pro HA považuje autor při tomto pohledu na děje minulosti úsilí „o překlenutí propasti mezi vyprávěním a analýzou stejně jako mezi jednotlivým případem a celkovým kontextem“. Vše, co bylo možno dosud uvést o HA, vede k dalšímu závěru, že k naplnění dosud vytyčených nároků a požadavků na podobu a práci HA přísluší i určitá renesance narativního přístupu při sdělování výsledků výzkumu. V kapitole čtvrté (51–77) je uvedeno devět témat, jejichž studium zatím přispělo nejvíce k tříbení profilu HA a kde jsou zatím dosavadní výsledky nejzřetelnější. Zároveň je upozorněno na skutečnost, že jsou to většinou témata z období staršího novověku, kde je již k dispozici přijatelné množství pramenů, nikoliv však množství nadměrné, těžko zvládnutelné, vedoucí ke ztrátě možnosti uchopit v rámci přístupu HA nezbytný celek. Jistý možný kontakt těchto témat s archeologií středověku lze konstatovat již zde a bude o něm zmínka ještě v závěru referátu. Počet devíti témat samozřejmě není konečný. Uveďme tato témata alespoň stručně: 1. Magie a čarodějnictví – Problémy magie jsou ovšem archeologovi středověku, zejména v období raného středověku, bližší a přístupnější než téma pozdějšího čarodějnictví, i když pojem „striga“ do středověkého období také náleží. 2. Protest a násilí – Přispět ke studiu protestu je pro archeologa obtížné, ne-li nemožné, snad ještě tak prostřednictvím nápisů, ikonografie a ikonologie vyobrazení např. na kachlích. Poněkud větší jsou archeologovy možnosti při studiu násilí (např. některé dvojhroby, hromadné pohřby, stopy zásahů na kostrách, výjimečně někdy při studiu zánikových horizontů sídel). 3. Tělo a sexualita – U tohoto tématu je archeolog charakterem svých pramenů téměř zcela omezen na pohřebiště, zejména kostrová, na zmíněné již defekty na jednotlivých skeletech – a konečně ledacos poskytují data historické demografie. 4. Náboženství a zbožnost – Překvapivě právě k této tematice má archeologie středověku možnost přispět, a zatím také přispěla poněkud více než k předchozím tématům. Zvláště informace o střetnutí dvou myšlenkových soustav, předkřesťanské a křesťanské, zanechává zajímavé stopy na pohřebištích, a to i v jejich artefaktuálním obsahu. Ale jsou i další možnosti ve sféře obecně artefaktuální (např. volba symbolů kdekoliv) i ve sféře sídelně geografické (např. translokace a změna typu pohřebišť) a mnohé vypovídají též indicie o zacházení s prostorem. 5. Domácnost a rodina – Výsečí z této rozsáhlé tematické oblasti může být např. „archeologie žen“ nebo „archeologie dětí“ v kombinaci s historickou demografií, zejména při uplatnění novějších postupů založených na užití molekulární genetiky. Možnosti studia domácnosti prostřednictvím artefaktů jistě není nutno zvlášť představovat. 6. Individualita a individuace – Zde stojí archeolog před možností zabývat se pokusy o identifikaci stop výjimečného jednání, a tedy i o myšlení odlišujícího se od myšlení obvyklého, tradičního, přičemž bude vždy narážet na určení prolínavé hranice mezi obvyklým a výjimečným. 7. Písemná kultura, četba, média – Rovněž zde jsou možnosti archeologa zúženy např. na zjišťování prvních dokladů písma v sumě archeologických pramenů, na artefakty spojené s psaním a knižní kulturou a s jejich lokací do určitého individuálního nebo skupinového sociálního prostředí a na stopy přenosu (orálního) různých textů do ikonografie, uplatněné na artefaktech (např. zatím výjimečná Ezopova bajka o lišce a čápu na keramické desce ze Sezimova Ústí z doby před 1420). 8. Vlastní a cizí. Zacházení s cizím – Z hlediska použitelnosti archeologie v této tematické oblasti se v podstatě setkáváme s identifikací kulturních minorit (např. zatím vzácná zjištění a výzkum židovských hřbitovů); nejsou vyloučeny ani některé objevy, ať již biologického, nebo kulturního, exotického charakteru. 9. Ženy, muži a dějiny rodu – U tohoto tématu se znovu setkáváme s „archeologií žen“, podobně jako u tématu č. 5, ale zde je tomu v širším pojetí gender studies, tedy více v kontextu a v komparaci s mužskou částí páru. Přehlédneme-li zatím uváděné preferenční tematické pole HA, pak v sedmi z devíti uvedených případů mají jako pramen značný význam pohřebiště. HA v podstatě poskytuje novou perspektivu v pohledu na tento významný pramen archeologie
Page 1 and 2:
Archeologické rozhledy LVI-2004, s
Page 3 and 4:
Archeologické rozhledy LVI-2004 1
Page 5 and 6:
3-55 Archeologické rozhledy LVI-20
Page 7 and 8:
Page 9 and 10:
Page 11 and 12:
Page 13 and 14:
Page 15 and 16:
Page 17 and 18:
Page 19 and 20:
Page 21 and 22:
Page 23 and 24:
Page 25 and 26:
Page 27 and 28:
Page 29 and 30:
Page 31 and 32:
Page 33 and 34:
Page 35 and 36:
Page 37 and 38:
Page 39 and 40:
Page 41 and 42:
Page 43 and 44:
Page 45 and 46:
Page 47 and 48:
Page 49 and 50:
Page 51 and 52:
Page 53 and 54:
Page 55 and 56:
Page 57 and 58:
Page 59 and 60:
POPELKA: Poznámky ke ‰típané i
Page 61 and 62:
59-87 Archeologické rozhledy LVI-2
Page 63 and 64:
Page 65 and 66:
Page 67 and 68:
Page 69 and 70:
Page 71 and 72:
Page 73 and 74:
Page 75 and 76:
Page 77 and 78:
Page 79 and 80:
Page 81 and 82:
Page 83 and 84:
Page 85 and 86:
Page 87 and 88:
Page 89 and 90:
Page 91 and 92:
BOUZEK: Osídlení a kultura jiÏn
Page 93 and 94:
Page 95 and 96:
·MAHEL: Studie o cestû Karla IV.
Page 97 and 98:
Page 99 and 100:
Page 101 and 102:
Page 103 and 104:
Page 105 and 106:
Page 107 and 108:
Page 109 and 110:
Page 111 and 112:
Page 113 and 114:
Page 115 and 116:
Page 117 and 118:
Page 119 and 120:
Page 121 and 122:
Page 123 and 124:
Page 125 and 126:
Page 127 and 128:
Page 129 and 130:
Page 131 and 132:
Obr. I. Banket ve Velkém sále Pal
Page 133 and 134:
Page 135 and 136:
Page 137 and 138:
Page 139 and 140:
Page 141 and 142:
139-159 Archeologické rozhledy LVI
Page 143 and 144:
Page 145 and 146:
Page 147 and 148:
Obr. 2. Čichtice u Bavorova, trať
Page 149 and 150:
Page 151 and 152:
Page 153 and 154:
Page 155 and 156:
Page 157 and 158:
Page 159 and 160:
Page 161 and 162:
Page 163 and 164:
VALOCH: K problematice nûkter˘ch
Page 165 and 166:
VENCLOVÁ: O hledání a nalézán
Page 167 and 168:
UNGER: In solio sub arcu ... 165 Ob
Page 169 and 170:
Page 171 and 172:
169-175 Archeologické rozhledy LVI
Page 173 and 174:
Page 175 and 176:
Page 177 and 178:
Page 179 and 180:
RAZÍM: Nad poãátky hradÛ ãesk
Page 181 and 182:
Page 183 and 184:
Page 185 and 186:
Page 187 and 188:
Page 189 and 190:
Page 191 and 192:
Page 193 and 194:
Page 195 and 196:
Page 197 and 198:
Page 199 and 200:
Page 201 and 202:
Page 203 and 204:
Page 205 and 206:
Page 207 and 208:
Page 209 and 210:
Page 211 and 212: Archeologické rozhledy LVI-2004 20
Page 217 and 218: KYNCL: Datování dfieva z hradu R
Page 221 and 222: Aktuality 219 pracoviště - varša
Page 237 and 238: Nové publikace 235 zobrazují situ
Page 261: Archeologické rozhledy LVI-2004 25
show all

Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?