Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

242
Nové publikace
bová keramika a sídlištní zboží reprezentují dva oddělené světy, opakující se soubory nádobí v hrobech
jsou zrcadlem hodovních obyčejů. Události rekonstruované v Geiselöringu nelze pravděpodobně
přece jen upřít jistý sakrální charakter. V této souvislosti je nápadné právě deponování a zničení celého
souboru nádob po ukončení slavnosti, která snad nějakým způsobem souvisela s následným založením
nové budovy D. Otázkou zůstává, zda fragmenty hliněných kruhů nebo zlomek dětského bronzového
náramku (jediný kovový nález na celém sídlišti) mohou prozrazovat např. nějakou formu
iniciačního ritu. Zřetelně se ale ukazuje, že podobné slavnosti s velkým počtem hostů byly důležitými
společenskými událostmi, které měly zřejmě význam centrálního sociálního prvku v tehdejší komunitě.
Celý nález zároveň vypovídá, podobně jako milodary v dobře vybavených hrobech starší doby
halštatské, o jistém blahobytu i klíčení prestižního smýšlení v této době. V kontextu celého dvorce
je pak nutné hledat vysvětlení, z jakých zdrojů blahobyt vycházel.
V dalších nových stavbách a přestavbách z období Ha D1 (horizont Altheim) se odráží sílící přání
reprezentace, patrné především v nové zástavbě na dosud volné ploše před vstupním prostorem do
dvorce. Na plošině terasy v přístupovém prostoru k sídlišti vznikl velký ohrazený přední dvůr a v takto
chráněném prostoru o ploše 1500 m 2 se nacházely velké budovy, interpretované jako skladiště. Fortifikační
účinek ohrazení nebyl zřejmě sledován, protože vnější dvoudílný příkop na jedné straně přecházel
po 12 m v mělký základový žlábek pro plot, na druhé straně končil po 7 m a byl překřížen
stěnou palisády. Přístupová cesta od údolí procházela přerušeným vnějším příkopem a pohledu dovnitř
zabraňoval násep s palisádovým plotem. Jakmile příchozí překročil 3 m široký průchod ve vnějším
příkopu, otevřela se před ním volná plocha předního dvora, rozdělená několika liniemi plotů. Na
levé straně se rozprostírala řada velkých budov, které zde přední dvůr zcela uzavíraly. Nebyla to ale
jen snaha po reprezentaci, která dala majiteli dvorce podnět k těmto novým stavebním opatřením. Klíčem
k porozumění snad může být dvojdílné rozdělení celé plochy sídliště. Na jedné straně zde byl obdélný
dvorec s obvodovým příkopem a odděleným severním nárožím, na druhé straně, hned u přístupu
z údolí, nově založený přední dvůr s několika vedle sebe stojícími velkými budovami a volnou
plochou ohrazenou ploty o velikosti poloviny fotbalového hřiště. Obě části sídla byly odděleny příkopem
i dřevěnou palisádou, kterou bylo možné projít jen hlavní bránou a snad ještě dvěma úzkými průchody.
Dvě hluboké kůlové jámy v hlavní bráně jsou interpretovány jako základy pro velkou zastřešenou
stavbu nad hlavním vchodem. Šířka brány 1,6 m umožňovala průjezd vozu. Jen několik metrů
od tohoto průjezdu se nacházel v palisádovém ohrazení 60 cm široký vchod, který snad sloužil procházení
osob. Takové řešení vstupu nalézáme např. v antických Athénách, kde hned vedle hlavní brány
z doby Themistoklea byla malá, 1,5 m široká branka pro pěší. Kdo chtěl v Geiselhöringu projet
vozem do dvorce, mohl být kontrolován v bráně. Přední dvůr byl naproti tomu pohodlně průjezdný
3 m širokým přerušením vnějšího příkopu. Budovy uspořádané v řadě uzavíraly jižní stranu předního
dvora a měly rozměry 9,5 x 4,8 m. Jedné budově lze přisoudit vždy 12 kůlových jam. Odstup 1,6 m
mezi vnějšími kůly a kůly nesoucími hřebenovou střechu umožňoval průjezd budovami vozem. Některé
další kůlové jámy dovolují předpokládat, že také v nezkoumané ploše mezi odkrytými základy
budov a vnějším příkopem stály další stavby tohoto druhu. Plánovitá koncepce předního dvora se všemi
svými budovami a velkou volnou plochou splňovala požadavek skladiště, které bylo lehce přístupné,
a přesto mohlo chránit jak ubytované lidi a přechovávaný dobytek, tak uskladněné zboží.
Je nepochybné, že všechna realizovaná stavební opatření vyžadovala určitou organizační i výkonnou
moc. Autorka uvažuje o druhu jakési obchodní stanice, poskytující ubytování obchodním karavanám
na cestě k cílovému místu. Otevřený prostor sloužící obchodu se nacházel např. před branami
řeckých měst a určitou analogii mohou také poskytovat sídlištní struktury ze starší doby římské ve
Feddersen Wierde, kde bylo doloženo velké nádvoří s množstvím kůlových špýcharů a místem vyčleněným
pro řemeslníky zpracovávající kovy. Blahobyt v Geiselhöringu by tak mohl být objasněn
účastí na obchodu a lze předpokládat, že všechna realizovaná stavební opatření vyžadovala určitou
organizační i výkonnou moc, která byla soustředěna v okruhu rodiny majitele dvorce.
C. Nagler-Zanier celkově interpretuje odkrytou situaci jako ohrazené sídliště zemědělského rázu,
které hrálo jistou roli v obchodu. Vybudováním předního dvora bylo zajištěno stravování a ubytování
velkého počtu lidí a zvířat. Za tímto účelem zde byly postaveny některé velké budovy, které moh-