Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

266
Nové publikace
matiku bronzových nožů z doby bronzové. L. Jiráň
rozdělil bronzové nože do sedmi základních typologických
skupin: nože s rukojetí plnou, plátkovou,
jazykovitou, rámovou, trnovitou, plochou trnovitou
(„Griffangel-“) a nože s tulejkou. V rámci těchto
skupin vydělil jednotlivé typy nazvané podle eponymních
lokalit. Je chvályhodné, že se přidržoval
existujících typologických názvů, pouze v případě,
že některý reálný typ ještě nebyl definován a pojmenován,
vytvořil pojem nový. Určujícími znaky typologického
dělení mu byl tvar čepele a rukojeti a na
ní pak rozmístění a počet otvorů pro nýty, jakož
i celková plastická a rytá výzdoba. Závěr práce je
věnován devíti zvláštním nožům, jež nebylo možno
zařadit do všeobecné typologie, zlomkům nožů
a kadlubům, které sloužily k odlévání nožů.
Řešení otázek technologie výroby nožů bylo
limitováno malým počtem objevených kadlubů.
K zajímavým výsledkům však dospěly exaktní
analýzy kovu, z kterého byly nože vyrobeny. Tyto
analýzy jsou přehledně publikovány v dodatku na
str. 73–74. Ovšem k těmto tabulkám je potřebné
pozorně prostudovat i práci Frány, Jiráně, Maštalky
a Mouchy (1995), v níž je popsána metodika odběru
vzorků a jejich vyhodnocení.
Pro každého odborníka, pro každého uživatele
recenzované monografie jsou mimořádně užitečné
a podnětné tabely (1–9), na kterých jsou přehledně
prezentovány frekvence výskytu bronzových nožů
v jednotlivých druzích nálezů, v regionech a kulturních
celcích, v regionech podle stupňů relativní
chronologie, frekvence výskytu základních typů
nožů v regionech a v základních druzích pramenů
a nakonec i frekvence jednotlivých typů nožů v jednotlivých
regionech. Tyto skutečnosti je možné také
konfrontovat s geografickým rozšířením jednotlivých
skupin a typů na tabulkách 28–37 v ilustrační
části práce.
Nejrozsáhlejší částí recenzované práce je katalog
nožů a jeho vyhodnocení v souladu s normami
edice PBF. To znamená, že po stručném typologickém
popisu typu a někdy i varianty následuje vlastní
katalogová část. Je třeba zdůraznit, že v hodnocené
monografii je tato část velmi svědomitě vypracovaná.
Pak následuje datování a rozšíření jednotlivých
typologických skupin. Autor tímto způsobem zpracoval
a vyhodnotil 300 bronzových nožů, které rozdělil
do téměř 50 typů a variant, a pět kamenných
odlévacích forem.
Ve všech středoevropských kulturách popelnicových
polí se v pozdní době bronzové začínaly hojněji
objevovat železné předměty. Podobně tomu bylo
ivČechách, kde se našly zlomky tří takových nožů,
v podstatě kopírující tvary nožů bronzových. Jejich
existence dokládá, že pravěcí metalurgové začínali
experimentovat s novou, snáze přístupnou surovinou.
Jiráňova monografie je opatřena vyčerpávajícím
seznamem použité literatury, zkratkami časopisů,
sborníků, edičních řad, seznamem lokalit, muzeí,
sbírek a místním rejstříkem. Dosažitelné exempláře
bronzových nožů byly kresebně zobrazeny na 27
přehledně uspořádaných tabulkách. Tabulky 28–37,
ukazující geografické rozšíření jednotlivých typů,
jsem již zmiňoval. V souladu s tradicí edice PBF
zveřejnil L. Jiráň na čtyřech závěrečných tabulkách
kresby 15 důležitých uzavřených nálezových celků
obsahující některé typy nožů, které tím byly dány do
všeobecných a objektivních nálezových souvislostí.
Recenzovat práce, které vyšly v edici PBF, je
úlohou buď velmi snadnou, anebo velmi náročnou.
V podstatě se vždy jedná o pochopení záměru a přístupu
autora recenzované práce k sesbíranému materiálu.
Zároveň je potřebné uvědomit si, že každý
autor participující na této edici je limitován její tradicí,
osnovou a předcházejícími zveřejněnými a analyzovanými
typy toho kterého bronzového předmětu.
Ovšem i tak každý autor může, v úvodu nebo
vzávěru studie, představit své pojetí a svou vědeckou
osobnost. Domnívám se, ba lépe řečeno, jsem
přesvědčen, že Luboš Jiráň v úvodních kapitolách
brilantně prezentoval své exaktní pojetí studia bronzové
industrie doby bronzové. V těchto partiích není
ani jedna věta, ani jedno slovo zbytečné, avšak
ani tam nic neschází. Evropské odborné veřejnosti
se tak dostává do rukou mimořádně zdařilá monografie,
která je nesporným přínosem české archeologické
vědy k poznání doby bronzové – tohoto
skutečně prvého zlatého věku Evropy.
Václav Furmánek
LITERATURA
Bianco Peroni, V. 1976: Die Messer in Italien. I coltelli
nell’ Italia continentale. München.
Blažek, J. – Smejtek, L. 1993: Die Bronzemesser in
Nordwestböhmen. Praha.
von Brunn, W. A. 1968: Mitteldeutsche Hortfunde
der jüngeren Bronzezeit. Berlin.
Frána, J. – Jiráň, L. – Maštalka, A. – Moucha, V. 1995:
Artifacts of copper and copper alloys in prehistoric
Bohemia from the viewpoint of analyses
of element composition. In: Praehistorica
archaeologica Bohemica 1995. Památky archeologické
– Suppl. 3, Praha, 125–205.
Gedl, M. 1984: Die Messer in Polen. München.
Jockenhövel, A. 1974: Zur Bennenung urnenfelderzeitlicher
Stufen im östlichen Mitteleuropa.
In: Jhrb. Inst. Vorgesch. Univ. Frankfurt a. M.
1974, München, 57–69.