Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

252
Nové publikace
řada badatelů. Do 50. let 20. stol. se zdálo, že v repertoáru sklářských výrobků chybějí úplně. V současnosti
jsou podchyceny především poháry z modrozeleného skla, vyráběné ve sklárnách v Aragonii
a jižní Belgii, ovšem u nás známy nejsou. Vedle již zmiňovaného poháru z Prahy je znám jeden
pohár s nálepy z Mostu (Černá ed. 1994, č. kat. 2) a překvapivě velká skupina sedmi kusů vesměs
shodného tvaru a skloviny ze 14. stol. byla identifikována nejprve v Konůvkách (Himmelová 1990a,
obr. 2: 9) a později v Brně (Černá ed. 1994, č. kat. 47; Merta – Peška – Sedláčková 2002, 378–379,
obr. 10: 29, 30; Sedláčková 2003, typy V.1, V.2; M Brno, nepubl. materiál). Tyto však byly patrně
vyrobeny v Itálii, podobně jako pohár s emailem z Prahy.
3.3.3. Olovnaté sklo patří k nejstarším typům skla, které se vyrábělo již v pravěku. Podle četnosti
nálezů, zejména drobných předmětů, jako jsou prsteny a korálky, byla v 9.–13. stol. výroba soustředěna
v severozápadní a severovýchodní Evropě. Novější doklady nasvědčují i produkčnímu centru
v Dolním Sasku. Olovnaté sklo se vyznačuje především vyšší specifickou váhou – od 3g/cm 2 výše,
což bylo ve Š. prokázáno u 92 exemplářů (Taf. 1). Duté sklo tvoří nejmenší skupinu – číšky a pohár;
výrazněji je zastoupeno ploché sklo. Většinou se jedná o drobný šperk – prsteny a korálky, ojediněle
hrací kameny a strusku. Chronologické přehledy (Abb. 12, 13) dokládají největší výskyt v 11. stol. až
do přelomu 13./14. stol., dále jde o ojedinělé výrobky. U nás jsou číšky z olovnatého skla doloženy
v Praze a Mostu (Černá 2000, 53), v Brně je tento typ skla zatím prokázán na drobných kroužcích
z horizontu 1240–1270 (Černá ed. 1994, č. kat. 52).
3.3.4. Lahve jsou v tomto období obecně ještě vzácné. Ve Š. se objevila lahev s vnitřním prstencem,
lahve s hruškovitým tělem a autor sem řadí i zlomek dna ovinutého vláknem ve dvou řadách
z čirého skla „purpurové“ barvy, mající analogii v lahvi z Freisingu, použité jako relikviář.
3.3.5. Mísy jsou zastoupeny zlomkem okraje o průměru 20 cm z vrstev okolo r. 1200 a z přelomu
13./14. stol. s průměrem 16 cm. Jedná se o velmi vzácný tvar, pro který se obtížně hledají analogie.
Z Brna jsou zatím známy dvě misky shodného polokulovitého tvaru s plochými držadly, jedna ze
skla modrého s diagonálními žebry (Černá ed. 1994, č. kat. 36), druhá je hladká ze skla bezbarvého
(M Brno, nepubl. materiál). Analogie k nim dosud nebyla nalezena.
3.4. 14. a 15. století – historickými prameny je doloženo, že Š. ztrácel na významu, což se projevuje
i v poměrně chudém souboru skla. Některé tvary pro toto období signifikantní chybějí zcela
(číšky s nálepy a krautstrunky), výrobky z bezbarvého skla, pocházející z „česko/durynského území“,
které jsou např. v nedalekém Lübecku velmi hojné, jsou ve Š. doloženy jen ojediněle. I tento výrazně
skromnější soubor skla však dokládá přechod sortimentu k výrobkům ze zeleného silnostěnného
skla, jako jsou číšky s předfukovaným dekorem žeber a kosodélníků („Rippenbecher“ a „Kreuzrippenbecher“).
Objevují se zde také specifické nízké širší číšky, označované jako „Maigelein“, které
byly v německých hutích masově vyráběny do počátku 16. stol. V této souvislosti je zajímavé, že
z našeho území není znám jediný exemplář výše uvedených německých tvarů. Výrobky českých
skláren jsou ve Š. zastoupeny spodní částí jedné číše českého typu.
3.5. Obdobím bohatého rozkvětu nepřeberných variant různých typů a tvarů je 15. a 16. století.
Vývojem prochází číška s nálepy v krautstrunk a dále k berkemeyerům, k hlavním představitelům dále
patří vysoké číše a číše kyjovité. Zde je na místě uvést, že našemu sklu je věnována pozornost ponejvíce
do závěru 15. stol. (např. Hejdová – Frýda – Šebesta – Černá 1983; Frýda 1990; Černá ed.
1994). Patrně nižší zpracovanost a publikovanost nálezů z období pozdní gotiky a rané renesance
vedla k názoru, že nálezů skla od 2. pol. 15. stol. ubývá – příčina byla spatřována v útlumu domácího
sklářství (Himmelová 1990b, 444). První pokusy podchytit sklářské výrobky tohoto období na Moravě
skutečně přinesly nepříliš početnou kolekci především dováženého zboží a zdálo se, že domácí
produkce je zastoupena především číší olomouckého typu s regionálním rozšířením (Sedláčková
2000a). Postup prací na starších souborech i nově získávaných, především v Brně, ale i v Opavě, však
ukazuje, že sklo i v tomto období bylo zcela rovnocennou složkou hmotné kultury jako dříve a příčina
tkvěla pouze ve stavu výzkumu. V materiálech se setkáváme s většinou typů a tvarů, které jsou známy
ze západní Evropy, objevuje se zde sklo benátské provenience, poměrně rychle jsou na náš trh
uváděny výrobky z tyrolských hutí v Hall. Domácí produkci prezentují vedle číše olomouckého typu
také nejmladší varianty číší českého typu a číše kyjovité, drobné číšky a vzácně i poháry.