Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

200
RAZÍM: Nad poãátky hradÛ ãeské ‰lechty
Lichnice v Železných horách vstupuje do psané historie roku 1251 v predikátu Smila z Lichtenburka
(CDB IV, č. 220). Vysvětlení, že představa o zeměpanském původci hradu nemá žádné historické
opory, bylo již podáno několikrát (Klápště 2003; Urban 2003, zejm. 57–61). Zbývá tedy stavební
podoba hradu, zejména dispozice, jejíž charakteristika podle T. Durdíka prozrazuje zeměpanského
stavebníka 1. poloviny 13. století (nejpodrobněji Durdík 1991, 59–61).
Nedávno byla Lichnice předmětem názorové výměny mezi T. Durdíkem na straně jedné a J. Frolíkem
a J. Siglem na straně druhé, ktěří se nemohou shodnout na tom, co vlastně nalezli malým terénním
výzkumem a průzkumem zdiva v jihovýchodním hrotu hradní dispozice: zda trojúhelný objekt,
nebo obytnou válcovou věž s břitem. 19 J. Klápště tuto diskusi hodnotí jako „spletitou“ a „mimoběžnou“,
je však třeba poukázat na otázku samotné existence věci, o niž zde běží. Obě diskutující strany
se vlastně rozcházejí pouze v tom, zda zadní strana objektu byla rovná či zaoblená, což by mělo být
důležité pro oprávněnost či nepřijatelnost jeho klasifikace jako věže; v poslední fázi debaty ale T. Durdík
vyjádřil názor, že šlo o věž bez ohledu na tento detail (Durdík 2000b). Existence obytné věže, kterou
by bylo možno datovat před zlomový rok 1251, je důležitá pro „kastellologickou“ koncepci, jež
na větším počtu staveb tohoto druhu zakládá svou hypotézu královského původu Lichnice. Není však
jasné, odkud diskutující archeologové berou jistotu, že vykopaný jižní břit (jak lze nalezený útvar zřejmě
klasifikovat v jeho základové partii, přičemž údajné datování do 13. století je ovšem třeba lépe
zdůvodnit: srov. Klápště 2003) konstrukčně a chronologicky souvisí s fragmentárně dochovanou
částí stavby na druhé straně mladší štítové zdi, a hlavně jak souvisí s úseky obvodové zdi hradu. Z rozsahu
archeologické sondy (Frolík – Sigl 1993) i z rozsahu nadzemních partií zdiva je zřejmé, že k prokázání
těchto souvislostí nedošlo (obr. 21; 22). A priori se tedy existence těchto souvislostí pokládá
za nepochybnou. Zcela jasně to prozrazuje T. Durdík, když sice správně uvádí, že „poznání komplikovaného
stavebního vývoje hradu výrazně ztenčuje fragmentárnost jeho zbytků zkomolených při nedávných
i současných památkových úpravách“, ale vzápětí bez zdůvodnění konstatuje, že „z prvé
fáze nepochybně pochází hlavní obvodová hradba, do níž byla v severovýchodním nároží zavázána
mohutná okrouhlá plochostropá obytná věž a další, analogická, avšak mohutným břitem opatřená,
nově zjištěná stavba stávala i v nároží jihovýchodním“ (Durdík 1999, 332).
Podporou hypotézy zeměpanského původu hradu má být rozlehlá trojstranná dispozice, v jejíchž
rozích měly stát nejméně dvě obytné věže (obr. 21). Torzo hlavní z těchto věží vévodí severovýchodnímu
nároží. I když tato stavba skutečně utrpěla novodobými úpravami, shledáváme již při zběžné
prohlídce, že její válcové těleso nelze v rozporu s dosavadními názory hodnotit jako dílo jedné stavební
fáze, natož s oprávněním datace do 1. poloviny 13. století (srov. obr. 21). Na severní až severovýchodní
straně vnějšího pláště zdiva je jasně patrné, že byla vystavěna samostatně a jednolitě od
dnešní úrovně terénu až ke koruně včetně své dolní kónické a v půdorysu tupoúhle se lomící části,
která měla přispívat ke stabilitě věže. Současnost této skarpy s vlastním segmentem uvedené části
věže prokazují i více než 4 m hluboké původní otvory po trámech, které sloužily jako lešení v době
výstavby, zároveň ale také jako trvalá výztuha. Ztužující trámy zde byly použity rovněž v jádru zdiva.
20 Plášť věže plynule přechází na dochovanou část severní hradební zdi, jež je tedy současná
(obr. 23 až 26). Charakter zdiva této strany věže, a to včetně vnitřního pláště, nasvědčuje příměsí pískovce,
cihel a zlomků pálené střešní krytiny vzniku v pokročilejší fázi existence hradu. Jiný vzhled
a strukturu líců má vnější plášť východní části věže, kterou je možno pokládat za relativně starší. Nenacházíme
zde řady otvorů po dřevech a také horizontální vrstvy zdiva jsou vzájemně odděleny odlišným
způsobem. Rovněž zobrazení a fotografické snímky z doby před rekonstrukčními pracemi
hradu ve 30. letech 20. století zřetelně nasvědčují tomu, že tato část věže pocházela z jiné doby než
19 Literaturu této diskuse uvádí J. Klápště (2003, 798).
20 T. Durdík (1991, 60) na podporu velkého stáří „prvé fáze“ hradu Lichnice uvádí prokládání zdiva dřevěnými
trámy, které podle něj „může být chápáno i jako určitá reminiscence na způsob stavby valových opevnění starších
hradišť“, přičemž odkazuje na užití dřev ve zdivu velké věže hradu Křivoklátu. Tato technologie se však běžně užívala
během celého středověku (lze ji sledovat také na řadě hradů z různých dob) i v následujících obdobích (souhrnně
o smyslu výdřev nejnověji Škabrada 2003, 40–41).