Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

206
RAZÍM: Nad poãátky hradÛ ãeské ‰lechty
Obr. 26. Lichnice, hrad. Věž v severovýchodním nároží, detailní pohled na severní část vnějšího pláště a navazující
hradbu (vpravo) s původními hlubokými otvory po dřevech lešení a výztuh zdiva (srov. obr. 24
a 25). Foto V. Razím 2004. — Abb. 26. Lichnice, Burg. Turm an der Nordostecke, Detailansicht des Nordteiles
des äußeren Mauermantels und der anschließenden Wehrmauer (rechts) mit den ursprünglichen Rüstlöchern
(vgl. Abb. 24 und 25). Foto V. Razím 2004.
v minimálním rozsahu (Durdík – Bolina 2001, 81). Tato zákonitost prý byla rozpoznána až díky novodobým
archeologickým výzkumům, nikdy však nebyl prezentován seznam a rozbor těchto lokalit
s dokumentací nálezových situací, aby bylo možno posoudit, na jak přesvědčivých a reprezentativních
argumentech byly přijaty závěry.
Nakonec připomeňme některé další aspekty a poznatky zkoumání šlechtických hradů 13. století,
jež mohou přispět k budování ucelenějšího pohledu na tuto důležitou problematiku.
K poměrně vžitému názoru o rozšířeném jevu úchvatů královských hradů šlechtou zjevně přispívá
představa, že poslední Přemyslovci budovali systém vrcholně středověkých hradů, které měly zajišťovat
pohraniční oblasti před vnějším nepřítelem (např. Durdík 2003). Tato koncepce je především
pro území Čech prosazována bez ohledu na absenci dokladů takového procesu a na skutečnost, že
prameny doložené vlastnické poměry mnohdy nasvědčují opaku. V argumentaci bývá před kritikou
historických pramenů preferována „kastellologická metoda“, podle níž lze královského a šlechtického
stavebníka od sebe rozlišit na základě orientačního studia dispozice a stavební podoby toho kterého
hradu, případně zjednodušená interpretace historických zpráv a místních jmen, nebo pouhé
dojmy povýšené bez vysvětlení na fakta. Na těchto základech stojí názory o královském původci
Landštejna, Velešína, Vimperka, Kynžvartu, Hasištejna, Krupky, tzv. Václavova hradu v Chebu a dalších
lokalit. V takto vytvořeném prostředí se pak zdá být domnělý králův zájem na založení Jindřichova
Hradce nebo Rýzmburka jako přijatelnější. Je třeba zdůraznit, že výše uvedený trend není
doložen a že prameny nasvědčují spíše tomu, že již od Přemysla Otakara I. se čeští panovníci v pohraničních
oblastech cílevědomě angažují spíše v zakládání měst a neprojevují systémovou snahu
rozmísťovat své hrady v územích, která kolonizovaly a zasídlily šlechtické rody (Vaníček 2000;
2002a; 2002b; Razím 2004).