Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

·MAHEL: Studie o cestû Karla IV. do Francie ... 93
pena v krvi městských a zvláště selských rebelů, Karel V. ještě před svým nástupem na trůn
v roce 1364 pro své větší bezpečí začal přestavovat Louvre a pevnost v tzv. Lesíku ve Vincennes.
Od té doby se Palais de la Cité v centru Paříže stal dějištěm, nástrojem i symbolem
suverénní panovníkovy moci ještě více. 3 Nejen z tohoto důvodu, ale i pro svůj Velký sál,
patrně největší profánní architektonický prostor v celé soudobé Evropě, byl Palais de la
Cité předurčen pro slavnostní hostiny na počest císaře Karla.
Ztoho ale neplyne, že by obědy či večeře v Louvru, ve Vincennes nebo v nově vybudované
rezidenci Saint-Pol ustupovaly v protokolu summitu do pozadí. Z oficiální Relace
ocísařově návštěvě je zřejmé, že i těmto banketům se přizpůsoboval, anebo se podle nich
řídil celodenní program. 4 Jejich význam však spočíval více v politickém i jiném jednání,
často jen tête-à-tête, než v reprezentaci panovníkova majestátu. Některých menších hostin
se císař pro své vleklé bolesti neúčastnil, místo oběda často odpočíval, anebo se nechal
pohostit v soukromí své komnaty. 5 Císařova neúčast jistě zvlášť mrzela mladého vévodu
Ludvíka II. z Bourbonu, který ve svém Palais de la Cité v Compiègne uspořádal „velikou
a bohatou“ silvestrovskou večeři, k níž sezval dámy z města i z okolí. 6
Scéna, výzdoba, organizace
Díky ikonografickým dokladům a stavebním průzkumům se v posledních letech podařilo
do značných podrobností rekonstruovat soukromé i veřejné sektory Palais de la Cité,
v němž se odehrávaly oficiální a jiné akty císařovy návštěvy od pondělí 4. do čtvrtka 7. ledna
1378. 7 Tzv. Velký sál, hlavní dějiště všech tří velkých banketů, byl dlouhý ca 75 m a ši-
3 Parafrázuji tu výstižnou formulaci Jeana Faviera, Conjoncture politique et chantiers de constructions dans le
Paris de Jean II et de Charles V. In: Vincennes aux origins de l’Etat moderne, Paris 1996, 289.
4 Soudobá Relace o císařově návštěvě, která tvoří součást Velkých kronik Francie v rukopise pařížské Národní knihovny
Ms. fr. 2813, bude naším hlavním pramenem. Kriticky ji vydal Roland Delachenal, Les Grandes Chroniques
de France. Chronique des règnes de Jean II et de Charles V. Tome II 1364–1380, Paris 1916, 193–277 (dále
jen Chronique des règnes II). Podle tohoto vydání také pořídil český překlad Jakub Pavel, Cesta císaře Karla IV.
do Francie, Praha 1937 (dále jen Cesta). Téměř doslovný, avšak zkrácený výtah Relace zařadila do své apologie
Karla V. Kristina Pisánská. V jejím textu není ani jedna podrobnost navíc, což překvapuje potud, že autorka jako
mladá dívka některé slavnostní akty při návštěvě Karla IV. na vlastní oči viděla. Její záznam viz v kritické edici,
kterou připravila Susanne Solente, Le livre des faits et bonnes meurs du sage roy Charles V par Christine de Pisan.
Tome II, Paris 1940 (reprint Genève 1977), 111–113. Více o Relaci a dalších pramenech v první z ohlášených Studií,
s podtitulem Prolegomena: nové poznatky a otázky (viz pozn. 1).
5 Císař se např. neúčastnil slavnostního oběda v tzv. „senském“ sále rezidence v Saint-Pol, místo oběda odpočíval
na lůžku i ve Vincennes apod. Viz k tomu R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 261 a 264.
6 R. Delachenal, Chroniques des règnes II, 202. Z významnějších pohoštění císaře a jeho doprovodu Relace dále
zmiňuje obědy v biskupově Palais de la Cité v Cambrai (ib., 198), v opatství Le-Mont-Saint-Martin (ib., 200)
a zejména v opatství Saint-Maur, kde král nechal pro císaře „pěkně“ vyzdobit a vyčalounit jídelnu se sousedním
pokojem (ib., 266).
7 Základní prací zůstává dílo Jeana Guerouta, Le Palais de la Cité à Paris des origins à 1417. In: Fédération des
Sociétés historiques et archéologiques de Paris et de l’Ile-de-France : Mémoires. T. I. 1949, 58–212, T. II, 1950,
21–204, T. III. 1951, 7–101. Řadu cenných podrobností na základě nových výzkumů autor připojil ve studii L’hôtel
du roi au Palais de la Cité à Paris sous Jean II et Charles V. In: Vincennes aux origins de l’Etat moderne, Paris 1996,
219–288. O nové poznatky se dále v řadě studií zasloužila Mary Whiteley, Royal and ducal palaces in France in the
fourteenth and fifteenth centuries: Interior, ceremony and functions. In: Architecture et vie sociale : L’organisation
intérieure des grandes demeures à la fin du Moyen Âge et à la Renaissance, Paris 1994, 47–63; Ceremony and