Archeologické rozhledy 2004 - Archeologický ústav AV ČR

4
ZÁPOTOCKÁ: Chrudim. Pfiíspûvek ke vztahu ãeské skupiny ...
obsahu hrobu z Prahy-Dejvic to byl vztah k lužianské skupině na Slovensku (Zápotocká
1967; Bareš – Lička 1976), přičemž synchronizace fází VK III / LgK Ia (Lužianky) se stala
východiskem pro stanovení relací celého vývoje vypíchané keramiky (VK) ke kultuře
lengyelské (LgK). V r. 1986 hrobové celky s keramikou II. fáze VK z Vikletic (okr. Chomutov)
přispěly k poznání kontaktů s Porýním a posloužily zároveň k pokusu o širší synchronozaci
neolitického vývoje ve střední Evropě (Zápotocká 1986a, Abb. 12). Konečně
vr. 1993 pomohl obsah dvou nesoučasných jam z Chrášťan (okr. Rakovník) synchronizovat
jednotlivé fáze mladšího stupně VK se skupinami grossgartašskou, rössenskou a oberlauterbašskou
(Zápotocká 1993). Tento poslední článek končí konstatováním: „Die Gruben
2 und 3 aus Chrášťany sind das letzte uns bekannte wichtige ‚Kontaktfund‘ aus dem
Zeitabschnitt der Stichbandkeramik, welches auf böhmischen Gebiet aufgedeckt wurde.
Hoffentlich werden neue Ausgrabungen und neue Analysen regionaler Gruppen behilflich
sein gemeinsame Relationen zwischen den europäischen Kulturgruppen mit Stichverzierung
weiter zu präzisieren“.
Vr. 1995 jsem v muzeu v Pardubicích hledala nálezy z neolitických hrobů z Chrudimi
z polohy „Pod požární zbrojnicí“ (Nováková 1981, 152). Inventář z hrobů, až na zbytky tří
koster, se mi nalézt nepodařilo (Zápotocká 1998, 183), ale při prohlídce materiálu ze sídlištních
objektů jsem v jámě č. 3 zjistila formy nádob v českém prostředí dosud neznámé,
zato však typické pro jednu z postlineárních skupin zdobených vpichy – samborzecko-opatowskou
v Malopolsku (Kamieńska 1964). Publikované neolitické kontaktní nálezy Čech
s Polskem se dosud omezovaly jen na surovinu k výrobě štípané industrie (Vencl 1960, 46;
1971, 74; Přichystal 1985, 485; Lech 1981,5;Popelka 1999, 76; Oliva 1996, 103; Kazdová
– Peška – Mateiciucová 1999, 136), které ale jsou, byť jde o styky poměrně dobře probádané,
pro stanovení přesnějších relativně chronologických vztahů na úrovni fází málo
průkazné. Např. nejčastěji importovaná surovina – silicity krakovsko-čenstochovské jury
– je hojnější v době LnK, ale nechybí ani v objektech s VK (Lech 1987, 244; 1989, 111;
1993,436; Popelka 1991a, 298). Přestože nálezové okolnosti tří objektů z Chrudimi, kterými
se budeme dále zabývat, nejsou nejkvalitnější, jejich obsah se dá s vysokou pravděpodobností
použít jako cenný doklad vzájemných styků a navíc jako důležitý synchronizační
moment mezi Čechami a Malopolskem v době mladšího neolitu.
2. Nálezová situace a nálezy
2.1. Poloha sídliště „Pod požární zbrojnicí“ a nálezová situace
V letech 1979–1980 probíhala v Chrudimi výstavba obytného sídliště v poloze „Pod požární zbrojnicí“,
při níž byly narušeny relikty neolitického sídliště. Lokalita se nachází na jihovýchodním okraji města,
na parc. č. 2364, omezené ulicemi Topolskou na S a Slovenského národního povstání na Z. Zkoumaná plocha
měla tvar nepravidelného pětiúhelníku o max. rozměrech 275 m (V–Z) a 200 m (S–J). ZM 10: 13–42–13,
109 mm od Z, 57 od J, 118 od Z, 49 od J, 122 od Z, 43 od J. Jde o mírný sprašový svah obrácený k JZ.
Záchranný výzkum zde prováděla J. Nováková z muzea v Pardubicích.
Podle jediné zprávy o tomto výzkumu, zveřejněné ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka (Nováková
1981, 152), se zde podařilo za velmi ztížených podmínek částečně prozkoumat 50 sídlištních objektů
a7hrobů z období keramiky lineární, vypíchané a údajně i lengyelské. V létě 1979 byly narušeny a prozkoumány
při stavbě obytného objektu C1 (jedna ze tří budov u z. okraje plochy) první objekty, jámy č. 1–3.
Soustavný záchranný výzkum probíhal od října 1979 do září 1980 nejprve v těchto místech a poté nesyste-