2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

322ZÁPOTOCK¯: K ranému stfiedovûku Kutnohorska ...kat. č. 219 magnetometrická prospekce R. Křivánka (Zápotocký 2000, Abb. 13: Hp), je široceobloukovitý. Celkovou délku této obranné linie, měřeno od strmé stráně nad Vrchlicíaž po úžlabí na sz. straně ostrožny, lze odhadovat na 150–180 m (obr. 1).Příkop, resp. jeho stratigraficky mladší, raně středověká fáze, se na zkoumaných úsecíchprojevil jako žlabovité zahloubení se strmou vnější (severní) a šikmou vnitřní stěnou,š. od 3 do 5 m a hl. od 0,5 do 1 m. Jeho původní šířka se při mocnosti skrývky ca 1 m dáodhadnout na ca 6–7 m a hloubka na ca 1,5–2 m. Výplň měl silně kamenitou, místy až balvanovitou.Bermu – stupňovité snížení podél vnitřní strany příkopu – jsme zachytili pouze v sondáchIV – IV B.Z tělesa valu se uchovala jen nejspodnější vrstva o síle 10–20 cm, hlinitá, vypálená zčástido červené, zčásti do žlutavé barvy. Z rozptylu stop po kůlech a ležících trámech můžemesoudit, že kostru hradby tvořila roštová či komorová konstrukce ze svislých kůlů a ležícíchtrámů, široká ca 4 m, která zanikla požárem. Ze stop po této dřevěné konstrukci senedá říci, jakou měla formu, ani ke které stavební fázi hradby patřila. V hradištním obdobíji nějakým způsobem obnovili, přičemž kamenný zával ve výplni mladší (raně středověké)fáze příkopu naznačuje, že v té době byla též opatřena čelní zdí nebo zpevněna kameny.Datování opevnění. Mezi pravěkou keramikou z příkopu prakticky chybí materiálz eneolitu a doby bronzové. Ve spodních vrstvách má silný podíl keramika halštatská (bylanská)a výrazně je zde zastoupena i keramika laténská, což naznačuje, že funkce příkopuv jeho starší fázi spadala do těchto období. Mladší fáze příkopu a berma patří podle keramikyz jejich výplně do doby hradištní (srov. kap. 3). Doba vybudování hradby se z dochovanéhotorza její spodní vrstvy nedá jednoznačně určit. Protože mezi nečetnými střepy (a)prakticky chyběla keramika eneolitická, laténská a hradištní, (b) počet střepů datovatelnýchdo doby bronzové je velmi nízký, a (c) převážná část zlomků má halštatský ráz, je pravděpodobné,že se tak stalo ve stejné době, kdy byl vyhlouben příkop, tj. v průběhu osídlenípředhradí bylanskou kulturou.Pro bližší časové zařazení raně středověké fáze této fortifikační linie má určující významzjištění, že berma je stratigraficky starší než hradištní příkop (obr. 5). Výstavba opevněnímusela proto proběhnout nejméně ve dvou fázích, přičemž berma přináležela k hypotetickéstarší stavební fázi, předcházející vyhloubení hradištního příkopu. Tomu odpovídái složení keramiky z výplně bermy (tab. 3), která je z části starohradištní, zčásti středohradištní(obr. 8: 20–24, 13: 1–4). Příkop, stratigraficky mladší než berma, tedy představujemladší, resp. poslední fázi raně středověkého opevnění cimburského předhradí. Keramikaz něho (tab. 3) je převahou středohradištní, nicméně střepy s okraji typu o. 61 a s výzdobouhusté šroubovice (obr. 7: 11–13; 8: 9,15) z 1. a 2. vrstvy naznačují, že mohl být funkčníještě v mladohradištním období. Naopak zase podíl starohradištní keramiky ve vrstvě kryjícíbermu naznačuje, že k první stavbě raně středověkého opevnění, resp. k rekonstrukcipravěké fortifikace mohlo dojít již ve starší době hradištní.Otevřenou otázkou je interpretace žlabů obj. 55, 56, 63 a 65 ze sond IV, IV A a IV C.Na směr všech tří fortifikačních linií zjištěných na předhradí (dvojice eneolitických příkopů,palisády obj. 25 a příkopu s valem obj. 11, 12) jsou tyto žlaby zčásti kolmé, zčásti šikmé,a jejich účel musel proto být jiný než obranný. U prvního žlabu, směru SV–JZ, odkrytéhov délce 25 m a pokračujícího na obou stranách dále, by v úvahu přicházela možnost,zda nejde o jednu ze stran ohrazení dvorce, jaké jsou už známé z předhradí více slovanských