2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 319ZávěrDosavadní poznatky o Cimburku, známém jako pravěké a slovanské hradiště už od dobyLemingerových výkopů v r. 1885, se zprvu omezovaly jen na akropoli – vrch Homoli.Teprve sondáž E. Lehečkové v l. 1967/1968 prokázala kromě příkopu na úpatí Homole takéosídlení na předhradí. Další data přinesl v tomto směru výzkum v l. 1989–1990 na plošeněkdejší vojenské střelnice. Výsledkem těchto akcí je poznatek, že zdejší ostrožné hradištěbylo jak v mladším pravěku, tak poté v raném středověku dvojdílné, složené z výraznězvýšené akropole (ca 0,5 ha) a opevněného předhradí na přilehlém plochém hřbetu ostrožny(ca 2,5 ha). Svou funkci plnilo během více období: kromě staršího a středního eneolitu(baalberský stupeň k. nálevkovitých pohárů a starší stupeň k. badenské) a pozdní dobybronzové je zde – už mnohem slaběji – doloženo osídlení z mladšího halštatu (bylanská k.),mladšího laténu a následně i z průběhu doby hradištní. Přesto tu postrádáme ještě další období,která jsou na výšinných lokalitách středních Čech běžně přítomná – kupř. kulturylengyelskou, řivnáčskou, únětickou –, a proto je možné, že uvedená sídelní sekvence nemusíbýt úplná.Značně omezená zůstává i znalost raně středověkého osídlení. Co se akropole týče,zde při výzkumu v l. 1989–1990 zachytila kontrolní sonda jen mocné souvrství z pozdnídoby bronzové, překrývající slabou eneolitickou podložní vrstvu. Přítomnost raně středověkéhoosídlení tu dosvědčily pouze nečetné střepy staršího rázu, vesměs se hřebenovouvýzdobou, ze svrchních vrstev zmíněného souvrství (obr. 12: 25; 13: 8–10).Podstatným způsobem však tento výzkum přispěl k poznání situace na předhradí. Stopysídelní aktivity – jámové objekty či rozptýlené zlomky keramiky – se tu nacházelyprakticky na celé sondované ploše, tedy až do vzdálenosti ca 120 m od obvodu akropole.Převážná část je jich z prostoru mezi úpatím akropole a fortifikační linií (obr. 1), pouze jedenstřep ze sondy I naznačuje, že hradištní osídlení mohlo přesahovat i na vnější, nechráněnouplochu ostrožny. Podle magnetometrické prospekce z r. 1997 se severněji od příkopuobj. 11 ukázal náznak ještě další linie, což navozuje otázku, zda také zbývající částostrožny o ploše ca 1,5 ha nebyla ohrazena na způsob druhého, vnějšího předhradí.Výpověď terénních stop naznačujících existenci zástavby – jde o několik kůlů a 5 jámovýchobjektů – je minimální. Z jámových objektů představují čtyři (obj. 39, 53, 119,131) pouze nevelké mělké prohlubně, patrně spodky větších objektů neznámého tvarui funkce, o nichž se dá s jistotou říci jen to, že nejde o obilnice. Na jistější půdu se při interpretacidostáváme jen v případě úzce oválného objektu 22 (obr. 6C); ten je tvarem i rozměryanalogický jamám s pecemi, jaké se nalezly kupř. v sousedních Bylanech (Smetánka1965, 360, obr. 110).Keramika z objektů včetně střepů rozptýlených na ploše sond (obr. 9; 10; 11: 1–4, 9–14;12: 1–24; 13: 7; 14: 1–4) datuje osídlení na této partii předhradí do starší a především pakdo střední doby hradištní, ale stejně jako v materiálu z příkopu nechybí ani zde náznakmladohradištní sídelní fáze (obr. 12: 11, 14); srov. kap. 3 a tab. 1–3.Opevnění složené z příkopu a valu (obj. 11, 12) chránilo předhradí na přístupné, severovýchodnístraně. Probíhalo ca 100–110 m od úpatí akropole, paralelně s ním. V úsekuzachyceném sondami II–IV, dlouhém 25 m, směřuje od ZSZ k VJV. Jeho průběh, jakjej na jv. straně naznačuje terénní deprese na sousedních parcelách a na sz. straně na poli