2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

286 LIKOVSK¯ – DRDA: Epidurální krvácení na lebce ...Prostředí a časový rámecBrána A, koncipovaná jako menší boční vstup, byla založena v pásmu předsunutého šíjovéhoopevnění oppida teprve dodatečně, v poměrně pokročilém období jeho existence.Ve schématu relativní chronologie Závisti šlo až o IV. časový horizont, pokrývající mladšíúsek stupně LT D1, v absolutním vyjádření zhruba průběh 1. poloviny 1. stol. př. Kr.(obr. 1a; cf. Drda – Rybová 2001, obr. 15). Stavba měla podobu lehké dřevěné branky zřízenéna typickém klešťovitém půdorysu. Linii navazujícího hrazení, opřeného o nízký valovitýnásep, doplňoval mělký příkop s další dřevěnou bariérou vsazenou doprostřed dna.Severně od oblouku sv. křídla brány se ve vzdálenosti 18 m zachovaly základy většího soudobéhoobytného stavení 13b se zbytky kamenné podezdívky zčásti ještě in situ. Z interiérudomu pochází několik význačných dokladů o zámožnosti a zvýšeném sociálním postavení(Motyková – Drda – Rybová 1990, 325–327, 386–387, obr. 17, 29).Vzávěrečném, V. časovém horizontu (kolem poloviny 1. stol. př. Kr.) došlo k přestavběbrány A (obr. 1c), ale provázel ji zároveň rozpad dosavadní zástavby v okolí. Za svévzal přitom také blízký dům 13b a zdejší usedlost poté již nebyla obnovena. Přibližně dotohoto souběhu stavebních proměn lze podle stratigrafie i dalších indicií klást vyhloubeníjámy 31, necelých 0,5 m od kůlové jámy 58a pro nově zakládanou konstrukci severovýchodníhokřídla brány (obr. 1d).Jáma 31 je důležitá jako místo deponování doposud unikátního antropologického nálezu.Povrch její výplně byl patrný po skrývce vrstvy světlé hlíny č. 2 (obr. 1b), kterou lzeoznačit za reziduum nejmladších laténských stavebních prací, přestože byla rozsáhle poznamenánai všemi pozdějšími aktivitami včetně doby recentní. V promísené žluté hlíněč. 7 z násypu křídla starší brány A se rýsovala zřetelně ohraničená kamenitá skvrna č. 6,napohled shodná se stopami po kůlech přestavěného nejmladšího hrazení (obr. 2). Vyznačovalazával č. 16 jámy hluboké přes 1 m od báze krycí vrstvy č. 2, s výrazně rozšířenýmplochým dnem o průměru až 120 cm. Na něm v černošedé hlíně č. 13 spočívala na pravéspánkové kosti lidská lebka obrácená obličejovou částí k SZ (obr. 3). Levou horní částmozkovny při ukládání zatížili hranolovitým kamenem o rozměrech 25 x 25 x 15 cm, tj.způsobem prozrazujícím jednoznačně rituální úkon (Pauli 1975, 179; Kaenel 1988, 118).Z hlinité výplně bylo vyzvednuto 27 zlomků keramiky (př. č. F 3062, 3065, 3100) a útržekbronzového řetízku z dochovaných 4 miniaturních kroužků (F 3065). Zdá se takřka jisté,že se k zásypu jámy 31 použilo kamene se zeminou ze základů domu 13b. Z nich totižzjevně pochází řetízek, součást bronzových mincovních vážek, jejichž některé další díly(miska F 2245, ramínko F 2499) se vyskytly v rozvalinách stavení (Motyková – Drda – Rybová1990, obr. 45: 1, 9).Již při prvotní publikaci byl vyjádřen názor, že oddělená lebka byla vzhledem k absencidolní čelisti a horních krčních obratlů pohřbena nejspíše skeletizovaná. Nález byl interpretovánve spojení s kultem „têtes coupées“ a s ohledem na místo uložení byla vyslovenahypotéza o trofejním a apotropaickém významu v přímé vazbě na bránu (Motyková –Drda – Rybová 1990, 329, 366; Drda – Rybová 1997, 76–77). Tento výklad se s odstupemčasu v zásadě nemění. Nový paleopatologický výzkum lebky, stále přibývající poznatkyo analogických dokladech (Lange 1983; Hahn 1992; 1998; Leicht 2000, 89–91) i o sféřekeltských rituálních praktik (Brunaux 1986; 1996) dovolují nicméně dosavadní představuv detailech doplnit.