2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

438Nové publikaceo zahradnictví a dovozu (středomořských?) rostlinnýchdruhů. Doklady předpokládaného sladovnictvíakonzumace piva chybějí, nelze ale vyloučit, ževzaly za své ve výplni odpadního objektu.Obrázek hygienických poměrů významně doplňujíparazitologické nálezy, o nichž pojednávákapitola sedmá (A. Staskiewicz: Parasiten aus der„Grosen Latrine“ und ihre Ausssagen zur Hygienein der Zeit um 1500, 149–152). Spodní vrstvy jímkyvydaly doklady o existenci škrkavky dětské, bičíkovců,tasemnice, motolice jaterní atd.Osmá kapitola (H. Wanderwitz: Zur Entwicklungdes Regensburger Wirtshauswesens in Spätmittelalterund früher Neuzeit, 153–164) vychází při nástinuvývoje hostinských a výčepních zařízení z nečetnýchměstských privilegií, daňových soupisůa dochovaných ustanovení městské rady 13.–15.stol. Autor konstatuje překvapivou absenci písemnýchdokladů pro existenci hostinců ve městě, kterébylo významným tržním centrem profitujícím z dálkovéhoobchodu. Dále se zabývá ustanoveními radyměsta ohledně regulace poměrů v těchto zařízeních.Písemné prameny funkci domu na Auergasse 10 jakohostince nevylučují, avšak ani nepotvrzují.Na odlišné kulturně historické souvislosti odkazujekapitola devátá (W. Hartinger: Wallfahrt undPilgerwesen im spätmittelalterlichen Regensburgbis ins frühe 16. Jahrhundert, 165–176), jež se zabýváformami křesťanské laické zbožnosti vrcholnéhoa pozdního středověku a náboženskými poutěmijako projevy duchovních hnutí (mód) uctívajícíchostatky svatých. Poutnická mušle, růžencové perlyasnimi související výrobní odpad ve výplni jímkyodrážejí jednu z etap poutnictví svázanou s horlivýmuctíváním sv. Emmerama či Panny Mariev1.pol. 16. stol.Otázky nálezového prostředí a vypovídací hodnotynálezového souboru pak diskutuje kapitola desátá(A. Boos: Bemerkungen zur der „Grossen Latrine“und ihrem Fundmaterial, 177–185). Vedleproblémů s časovým zařazením souboru (na základěmincovních nálezů kladen do 15. a 1. pol. 16. stol.)a dobou vzniku objektu (snad konec 14. stol.) se potýkápředevším s problematickou otázkou, do jakémíry je sociálně indikační hodnota posuzovanéhmotné kultury slučitelná s koncepcí „hostinskékultury“ a nakolik se liší od běžné výbavy měšťanskýchdomácností na přelomu pozdního středověkua raného novověku. S tím úzce souvisí interpretacefunkce odpadního objektu, a tedy i celého domu,která v tomto případě není samozřejmá, zůstává alepravděpodobným řešením.Ondřej WolfČ. Červený – V. Komárek – O. Štěrba: Koldůvatlas veterinární anatomie. Avicenum – GradaPublishing, Praha 1999. 704 str., 308 tab.Velkým pomocníkem pro všechny zájemceo anatomii a morfologii domácích zvířat je publikace„Koldův atlas veterinární anatomie“. Atlas jedílem zkušených odborníků: prof. MVDr. ČeněkČervený, CSc. (VFU Brno), prof. MVDr. VladimírKomárek CSc. (ČZU Praha) a prof. MVDr. OldřichŠtěrba, DrSc. (VFU Brno). Vznikl na počest zakladatelečeské veterinární anatomie prof. MVDr. JanaKoldy, DrSc. (1895–1958). Původní atlas J. Koldy(Srovnávací anatomie zvířat domácích) byl prvněvydán vlastním nákladem roku 1936 v Brně.Koldův atlas veterinární anatomie je vybaven308 tabulemi. Jedna tabule obsahuje obvykle vícenákresů (většinou černobílé, některé jsou řešenyi barevně). Celkem má atlas 10 kapitol. První popisuječásti a krajiny těla, další kapitoly se již zabývajíjednotlivými soustavami (kosterní, svalová,trávicí, nervová atd.). Například druhá kapitola popisujena 77 stranách a 50 tabulích kosterní soustavu.Užitečné jsou (zejména pro archeozoology) původníúdaje o prořezávání jednotlivých zubů savců.Popisovány a graficky znázorňovány jsou všechnyanatomické části běžných domácích zvířat, tj. koně,skotu, prasete, psa, kozy, z ptáků kura, kachny a holuba.Naprosto převažují obrazy a jejich popisy, textzaujímá pouze asi 5 % prostoru publikace. V závěruje přiložen krátký anatomický slovníček. Je třebazdůraznit, že atlas zobrazuje jednotlivé anatomickéčásti věrohodně, přesně a vědecky správně s použitímplatné latinské terminologie.Srovnáme-li původní atlas J. Koldy s recenzovanýmatlasem, je evidentní zestručnění. Napříkladjen první díl „Koldy“ zabývající se opornou soustavou(I. Část obecná, II. Nauka o kostech a chrupavkách)představuje 914 stran a 301 obrazů, v porovnáníse 77 stranami kapitoly 2 u atlasu Červenéhoet al. (počet obrázků zůstává zhruba stejný). Publikacez roku 1936 je také jinak řešena: text zde převažujenad obrazy, a kniha tak představuje zároveňrozsáhlé vědecké pojednání a slouží i jako učebnice.Koldův atlas veterinární anatomie je přehlednýma podrobným pomocníkem při studiu kterékolivz tělních soustav, které přibližuje především zapomoci přesného zobrazení. Je vhodnou pomůckoupro studenty veterinárního lékařství i zoologie, provědecké pracovníky zabývající se anatomií a srovnávacímorfologií (včetně archeozoologů) a díkysvé přehlednosti i pro laické zájemce.René Kyselý