2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 241Obr. 4. Milovice I, sektor G, záp. okolí chýše. Mamutí lebka, kly, žebra a kopáč–pouzdro z velkého sobíhoparohu (uprostřed). Vpředu mezi lebkou a klem ležel skelet lví tlapy (foto M. Oliva 1988). — Fig. 4.Milovice I, sector G, western environs of the hut. Mammoth skull, tusks, ribs and an adze made of a largereindeer antler (middle). Between the skull and the tusks lay the skeletons of lion paws (1988).mo na místě úlovku? U nomádů může docházet k přesunu tábořiště k místu posledního vydatnéhoúlovku, např. k sobům, konzervovaným ve sněhu (Jochim 1976, 54). Stabilní sídlištěgravettienců s mocnými kulturními vrstvami ovšem k takovým pohyblivým táborůmjistě nepatřila.Bude tudíž nutno dát za pravdu hypotéze, že mamutí kosti byly na sídliště donášeny.Je ovšem otázkou, za jakým účelem. Pozůstatky nalézané na sídlištích lze podle jejichmožného využití rozdělit do několika skupin (co do „masové užitečnosti“ jsem vycházelze Soffer et al. 2001, tab. 15.1):1. masové kosti: obratle, žebra a krátké kosti z tlap (přední tlapa chobotnatců obsahujevyužitelný tukový polštářek: Haynes 1991, 40),2. masové kosti, využitelné i jako konstrukční články: dlouhé kosti a pánve,3. využitelné konstrukční články, méně zajímavé z řeznického hlediska: lopatky, lebky,mandibuly s jazykem. Kosti skupin 1 – 3 mohou mít též využití jako palivo,4. „technologické“ kosti, skýtající stavivo a surovinu: kly,5. žádný praktický význam: izolované stoličky.Pokud bychom chtěli vyjádřit i celkovou užitečnost transportu zmíněných kostí na sídliště,bylo by třeba vzít v úvahu i jejich váhu. Např. pánev, lebku či mandibulu by z čistěpotravního hlediska bylo lépe ponechat na místě. To se týká i menších kostí, např obratlů,tvořících v čerstvém stavu celé sloupce. Uvedené kosti by se potom ocitly spíše v kategoriipouhého paliva, nanejvýš staviva.Tradiční odhad o počtu mamutů zastoupených v nálezech z Předmostí hovoří o tisícovcejedinců. Pro zajímavost jsem se pokusil sečíst počty některých kostí ze tří dokladů, ježzachycují jen zlomek získaného materiálu: seznam Křížův (1896, 97), Maškův (předávacíprotokol) a Kniesův (1927 – skládka u s. nároží hřbitova). Výsledkem je 41 celých lebek,mnohem více jejich zlomků (např. horních čelistí 46), 31 spodních čelistí se zuby, 1859izolovaných stoliček, 74 klů (bez Maškova seznamu), 137 lopatek, 101 pánví atd. Nejvícsamozřejmě bylo žeber, podstatně méně však dlouhých kostí (vesměs rozbitých) a obrat-