2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

298ZÁPOTOCK¯: K ranému stfiedovûku Kutnohorska ...další polohy při hraně Železných hor a při Haberské a Libické cestě); srov. obr. 25 A s lit.Co se datace a funkce týče, stojíme na jistější půdě jen v případě čáslavského Hrádku,Malína a Semtěše, zatímco u zbývajících hrazených míst zůstávají tyto otázky otevřené,resp. ve stadiu diskuse, mimo jiné i proto, že archeologické údaje k nim jsou minimálnínebo chybějí vůbec. Za této situace můžeme jen doufat, že nové poznatky o cimburskémhradišti, které se pokusíme – především ohledně datování – zpřesnit porovnáním s keramickýmisoubory z nedalekého Siónu a několika lokalit z okolí, přispějí k hlubšímu poznáníhistorie raně středověkého osídlení zdejšího regionu.1. HRADIŠTĚ CIMBURKVrch, původně zvaný Hradiště či Homole, dominuje skalnatému údolí potoka Vrchlicenecelé 2 km na J od Kutné Hory. Jako pravěké a raně středověké hradiště je znám již od19. století, přesněji od r. 1886, kdy prof. E. Leminger zveřejnil zprávu o svých výkopechna „Homoli“, vedených zde v souvislosti se stavbou vojenské střelnice. Jeho akce spadápřesně do doby, kdy se zvedla první vlna zájmu o výzkum výšinných sídlišť a hradišť –tehdy bylo kopáno i na Řivnáči, Šárce, Slánské hoře a krátce před tím, patrně v r. 1884,započal také K. Čermák se soustavným výzkumem čáslavského Hrádku. Kolekci nálezůz Lemingerových výkopů studovali mnozí čeští archeologové počínaje J. L. Píčem, a Cimburkse tak časem stal nejznámější archeologickou lokalitou na Kutnohorsku. Záhy se dospělotaké k poznání, že osídlení zde bylo vícenásobné, přičemž pozornost se soustřeďovalapředevším na pozoruhodné nálezy z eneolitu a z pozdní doby bronzové, méně již nadoklady osídlení raně středověkého. K Lemingerovým nálezům přibyly časem nečetnésběry místních občanů a v 60.–80. letech 20. století i sběry pracovníků bylanské základnyARÚ. Nové terénní poznatky přinesla až sondáž kutnohorského muzea v l. 1968/1969a záchranný výzkum ARÚ v l. 1989/1990.Co se týče nálezového fondu z Cimburku, dokončili jsme vyhodnocení terénních situacía materiálů z období eneolitu (Zápotocký 2000); mladšího pravěku se ujala R. Šumberováa o poznatcích týkajících se raně středověkého období chceme informovat v následujícíchřádcích. Podrobnější údaje o lokalitě jsou obsaženy již v práci o eneolitickémosídlení, zde se proto omezíme jen na základní údaje o topografii a prostorovém členění,jakož i na terénní data vztahující se k danému tématu.Topografie. Hradiště je situováno na ostrožně vybíhající z náhorní pláně táhnoucí se mezi skalnatýmúdolím říčky Vrchlice a mělkou pánví potoka Bylanky. Má tedy obdobnou polohu jako pravěképolykulturní hradiště nad mlýnem Dänemarkem, vzdálené odtud ca 300 m na SV, zkoumané v l. 1980/1989. Cimburská ostrožna je ovšem rozsáhlejší i mohutnější než ostrožna dänemarská. Je plochá, širocejazykovitého půdorysu a její jz. konec zabírá skalnatý vrch Homole. Na j. a z. straně je sevřenahluboce zaříznutým meandrem Vrchlice, na s. straně ji ohraničuje krátký bezvodý žleb, povlovněstoupající od Vrchlice k SV. Délka ostrožny dosahuje ca 450 m (měřeno od jz. úpatí Homole až povyústění ostrožny do okolní paroviny). Náhorní plocha na hřbetu ostrožny je nejširší v sv. části (ca170–200 m) a směrem k JZ, v prostoru Homole, klesá na 70–100 m. Svahy ostrožny spadající k Vrchlicijsou skalnaté, příkré až kolmé, na severní straně převážně hlinité, přičemž k SV jejich strmost i výškapostupně klesají. Pozemky na předhradí náleží ke katastru Kutné Hory, vrch Homole k Bylanům.Geomorfologie zdejší polohy podmínila i funkční rozdělení na akropoli – vrch Homoli – a předhradína zbývající ploše ostrožny, chráněné, stejně jako akropole, v pravěku i raném středověku opevněním.