2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 421měrů a kuriozit, přes historii, parkovou a zahradní architekturu a popisy jednotlivých památek až pozajímavosti technické. Velkou pozornost věnovanou archeologii a geologii snad ani není nutno zdůrazňovat.Opět jde tedy o knížku, do níž se začtou odborníci nejrůznějších oborů od ekologů po památkáře.I zde je samozřejmě patrný rozdílný autorský rukopis zpracovatelů jednotlivých kapitol.Společným jmenovatelem je však snaha o srozumitelný, stručný a přitom odborně vyčerpávající popisskutečností. A oproti knize předchozí příjemně překvapí „jednota v různosti“, tedy právě jakésisladění rozdílných a různorodých textů na společnou strunu, které Neživé přírodě Prahy tak citelněchybí. Lze namítnout, že v případě užší monografie je takovéto sladění méně obtížné, než u tak „velkéhosousta“, jaké představovala kniha předchozí. Patrně ano. Přesto tak elegantní a hlavně čtivývýsledek koordinace díla rozhodně zaslouží uznání.I zde jsou mnohé skutečnosti publikovány poprvé – či alespoň poprvé v knižní podobě. Mohlibychom třeba jmenovat většinu přírodovědných zajímavostí Petřína s velkým důrazem na geologicképoměry, historickou těžbu nerostných surovin a složitou hydrogeologii, to vše předurčující hojnérozkutání známého pražského vrchu. Takto souhrnně dosud nikde nebyla uvedená problematika podána.Autorem většiny takto orientovaných kapitol je sám editor knihy. Avšak i kapitoly věnovanéarcheologii (spoluautoři F. Kolář, M. Tryml, J. Čiháková, J. Žegklitz, J. Mlíkovský) přinášejí mnohonových, a dokonce i pro znalce Prahy překvapivých poznatků. Pozornost zaslouží i to, že poprvév publikaci určené pro širokou veřejnost je tu podán úplný výčet petřínských archeologických nalezišťpodle aktuálního stavu z konce 20. století. V historických kapitolách pak nechybějí ani některézajímavé či úsměvné detaily.Pokud bychom chtěli něco publikaci vytknout, pak snad především technické provedení, kterénení zcela nejdokonalejší (včetně přebalu). Týká se to zejména některých černobílých fotografií, jejichžestetická a někdy i informační hodnota je snížena polygrafickým zpracováním (vytiskly TiskárnyVimperk). Platí to hned o předsádce, která je typickým důkazem toho, jak není radno dát naprvní dojem. Všechno naštěstí napravuje samostatný blok kvalitních vyobrazení barevných, s řadousnímků, které lze bez nadsázky prohlásit za unikátní (záběry z Železité štoly, dokumentace archeologickýchvýkopů, ale např. i snímky vzácných druhů hub).Co se týče věcné stránky, mohou mít dílčí výhrady snad jen někteří specialisté. Náročného zájemceo pražskou geologii např. trochu zamrzí, že chybí samostatná kapitola věnovaná petřínskýmsesuvům. Sesuvy a jejich následky – zmiňované zde pouze v souvislosti s historií konkrétních objektů,zejména lanové dráhy – by si zvláštní oddíl nepochybně zasloužily. Bylo by možno si představiti bohatší obrazovou a mapovou dokumentaci petřínských štol. Jinak lze v knize postrádat jenomskutečné detaily. Čistě pro ilustraci: není uvedeno komu byla zasvěcena dodnes zachovanákarmelitánská kaple (přičemž je zajímavé, že o tom mlčí i jiné podrobné pragenzie), či je možno připomenout,že barokizující sousoší dvou hrajících si chlapců od Karla Dvořáka z r. 1949 nese údajněportréty dvou vnuků T. G. Masaryka v dětském věku. Podobné detaily a zajímavosti, o které byse kniha dala ještě doplnit, se pochopitelně vždy najdou.Na všechny tyto připomínky je však nutno se dívat pod zorným úhlem skutečnosti, že publikacenechce a nemá být odborným pojednáním rozpitvávajícím problematiku do dílčích témat a přehnanýchpodrobností, nýbrž přehledným sumářem všech důležitých informací, které lze o Petřínězískat. Nota bene s akcentem na populární přiblížení co nejvíce čtenářům. Že přináší ještě mnohénavíc, už to je veliké plus. Několik drobných překlepů (v celé knize bychom je asi napočítali naprstech jedné ruky) je záležitost vcelku pominutelná a nesnižující kvalitu publikace.Avšak ještě je nutno se pozastavit nad pozitivem, které stojí v přímém protikladu vůči první zezde recenzovaných publikací: jsou to opět citace, jejichž pojetí je tentokrát třeba vyzdvihnout jakopříklad. Odkazy v textu se vůbec neobjevují, naopak každá jednotlivá kapitola má na konci uvedenvlastní seznam literatury (různého rozsahu, podle pozornosti dosud věnované danému tématu). Proknihu, která má splňovat zároveň požadavky odborné i popularizační, je toto řešení téměř ideální,ne-li jediné správné.Ze srovnání obou knih tedy vyplývá nejen různorodost až protichůdnost, ale doslova rozpornostdvojího netradičního pojetí pohledů na město Prahu. Obě nám odkrývají málo známou tvář města,