2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 293Obr. 7. Endoskopickýsnímek defektu na vnitřníploše čelní kosti. FotoJ. Likovský. — Fig. 7. Endoscopicpicture of defecton the internal surfacearea of the frontalbone. Photo J. Likovský.ZávěrStanovení bezprostřední příčiny úmrtí jedince, jehož lebka byla deponována u brány Aoppida Závist, je samozřejmě nemožné stejně jako u všech jiných osteoarcheologických,resp. paleopatologických nálezů. I když je zjevné, že se jednalo o život ohrožující úraz, nemůžemejenom na základě této lese vyloučit, že bezprostřední příčinou smrti bylo jiné zraněníměkkých tkání či postkraniálního skeletu, které se nedochovaly, a nemáme tudíž možnostje posoudit. Zjištěné kraniocerebrální poranění mohlo být jak vlastní příčinou smrti, takmohlo smrt pouze spolupodmiňovat v kombinaci s jiným úrazem, malnutricí či dehydratací.Srovnání s poznatky paleopatologického vyšetření rozsáhlého souboru lidských lebeka jejich fragmentů z oppida Manchingu ukazuje četné shody s naším nálezem. Mezi lebkamise stopami násilných zásahů patří největší podíl mladým mužům. Smrtelné úderybyly vesměs vedeny zpředu či ze strany, převládají levostranné fraktury a až na výjimkypouze jediným úderem. Zaznamenané doklady přitom svědčí spíše pro následky soubojůindividuálních soupeřů než pro hromadné bitevní střetnutí. Přežití a plné zhojení těžkýchran bylo konstatováno jen v několika ojedinělých případech. Lebky vesměs postrádají dolníčelist, která patrně byla odstraněna již současně s oddělením hlavy od trupu. Přinejmenšímčást jich měla význam trofejí nebo relikvií a jejich dodatečné ukládání do jam také vykazujev některých případech zvláštní znaky. Zvažuje se i případná spojitost deponovanýchlidských pozůstatků s blízkými význačnějšími stavbami (Lange 1983, 97–102, 106–109;Hahn 1992, 229–232).Oddělování hlav je zvyk, který byl v keltském světě zaznamenáván již v dílech antickýchautorů (Strabona, Poseidonia, Diodora: Cougny 1986, 72, 374, 407). Patří především