2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 291Obr. 5. Detailní snímek traumatickýchzměn na laminaexterna ossis frontalis. FotoJ. Likovský. — Fig. 5. Detailedpicture of traumatic changeson external lamina of frontalbone. Photo J. Likovský.využívány vzácně, vesměs jen jako šetrná metoda při vyšetřování mumií – poprvé endoskopieposloužila roku 1975 k vyšetření dutiny hrudní u tří mumií z Káhiry (Manialawiet al. 1978), později i k vyšetření dutiny ústní, nosní, struktur krku a dutiny lební, kdy bylpřístroj zaveden do mozkovny defektem v os ethmoidale (Bonfils et al. 1987). U nás byloendoskopické vyšetření použito k vyloučení nitrolebního patologického procesu u dětskélebky z velkomoravského pohřebiště Mikulčice–Kostelisko (Velemínský et al. 2003). Metodaje výhodná svojí naprostou šetrností a přitom relativně velkou diagnostickou výtěžností.Díky možnosti pořízení endoskopické fotografie či videozáznamu vyšetření lze získatobrazovou dokumentaci jinak nepřístupných struktur.Vnitřek mozkovny lebky Ao 7797 byl přehlédnut pomocí flexibilního endoskopu(gastroskop Olympus GIF–E) zavedeného přes foramen magnum. Na vnitřní ploše čelníkosti vlevo se nachází okrsek porosity nepravidelného tvaru, velikosti cca 35 x 42 mm.Intenzita změn a hloubka defektu je nestejnoměrná. V některých místech jsou patrné změny,které by bylo možno označit za známky hojení (obr. 7). Jiné podobné ložisko nebylouvnitř mozkovny nalezeno.Defekt vnitřní plochy čelní kosti vznikl nejspíše vylomením lamina interna pod místemúderů s následným epidurálním krvácením (Tesař 1984). Zdrojem krvácení byla pravděpodobněsama porušená diploe, krvácení z narušené cévy je vzhledem k povaze lese málopravděpodobné. Známky hojení by předpokládaly přežití nejméně několika dnů či spíšetýdnů po úrazu (Bednář et al. 1984). Proti delší době přežití svědčí fissury na lamina externačelní kosti, které jsou ostré, bez zřetelných známek hojení.