2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

300ZÁPOTOCK¯: K ranému stfiedovûku Kutnohorska ...dy kamenné stavby z 15./16. století – „kavny“, zachycené při výzkumu v l. 1968/1969 a dávané téždo souvislosti s důlní činností (Lehečková 1969a). Také již zmíněný názor J. Fialy o původní podoběmístního jména – „Zinnenburg“ by naznačoval nějakou dílenskou aktivitu spojenou s místní těžbou.K dalšímu vážnému zásahu došlo někdy kolem poloviny 19. století. Tehdy vrch, „jakž takž travouporostlý“ a sloužící bylanským rolníkům pro přílišnou vzdálenost od obce jen jako příležitostnápastvina, počali někteří, jejichž polnosti ležely v nejbližším sousedství, rozkopávat a hlínu, „hojněpopel a zetlelé zbytky látek organických obsahující“, rozvážet k zúrodnění svých polí. Nálezyodkryté při této práci, „kteráž z hradiště valně byla setřela původní ráz jeho“, se nezachovaly; udrželase pouze pověst o bronzové dýce. E. Leminger (1886, 243), který tyto informace uvádí, je ovšemzískal už s odstupem dvou či tří desítiletí, a je proto otázka, do jaké míry byl povrch akropole tehdyskutečně zdevastován.Třetím zásahem, při němž došlo ne-li k likvidaci, tedy alespoň k podstatnému narušení částipředhradí (srov. výzkum 1989–1990), byla stavba vojenské střelnice, započatá v r. 1880. Akropolese toto dílo dotklo zřejmě jen okrajově. Upraven a značně zvýšen byl val na jejím jz. obvodu, abysloužil jako clona pro zbloudilé střely, přičemž materiál k jeho navršení se zřejmě navážel z plochystřelnice. Daleko podstatněji však tato stavba zasáhla předhradí, resp. jeho z. polovinu, z níž zabralavětší část (Leminger 1886, 244). Do povrchu, který se zde původně mírně svažoval, se zařízlarovnou, pečlivě vynivelovanou plochou ve tvaru úzkého obdélníku d. 480 m a š. 50 m, rozdělenéhopříčnými valy na 6 palebných oddílů. Největší hloubka zářezu – 1,5 až 2 m – byla v jižnímnároží střelnice, při úpatí akropole, zatímco k SV a S postupně klesala téměř až na úroveň sousedníchpolí ppč. 219 a 4408.Archeologické výzkumy. Se stavbou střelnice je spojen i výzkum E. Lemingera, gymnaziálníhoprofesora a od r. 1882 správce sbírek spolku „Wocel“, které se staly základem kutnohorského muzea.Po dohodě s vlastníkem vrchu, bylanskou obcí, a s dělníky pracujícími zde v obecních službách podniklv srpnu 1885 výkopy, jež byly zároveň prvním archeologickým výzkumem na Kutnohorsku.Zprávu o nich, na svou dobu přesnou a podrobnou, doplněnou mapkou a dvěma tabulkami kreseb nálezů(na tab. X též zlomky hradištní keramiky), publikoval vzápětí (Leminger 1886) – je tedy zřejmé,že ji koncipoval prakticky hned po ukončení prací. Z ní vyplývá, že se na akropoli tehdy kopalo navíce místech: (1) na vrcholové plošině a u tzv. cisterny, (2) na jv. svahu, ve větším rozsahu pak (3) nasvazích při sz. nároží akropole až k samému úpatí nově navršeného střelničního valu a (4) na v. úsekuvalu akropole, jakož i na svahu pod ním, spadajícím k předhradí, kde, jak se zdá, bylo dosaženopříkopu. Výkopy se zaměřily především na získání nálezů pro muzejní sbírku. Interpretovat terénnísituace na prokopaných místech Lemingerův popis neumožňuje. Z nálezů samých bylo už jemu samémuzřejmé, že reprezentují různá období. Bohužel zůstala uvedená zpráva též zprávou poslední,i když výkopy, zdá se, pokračovaly; dá se tak alespoň soudit z Lemingerova nekrologu, kde je řečeno,že na Cimburku kopal „po několik let“ (Zprávy Archeol. sboru Wocel za l. 1929/1933, 41). Kolekcenálezů v kutnohorském muzeu, pocházející z valné většiny z Lemingerových výkopů, je – soudědle jejího složení a početnosti – jen úzkým výběrem. Většina nalezeného materiálu se bezpochyby namístě skartovala, jak bylo tehdy zvykem (srov. obdobnou praxi na čáslavském Hrádku: Moucha –Smetánka 1964); sám Leminger (1886, 249) píše, že nalezených střepů zde bylo „ohromné množství“.Ze „Zpráv Archeologického sboru Wocel“ se dovídáme, že také v následujících letech sběratelskáčinnost na Cimburku neustávala. Nálezy předávané v l. 1890–1918 muzeu v Kutné Hoře byly převážněpravěké; zvláště cennou akvizicí byl stříbrný denár císaře Vespasiána „nalezený na hradiskuCimburku“, darovaný mlynářem F. Těšitelem v r. 1911. Z dalších let zprávy o muzejních přírůstcích,zveřejňované až do r. 1929, již nálezy z Cimburku nezmiňují. Od 60. let zde sbírali pracovníci bylanskéexpedice ARÚ (nálezy uloženy tamtéž), mimo jiné i několik zlomků hradištních „z kulturní vrstvynarušené na j. svahu při geologickém průzkumu“ (př. č. SB–2/9–12: 4 zl. h–t., t., orn. 21, 22, 22–32).V l. 1968–1969 zde vedla zjišťovací výzkum E. Lehečková z kutnohorského muzea. Sonda I(45 x 1 m), položená ve směru SV–JZ mezi úpatím valu akropole a okrajem středověké haldy na kat.č. 4404, zachytila v jižní části pravěký příkop š. 7 a hl. 3 m, dále k severu slabou kulturní vrstvuavposledním sektoru (G) i pozdně středověkou kamennou stavbu o rozměrech ca 3,5 x 3,8 m. Při