Archeologické rozhledy LV–<strong>2003</strong> 411LITERATURAFröhlich, J. – Michálek, J. 1982: Šedesátiny PhDr. JaroslavaKudrnáče, CSc. Výběr prací členů Historickéhoklubu při Jihočeském muzeu v Č.Budějovicích 19, České Budějovice, 174, 179.Hrala, J. 1993: Životní jubileum Jaroslava Kudrnáče,Archeologické rozhledy 45, 148–151.Šolle, M. 1997: Životní jubileum PhDr. Jaroslava Kudrnáče,CSc., Archeologické rozhledy 49, 708.Váňa, Z. 1982: Jaroslav Kudrnáč šedesátiletý, Archeologickérozhledy 34, 562–567 (s bibliografií odJ. Rataje).Bibliografie PhDr. Jaroslava Kudrnáče, CSc., od roku 1997(Předchozí bibliografie byla uveřejněna v AR 49 1997, 708.)188. <strong>Archeologický</strong> výzkum ve Strunkovicích nad Blanicí v r. 1996, Výběr 34, 1997, 85–92.189. Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, Bd. I. (kolektivní práce), Praha 1997, 45,48–49, 65, 410.190. Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, Bd. II, Praha 1997 (s J. Fröhlichem) – soupis631 lokalit v Čechách s archeologickými a písemnými doklady o pravěké a středověké těžbě zlata.191. Strunkovice nad Blanicí. In: Výzkumy v Čechách 1993–1995, Praha 1997, 287–288.192. Strunkovice nad Blanicí. In: Výzkumy v Čechách 1996–1997, Praha 1998, 217.193. Strunkovice nad Blanicí od pravěku do novověku. Strunkovice nad Blanicí 1998.194. Montánní archeologie a geologie, Archeologické rozhledy 51, 1999, 168–172.195. Archeologie o dějinném vývoji předcházejícím první písemnou zprávu o Klučově před 750 letyaoudálostech po ní následujících. In: 750 let Klučova, Klučov 2000, 3–18, 22.196. Šumava a zlato. In: Zlatá stezka 6. (Sborník Prachatického muzea), Prachatice 1999, 13–25.197. K vývoji slovanského osídlení v Klučově a Pošembeří v 6.–9. století, Archeologie ve středních Čechách6, 2002, 147–197.198. Pietní park. Památník města Písku neodumírá. Písek 2002 (vydalo Prácheňské muzeum k 80. narozeninámPhDr. J. Kudrnáče, CSc., red. J. Fröhlich).199. J. Mařík: Paměti městyse Strunkovic 1926. Písek 2002. – Předmluva a odborné poznámky.Dále Jaroslav Kudrnáč uveřejnil 7 recenzí v odborném tisku a 26 popularizujících článků v denním tisku.ŽIVOTNÍ JUBILEUM PhDr. JOSEFA BUBENÍKA, CSc.V dnešní uspěchané době, kdy často pro sběhnejrůznějších událostí přestáváme vnímat běh času,mnohdy s údivem zjišťujeme, že někteří naši mladšíkolegové, které dobře známe od jejich prvních krůčkův archeologii, dospěli do věku, jenž je připomínánna stránkách odborného tisku a k němuž přáteléjubilujícího píší dedikované články. To je i případJosefa Bubeníka, který se narodil před šedesáti roky1. listopadu 1942 v městečku Sázavě.Byl to nepochybně tamější slovanský klášter,který J. Bubeníka již od jeho dětství k sobě přitahoval,a tak ho zprostředkovaně přivedl k zájmu o českéraně středověké dějiny. Nemalou zásluhu na prohlubováníBubeníkova vztahu k naší národní minulostiměl i emauzský benediktin a sázavský farář P. MetodKlement, výrazná postava českého katolicismupoloviny 20. století. Z jeho podnětu se náš jubilantvelmi záhy stal průvodcem po někdejším klášteře.Zřejmě nikoho z tehdejších návštěvníků nenapadlo,že z mladého průvodce se po čase stane uznávanýodborník, který svými studiemi přispěje k lepšímupoznání dějin této památky a okolního kraje.Zatímco základní školní vzdělání získal jubilantv rodné Sázavě, do gymnázia (tehdy ovšem označovanéhonevhodným a dnes již zapomenutým názvemjedenáctiletka) dojížděl do Benešova. Po maturitěv roce 1959 byl přijat ke studiu archeologie na pražskéFilozofické fakultě, kde ještě zastihl prof. J. Eisnerana samém konci jeho pedagogického působení.Hluboký zájem o archeologii raného středověku přivedlJosefa Bubeníka během studia jako tzv. pomocnouvědeckou sílu do Archeologického <strong>ústav</strong>ua na výzkum v Březně. V téže době se účastnil i archeologickéhovýzkumu pořádaného toruňskou uni-
412Aktualityverzitou. Na rozdíl od současnosti byla tehdejšíúčast studentů na zahraničních výzkumech spíševýjimkou. Studium na Karlově univerzitě ukončilJ. Bubeník v roce 1964 obhajobou diplomové práceHromadné nálezy železných předmětů hradištníhoobdobí. Ta mu byla o několik let později uznána jakopráce rigorózní, umožňující získat titul PhDr.Úspěšně začínající cesta mladého archeologabyla po opuštění fakulty na dlouhé dva roky přerušenavojenskou službou. Po jejím ukončení se stalJosef Bubeník v roce 1966 ředitelem muzea v Žatci,odkud po třech letech přešel do mostecké expozituryArcheologického <strong>ústav</strong>u. V ní pracoval celkemtřináct let až do roku 1982, kdy nastoupil napražské pracoviště tohoto <strong>ústav</strong>u. Tam se po určitémčase stal na několik let vedoucím tehdejšíhooddělení slovanské archeologie.Bubeníkovo působení v severozápadních Čecháchje pevně svázáno se studiem tamějšího raněstředověkého osídlení a s ním spojené historicképroblematiky. K hlubšímu poznání sídelních aktivitpodnikl Josef Bubeník v tomto kraji archeologickévýzkumy na celé řadě míst, ze kterých předevšímvýkopy na hradišti Rubínu u Podbořan přinesly mnohozávažných poznatků, jež hrají významnou úlohuvúvahách o historické funkci tohoto důležitého objektu.Z dalších jím zkoumaných lokalit lze vzpomenoutnapř. Břežánky, Kadaň, Drahúš, Jenišův Újezd,Hněvín či několik poloh na ploše likvidovanéhoměsta Mostu. Tyto výzkumy napomohly k ozřejměnímnoha důležitých archeologických a historickýchproblémů, jako např. k upřesnění terminologiekeramiky pražského typu, k poznání vývoje raněstředověkých vesnických osad apod. J. Bubeník záhyvelmi správně postřehl, že historickou roli jednotlivýchhradišť i vesnických osad nelze dobřerozpoznat bez prostudování jejich vztahu k okolnímuosídlení, a proto se rozhodl pořídit soupisvšech raně středověkých archeologických památeknalezených v severozápadních Čechách. S velkoupílí se pustil do tohoto náročného úkolu, jehož výsledkemje cenná monografie Slovanské osídlenístředního Poohří (díl I. a II., Praha 1988), která podáváucelený historicko–archeologický pohled nadějiny této části Čech od počátků slovanskéhoosídlení až do období vzniku přemyslovského státu.Ještě před vydáním tiskem byla tato kniha v roce1983 úspěšně obhájena jako práce kandidátská.Ačkoliv jubilant byl svým pracovištěm vázánpředevším k severozápadním Čechám, přesto se stálevracel i k oblíbenému sázavskému klášteru a k jehookolní krajině. Vedle studií o tamějších raně středověkýchhradištích u Dojetřic a Vraníka vycházízuvedeného zájmu i cenná studie o staroslovanskémosídlení okolního Posázaví. Vlastnímu sázavskémuklášteru věnoval potom jubilant mimo jinédůležitou studii o jeho někdejší pozemkové držbě,napsal rovněž zajímavý komentář k problému nejstaršíchklášterních staveb a publikoval též objevstředověké zvonařské dílny v jeho areálu.Postupem času se začal Josef Bubeník zaměřovatna některé klíčové problémy nejstaršího slovanskéhoobdobí v Čechách. Do popředí jeho zájmuse dostala např. nejstarší staroslovanská opevněnámísta a hradiště. S jejich studiem vyvstal problémvypořádat se s terminologií slovanské tzv. starohradištníkeramiky či s nutností celkově zhodnotitkeramiku klučovského horizontu. Potřeba podrobnějšíhopoznání proměn osídlení v 7. až 9. století sivynutila nutnost ověřit téměř 500 dosud známýchlokalit z uvedeného období, jejichž alfabeticky řazenýkatalog s uvedením nejdůležitějších údajů bylautorem vydán tiskem (Archeologické pramenyk dějinám osídlení Čech v 7. až polovině 9. století.Katalog nalezišť. Praha 1997). Znalost tohoto materiáluumožnila jubilantovi nastínit základní vývojovétendence staroslovanského osídlení na územícelých Čech a detailně je potom ozřejmit na menšímregionu dobře prozkoumaného Českobrodska.Nepochybně určitým vyvrcholením Bubeníkovypráce je jeho účast na kolektivní studii Od počátkůhradišť k počátkům přemyslovského státu(Památky archeologické 89 1998, 104–145), jež jepokusem o moderně pojatý komplexní pohled naarcheologickou problematiku českých dějin předstátníhoobdobí. Porovnáme-li obsah této práces některými staršími syntetickými pohledy na uvedenéobdobí (např. s příslušnými kapitolami v PravěkémČeskoslovensku J. Filipa či v Čechách naúsvitě dějin R. Turka), potom je zřejmé, jak velkýpokrok učinilo archeologické bádání při studiuvzpomenuté epochy. J. Bubeník má na tomto úspěchunemalý podíl.Je nepochybné, že osobu každého odborníkanecharakterizují pouze jeho vědecké práce, alerovněž tak jeho lidské vlastnosti, mezi kterými byneměly chybět poctivost, skromnost, umění překonávatnejrůznější překážky a nástrahy chorob,schopnost nalézat dobrý vztah ke svým kolegůma dlouhá řada dalších. Je nepochybné, že Josef Bubeníkosobností i v tomto ohledu nesporně je. Přejememu mnoho štěstí do dalších let!J. Sláma