2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

332ZÁPOTOCK¯: K ranému stfiedovûku Kutnohorska ...místě „dávno již opuštěném“. V nálezovém souboru má kromě staro– a středohradištní keramikyvýrazný podíl i mlado– a pozdně hradištní zboží z ca 10./11.– 12./13. století. A pokudzde analýza vrcholně středověkých nálezů doloží také keramiku 14. století – a to ses ohledem na níže uvedené skutečnosti zdá velmi pravděpodobné, pak mezera mezi předhusitskýmosídlením ostrožny a stavbou Roháčova hradu prakticky zmizí – což překvapivěsouhlasí se závěry, k nimž dospěl ve studii o „hradech husitské revoluce“ J. Čechura(1982). Musíme jen předeslat, že určitá pozorování během výzkumu přivedla už E. Janskou(1965, 63, 69) k názoru, že Roháčův hrad, „překvapivě malý a nevalně opevněný“a bez hospodářského zázemí, byl původně vybudován v letech 1426/1427 jako panské sídloa centrum nevelkého Roháčova panství, a že symbolického jména „Sión“ se mu dostaloaž po lipanské bitvě, zatímco jeho původní název zněl Hrádek. V souladu s tím E. Janská(1965, 49) také datovala celý nálezový fond z výzkumu do 20.–30. let 15. století, i kdyžji zároveň určité terénní poznatky, jako odlišné druhy zdiva, přestavby a přístavby, vedlyk uznání jisté déledobosti hradní stavby. J. Čechura (1982) pokročil v tomto směru dále,když na základě písemných pramenů dovodil, že Sión nejen že nebyl zbudován na „zelenémdrnu“, ale že se tak stalo na místě staršího opevněného sídla, centra nevelké državypražské kapituly, zvaného Hrádek. Navíc vyslovil názor, který konvenuje archeologickédataci, a sice, že tento Hrádek byl – s ohledem na vazbu s kostelem sv. Ondřeje – původněšlechtickým sídlem, přešlým do církevních rukou až někdy před polovinou 14. století. 2Zkonfrontace pramenů obou disciplín tedy vyplývá, že na místě slovanského hradiště,s doklady osídlení ze starší, střední a mladší doby hradištní, stávalo později, jistě už ve12. století, feudální sídlo, již tehdy snad zvané „Hrádek“. To se později stalo správnímcentrem nevelkého církevního panství, aby poté, co se jej na počátku husitské revolucezmocnil Jan Roháč z Dubé, bylo přebudováno a následně i přejmenováno na hrad Sión.3. KERAMIKA Z CIMBURKU A SIÓNUZ technologického hlediska je keramika z obou hradišť shodná jako na soudobých lokalitáchzdejšího kraje, tj. vyrobená z hlíny ostřené jemným pískem s větší či menší příměsíslídy a vypálená častěji do červenavě hnědých než šedých tónů (srov. kupř. Jiráň –Rulf – Valentová 1987, 91). Protože síla a vypálení střepu, jakož i úprava povrchu se stopamiobtáčení, ji dovolují spolehlivě odlišit od pravěké keramiky, je možné ji na Cimburkuvytřídit z masy starších nálezů, a to včetně atypických zlomků. Dá se zde proto určitobecná struktura souboru (srov. tab. 1), daná poměrem: 8 % zl. okrajů (z toho 2,3 % zdobených)– 18 % zl. t. zdobených – 74 % atypických, což znamená, že zhruba každý desátýstřep je z okraje, každý pátý je zdobený a zbývající tři čtvrtiny jsou atypické.Kromě běžného zboží je ze Siónu též 5 zlomků tuhové keramiky: dva (obr. 20: 22, 24)jsou z hrnců profilací i výzdobou pozdně hradištních, třetí, s kombinací žlábkové šroubo-2 Jinou polohou zvažovanou při lokalizaci Hrádku je návrší naproti Siónu, na protilehlém břehu Vrchlice, s osamělestojícím gotickým farním kostelem sv. Ondřeje; ten se nazýval „na Hrádku“ a jeho podací právo náleželo,stejně jako ves Chlístovice, pražské kapitule (Čechura 1982, 155). Údaje, že jde o kostel původně opevněný nebo„samostatně opevněnou plebánii Hrádek“ (Sedláček 1900, 135; Turek 1970, 127) či že stojí „na bývalém hradišti,proto zván Hrádek“ (Poche et al. 1982, 488), jsou málo pravděpodobné, už s ohledem na ráz polohy a nanegativní výsledek sondáže, kterou zde v závěrečném roce výzkumu na Siónu provedla E. Janská.