2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

400DRAGOUN – ·KABRADA – TRYML: Pár slov k maxirecenzi ...kvádříkových domů nepřipisujeme pouze funkci skladovací, ale uvažujeme rovněž o příbuzném využitítěchto částí stavby jako prostor, v nichž se obchody s příslušnými komoditami realizovaly.Právě poslední věta je příkladem problému, jehož se týká jedna z výtek – užití termínu „parcela“bez jasné definice a hlubšího rozboru. Z výskytu několika domů, které dnes zasahují do dvou parcel(čp. 10–11/I, 165–166/I, 145–146/I), je zřejmé, že i vývoj parcely byl dynamický proces, který jeovšem dnes sledovatelný jen ve velmi omezené míře, byť k němu někdy nepřímo vypovídá i sámobjekt (např. směřováním svých okenních otvorů – viz čp. 156/I). Situaci komplikuje i to, že StaréMěsto není (snad s výjimkou části Havelského města) lokačně vzniklým organismem s jednorázovouparcelací. Písemné zprávy dokládají ještě hluboko ve 13. století na Starém Městě pražském rozpada tedy druhotné parcelování starších areálů (Jarošův dvorec). V tomto vývoji považujeme zapravděpodobnější spíše postupný rozpad bývalého dvorce než jeho jednorázové a pravidelné rozdělení.Samozřejmě, že situace kolem tržiště byla odlišná, ale (opakujeme): toto jsou přesně otázky,které si zasluhují důkladnou zvláštní pozornost, a považujeme je tudíž za problémy druhého kroku.Sem samozřejmě patří i hodnocení vztahu k románským kostelům nebo otázka změn komunikačnísítě. Výraznější změny této sítě oproti situaci, do níž byly stavěny pražské románské domy, pokládámeza výjimečné, realizované snad jen mimo hlavní komunikace a hlavní veřejná prostranstvípravobřežní části podhradí. Jsme si vědomi, že některé formulace, týkající se otázek vzniku staroměstskéhotržiště i zástavby v jeho okolí, jsou konstruovány příliš striktně. Přestože uznáváme jejichhypotetičnost a menší míru průkaznosti, jsou našemu pojetí vývoje této části pražského podhradíbližší a nepostrádají podle našeho názoru svoji vnitřní logiku.Detailnější rozbory předchozí shrnující literatury jsme vynechali především z toho důvodu, žebychom nutně zabředali do polemiky s vyslovovanými závěry (a někdy i s otázkou, zda popisovanýobjekt byl autorem vůbec spatřen). Vzhledem k nově a jednotně prováděné dokumentaci jsme k řaděobjektů přistupovali se snahou o předem neovlivněný pohled a základní reakce na starší názoryjsme prezentovali většinou jen u hodnocení jednotlivých domů. Opomenutí práce (vlastně prací)V. Píši v seznamu literatury je technická, lidsky ovšem téměř neomluvitelná chyba autorů, kteří setímto alespoň o omluvu pokoušejí. Zmírněná je snad tím, že jak Píšova diplomová práce, tak studieuveřejněná ve sborníku Monumentorum tutela – Ochrana pamiatok jsou citovány v literatuře u jednotlivýchdomů. Podobně je tomu i u základní práce Hlubinkovy, která je v celkovém seznamu literaturycitována neúplně, ale v literatuře u jednotlivých domů je uváděna vždy v plné citaci a předevšímv plné úctě k její nepopiratelné hodnotě.V diskusi o datování pražské raně středověké keramiky jsou podle našeho názoru jednoznačněvyužitelné pouze případy takových domů, u nichž proběhl archeologický výzkum (těch je kolemdeseti) a které jsou přesně datovány (což je pouze jediný – dendrochronologicky určená stavbačp. 459/I k roku 1213). Bohužel v tomto jediném případě zase nemáme k dispozici výkop s nálezy,které by bylo možné konkrétně vztáhnout k době před vystavěním domu a po něm.Při souhrnném hodnotícím pohledu na stavby domů by byla asi skutečně přínosná podrobnějšídokumentace architektonických článků, zejména když se jich v domech vyskytuje jen omezenémnožství. Zůstává ale otázkou, zda by to pomohlo v některých sporných případech (třeba při poznání,zda koncová část podpory, druhotně použité v jižní části domu čp. 147/I, je někdejší patkači hlavice). Opomenutím je rovněž absence výslovného připomenutí nejen odlišné funkce, ale takébezpochyby někdejšího záměrně skrývaného uzavírání půdorysně složitějších „trezorových“ nik(díky takovému uzavření může ostatně být část těchto zařízení stále neznámá). Protože zjištěnéotvory do těchto skrytých nik nikdy nepřesahují výšku řádky, předpokládáme téměř automaticky jejichuzavírání kamenem s lícovým formátem kvádříku. Otázkou zůstává pouze jeho upevnění v líci.Kritizované kresby a reprodukovaná vyobrazení (vesměs v úvodní části knihy) jsou zařazenyspíše jako ilustrační doprovod, proto také zcela záměrně nejsou vybaveny popiskami. To ovšem neomlouvájejich nedostatky. Připouštíme rovněž, že při publikování Čarkovy rekonstrukce (na str. 348)anových kresebných pokusů (str. 5 a 332) mohly být znovu otištěny i starší kvalitní kresby V. Mencla(čp. 16/I a 222/I). O leteckých záběrech se nedomníváme, že by byly v uvažovaných souvislostechpřínosem – za podstatné a nejnázornější považujeme plány.