2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

430Nové publikacedectví pramenů hmotných obecně, a archeologických zvláště, se svědectvím pramenů psaných, jehožvýsledkem může být ochuzení pohledu na minulost. Existují samozřejmě oblasti historickéhopoznání, kam prameny archeologické nedosáhnou nikdy, nebo jen v nepatrné míře, stejně jako existujíoblasti, kde budou naopak mlčet nebo jen nepatrně a neurčitě vypovídat prameny psané. Existujevšak i prostor dotyku, vzájemného doplnění, a ten by neměl zůstávat nevyužit. Studium životačeských měst je toho obzvláště dobrým příkladem. Jednu ze tří patrně nejdůležitějších a nepominutelnýchoblastí vzájemného dotyku archeologie středověku a historiografie pro studium života v městskémprostředí naznačil ve své kapitole J. Klápště přiléhavým přirovnáním: „Okřídlený výrok tvrdí, žepísemné prameny snáze přibližují vlastní historický děj, zatímco archeologie lépe kreslí jeviště, naněmž se příslušná dějinná kapitola odehrává“. 5 Což znamená konkrétní studium a znalost „morfologiei anatomie“ města, tedy jeho celkového uspořádání, znalost obytných a veřejných staveb, náhleddo jejich vnitřků i pohled na veřejný prostor a mnohé další sondy do různých segmentů života městskýchlidí.Do sféry vzájemného dotyku náleží ovšem ještě nejméně dvě další oblasti. Na městském jevištise neodehrávají jen velké děje; zato každodenní předivo drobných, nikoliv ve svém souhrnu nevýznamnýchmikroudálostí zanechává množství materializovaných stop, jež jsou výmluvným pozůstatkemběžného, dokonce každodenního života měšťanů a měšťanek, činnosti městských řemeslníků,poněkud méně již obchodníků. Jen namátkou a spíše jen jako jednotlivý příklad z mnoha možnýchpřipomeňme, že každý měšťan, a zvláště měšťanka, se běžně nezabývá potravinovými řemesly a tajiobchodu ve velkém slohu, ale den za dnem, po celé roky, obojího využívá v malém, v konkrétnísféře konzumu a domácí práce. Je dobře výrazněji si též připomenout, že život v domě, v zadníchtraktech i na dvoře je především životem rodiny a dalších spoluuživatelů obytného prostoru, tedy lidírůzných generací, lidí s různým osobním statusem, s množstvím rozmanitých rolí a nejrůznějšíchtomu odpovídajících činností, včetně profesí, po nichž zůstávají různě čitelné materiální stopy. S trochoumetaforické nadsázky lze říci, že pro většinu měšťanek je charakteristická třeba každodennícesta od tržiště přes ohniště černé kuchyně až k odpadní jímce.Konečně je třeba ještě alespoň stručně připomenout oblast třetí, a to oblast environmentální. Archeologickáekofakta poskytují dnes poznatky o části každodennosti všech městských obyvatel, jednotlivýchdržitelů parcel a domů i městských obyvatel jako celku, a zpřesňují též podobu onoho jižzmíněného životního jeviště. Prohlubují jeho podobu o odlišnosti, výjimečnosti, někdy i o změny,z nichž mnohé ovlivňují život každého z obyvatelů města, a to někdy dokonce podstatně. Jistě stačíjako podnět badatelům o středověkém městě a měšťanech připomenout nedávné osudy obyvatel některýchčástí Prahy v srpnu roku 2002. A také přidat ledacos, co o tom dnes již archeologie a historickáklimatologie ví.Pisateli těchto několika recenzních glos připadá patrně také ještě povinnost srovnat způsob zpracovánípublikace s jinými dosud užitými možnostmi, jak přiblížit současnému čtenáři život některých,zde většinou souhrnně charakterizovaných skupin osob a jejich sociálního a profesního určení(a chování) žijících v období středověku na území Čech a Moravy. Opačný způsob zpracování, blížícíse velmi konkrétnímu až individuálnímu pólu poznání, téměř biografii, je znám a respektován,in Mittelalter, Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Philologisch–Historische Klasse(Dritte Folge), 239–257, Göttingen 1974; M. Richter, České středověké město ve světle archeologických výzkumů,Archeologické rozhledy 27, 1975, 245–258; M. Richter, Archeologický výzkum českých měst 13. století, Hospodářskédějiny 4, 1979, 5–41. – Z novější monografické literatury např.: J. Klápště, Paměť krajiny středověkéhoMostecka, Most 1994 (zázemí města); městu a jeho regionu byl věnován svazek Mediaevalia archaeologica 1,Praha 1999; Mediaevalia archaeologica 2, Praha – Brno 2000 („Brno a jeho region“); Mediaevalia archaeologica 4(J. Klápště ed., Archeologie středověkého domu v Mostě – čp. 226), Praha – Most 2002; R. Krajíc, Středověkákachlová kamna v Táboře (Archeologický výzkum v Křižíkově ulici čp. 28), Tábor 1997; R. Krajíc et al., Dům pasířeProkopa v Táboře (Archeologický výzkum odpadní jímky v domě čp. 220), Tábor 1998; M. Richter – R. Krajíc,Sezimovo Ústí. Archeologie středověkého poddanského města 2. Levobřežní předměstí – archeologický výzkum1962–1988, Praha – Sezimovo Ústí – Tábor 2001.5 J. Klápště, op. cit v poznámce 1, 350.