2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

440Nové publikacesoupis literatury a dva velmi užitečné rejstříky –českých pomístních názvů s německými překladya naopak německých názvů s českými ekvivalenty.Celkově je možné konstatovat, že dílo FrantiškaKubů a Petra Zavřela představuje jeden z vrcholůna poli bádání o starých stezkách. Svým komplexnímpřístupem, zahrnujícím několik vědních oborů,se jistě stane vzorem pro zpracování dalších komunikacíi v jiných regionech. Kniha je navíc psánačtivým, svěžím stylem, což jí jistě zajistí patřičnýohlas i v širších čtenářských kruzích (znalých německéhojazyka). Již nyní se tak můžeme těšit navydání dalších dílů této vynikající monografie, kteréobdobným způsobem shrnou výsledky výzkumuzbývajících tras Zlaté stezky.Ondřej ChvojkaLITERATURAČerná, E. 1998: Komunikační síť v SV části Krušnýchhor v období vrcholného středověku a její kontexts polohami sklářských hutí, Archaeologiahistorica 23, 97–110.Hofinger, V. 2002: Die mittelalterliche Salzstraßevon Regensburg nach Prag und ihre neuzeitlichenNachfolgestraßen. Teilstück II: von Rötzbis Pilsen, in: Archäologische ArbeitsgemeinschaftOstbayern/West– und Südböhmen.11. Treffen (20.–23. 6. 2001 in Obernzell),Rahden/Westf., 241–249.Měřínský, Z. – Zumpfe, E. 1998: Obchodní cesty najižní Moravě a v Dolním Rakousku do dobyvrcholného středověku, Archaeologia historica23, 173–181.Parkman, M. 1997: Příspěvek k lokalizaci staršího nálezuknovízské nádoby z Prachatic, Zlatá stezka 4(Sborník Prachatického muzea), 167–169.Široký, R. – Nováček, K. 1998: K počátkům Norimberskécesty na Tachovsku, Archaeologia historica23, 59–71.Velímský, T. 1992: Studium středověkých cest a problematikavývoje osídlení levobřežní části oblastilabských pískovců, Archaeologia historica17, 349–364.Velímský, T. – Černá, E. 1990: Výsledky rekognoskacestředověké cesty z Mostu do Freibergu,Archaeologia historica 15, 477–487.Henryk Machajewski: Wygoda. Ein Gräberfeldder Oksywie–Kultur in Westpommern.Monumenta Archaeologica Barbarica Tomus IX.Fundacja Przyjaciół Instytutu archeologii UniwersytetuWarszawskiego, Instytut archeologii UniwersytetuWarszawskiego a Instytut prahistorii Uniwersytetuim. Adama Mickiewicza w Poznaniu,Warszawa 2001. A4, 130 str., 6 obr. a 8 tab. v textu,58 tab. v příloze.Pohřebiště bylo objeveno v roce 1979 na malémpravostranném přítoku řeky Parsęty, severně odobce Wygoda (okr. Białogard) v Pomořansku. Jehoobjev souvisel s prospekcemi prováděnými na sklonku70. let v okolí pracovníky Univerzity AdamaMickiewicze v Poznani. Tyto práce přinesly takovépoznatky k osídlení v době okolo změny letopočtu,že v následujících letech 1980–1982 bylo přistoupenok plošným odkryvům některých situací, mezi něžpatří i zde předkládané polohy č. 6, 6A a 6B z katastruobce Wygoda. Na celkové zkoumané ploše3205 m 2 bylo odkryto pohřebiště se 150 žárovýmihroby od stupně A2 předřímské doby železné až postupeň B1 doby římské (poloha 6), dále pak dvě sídlištníjednotky ze stejného období, vzdálené od nekropolečasto jen několik, maximálně pak 50 m.Tři čtvrtiny hrobů (112) byly hodnoceny jako chudé,další část jako průměrně vybavené (33 hrobů)a pouze pět jich spadá pod označení bohatě vybavené,mj. s nálezy zbraní a zlatých šperků. Bohatšípohřby byly povětšinou uloženy v urnách, chudšípak v jámách a z nich 56 nemělo keramické milodary.Celkově patří pohřebiště ve Wygodě do střednífáze vývoje západopomořanské skupiny oksywskékultury, začíná několika hroby ve stupni A2,s typickými sponami typu K, varianty A, G a K, pokračujeve stupni A3, se sponami typu K/V, variantyMa a Na a končí ve stupni B1 doby římské, s výraznýmzastoupením spon typu Almgren 68 a 49/50.V průběhu vývoje oksywské kultury, vznikající zásahemprzeworské skupiny do oblasti kultury jastorfskéve stupni A2/A3 a A3 dochází k zahušťovánísídelní sítě a vznikají dobře studovatelné mikroregiony.Mezi ně patří i střední tok Parsęty s trojicísídlišť a pohřebiště v okolí obce Wygoda. Právě takovésituace by měly přispět k řešení problémů genezea vývoje oksywské kultury v západním Pomořansku.Závěr využívání pohřebiště spadá do stupněB1, kdy se oblast oksywské kultury ocitá mezi územímina západě polabských Germánů a na východěvznikající wielbarskou kulturou. V oblasti druhdyoksywské jsou pak starší nekropole zčásti využíványnositeli wielbarské kultury, jinde dochází k uzavřenífunkce pohřebního areálu a přesunu na nedalekévětší pohřebiště. Příkladem je přesun mezizanikající Wygodou a asi 1 km vzdáleným nově založenýmpohřebištěm u obce Rzysczewo. Předloženoupublikací standardně vysoké úrovně bylo výraznězlepšeno poznání kulturních a sídelních změnv západním Pomořansku v době okolo změny letopočtu.Důležitá jsou pak zejména pohřebiště založe-