2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 417NOVÉ PUBLIKACEJan Kovanda a spolupracovníci: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Nakladatelství Academiaa Český geologický ústav, Praha 2001. 215 str., 7 skládaných příloh.Jan Zavřel a kolektiv: Pražský vrch Petřín. Nakladatelství Paseka Praha – Litomyšl 2001. 215str., 16 barevných fotograf. příloh.Vydávání mezioborových publikací je počinem záslužným a stále ještě ne zcela běžným. A takje nutno s povděkem přivítat poměrně nedávné vydání hned dvou pragenzií, které svým záběremspadají také – či v prvním případě především – do přírodovědecké literatury a velmi úzce se dotýkajíi zájmu archeologů. Rozdílné je nejenom pojetí mezioborového přístupu, ale bohužel i kvalitazpracování informací.Po chronologicky první knize Neživá příroda Prahy a jejího okolí sáhne již podle názvu jakpragenzista, tak i přírodovědec, konkrétně především geolog nebo ekolog, avšak ani v archeologověknihovně zřejmě nebude chybět. To samo o sobě je beze všech pochybností pozitivum. Právě geologznalý pražských poměrů se však v tomto případě ani přes všechny klady neubrání rozpakům neboi velmi podstatným výtkám.Kladem je samo široké spektrum záběru knihy, pojaté s ohledem na celou plochu hlavního městai část jeho širšího okolí (ovšem dosti neorganicky až nelogicky ohraničeného okraji mapovéholistu) a také na komplexní rozsah zájmu geologických věd i dalších oborů s neživou přírodou víceči méně souvisejících, tj. zejména archeologie a urbanistiky. K pozitivům lze připočíst i skutečnost,že celá publikace je v mírně zkrácené verzi bezplatně přístupná také v internetové podobě(www.metropol.cz). I to je zatím v naší odborné literatuře počin ojedinělý.Kolektivu autorů pod redakcí Jiřího Kovandy, se základem v týmu někdejšího Ústředního ústavugeologického (v době vydání Český geologický ústav), je nutno přičíst k zásluze především první taktokomplexně pojatou práci, alespoň co se týče prací publikovaných. Má pochopitelně již své četnépředchůdce – na geologické poměry Prahy a jejího okolí se v minulosti soustředilo několik autorů(pamětníci jistě vzpomenou na skvělé Boučkovy Geologické vycházky do okolí pražského, na něžvnovější době navázal zejména Chlupáč), pražská chráněná území geologické povahy podrobnězpracoval Kříž (Geologické památky Prahy, ČGÚ Praha 1999), pozornost této problematice věnovalsborník Staletá Praha XV (1985) a zájem vzbudila i výstava na Staroměstské radnici v roce 2000(autoři scénáře Jaroslav Voltr a Jan Král). Vyskytly se již i poměrně četné práce věnované pražskýmdekoračním kamenům (z nichž se především sluší jmenovat kolektivní dílo Praha kamenná, vydanéNárodním muzeem, Praha 1996) i různé snahy o podání populárnějšího přehledu pražských geologickýchpozoruhodností. Někteří autoři citovaných publikací se ostatně podíleli na jednotlivých statíchrecenzované knihy. Několik autorů z celkem 24 uvedených se bohužel vydání knihy již nedočkalo:Zdenka Brunnerová (redaktorka oddílu věnovaného nerostným surovinám, jejíž odchod se na úrovnikapitol podepsal zřetelně negativně), Marie Fridrichová, Vladimír Havlíček a Miloslav Kleček.V logicky a přehledně uspořádané osnově s mimořádně zhuštěným množstvím informací a s bohatoudokumentací obrazovou a mapovou najdeme ve stručné formě vše, co o geologických pozoruhodnostechi kamenné kráse Prahy může hledat odborník i laik. Přesto publikace nezapře, že je určenaspíše veřejnosti odborné. Vyžaduje alespoň základní (ale někdy i dosti podrobné) znalosti geologickýchpojmů a přehled o dění v zemské kůře, což u veřejnosti není vůbec obvyklé. A veřejností v tomtopřípadě vůbec není myšlen „nevzdělaný lid“, ale i odborníci z jiných oborů, včetně např. památkářů.Občasné kolísání na hraně populárního a odborného textu, např. školácké vysvětlování jednoduchýchgeologických pojmů a hned následné rutinní používání pojmů složitějších, není v naší taktoorientované literatuře koneckonců žádnou výjimkou a nevyhnuly se mu ani práce z nejkvalitnějších.Drobný typický příklad hned z úvodní kapitoly: na straně 8 najdeme informaci o tom, žeproterozoikum se česky nazývá starohory, ale hned poté se jedním dechem a bez vysvětlení operu-