2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

SLÁMA: Je‰tû jednou o Canburgu 389co první již na počátku následujícího století ztratili svou samostatnost, druzí ještě po několik generacíkladli tuhý odpor. V roce 791 zahájil Karel vojenské tažení proti Avarům, které dovršil po vícenež deseti letech definitivním franským záborem někdejší antické Panonie. Po ukončení fransko–avarskýchválek začaly Karlovy pokusy o ovládnutí Dánska, jež však nebyly úspěšné. Je nepochybné, žeKarlovou snahou bylo vytvoření závislých či přímo podmaněných území lemujících východní hranicijeho rozlehlé říše. Zřejmě s cílem uvést také zemi Boemanů–Čechů do závislosti vstoupila v roce805 franská výprava na české území, jehož strategický význam poznala říše již v roce 791, kdyjím během fransko–avarských válek prošli Karlovi bojovníci. Jak je zřejmé z údaje Karlova životopisceEinharda (Einhardi Vita Caroli Magni, c. 15, MMFH II, 23) a potom ze slov českých předákůpronesených v roce 1040 před započetím války s Jindřichem III. (Kosmas II, 8; Bretholz 1923,93–94), Čechové skutečně byli někdy na počátku 9. století franskými vojsky uvedeni v poplatnost.O franském tažení do Čech v roce 805 nás různě obšírně zpravuje celkem asi 15 analistů a kronikářů,z nichž někteří nepochybně získali informace od přímých účastníků tažení. Část těchto pramenůjsou ovšem až mladší kompilace bez velké dokumentační ceny. Jak je všeobecně známo, nejvícezpráv o tažení se dočítáme v Moissacké kronice (MMFH I, 60–61) a potom ve Starších metských análech(MMFH I, 56). Průběh tažení byl již v literatuře vícekráte popisován (naposledy Třeštík 2001,72–77), takže lze pouze stručně shrnout. Franské vojsko vtrhlo do Čech ze tří směrů: od severu Nakléřovskýmprůsmykem, hlavní voj vedený královským synem Karlem Mladším postupoval od západuPoohřím a konečně od jihozápadu vnikli na české území Bavoři. Ti zřejmě prošli některým zešumavských sedel na dnešním Domažlicku (o tamějších přechodech naposledy uvažoval Maur 2001)a postupovali dál po známé stezce, jíž dali badatelé pojmenování řezenská. Všechna vojska se potomsetkala kdesi v Poohří, a to nejspíše dolním, poněvadž tím prochází srbská cesta, po níž od severujedna část nepřátelského vojska přitáhla. Bavoři proto museli nejspíše kdesi na Plzeňsku řezenskoustezku opustit a pochodovat směrem na severovýchod na místo srazu. Zřejmě použili stejnou(nebo přibližně stejnou) cestu, po níž v roce 1040 táhl se svými bojovníky kníže Břetislav I., kdyžpo porážce Jindřichova vojska pospíchal na Bílinsko, aby odtamtud vypudil míšeňského markrabíhoEkerharda II. (Krzemieńska 1999, 285). Konečně i v roce 1004 při vyhánění polského BoleslavaChrabrého z Čech německý panovník Jindřich II. po vpádu na české území Nakléřovským průsmykemodtáhl nejdříve do Žatce, kde očekával opozdivší se Bavory. I když místo tehdejšího plánovanéhosetkání není známo, zdá se být velmi pravděpodobné, že Bavoři po překonání šumavskéhohvozdu pospíchali k Jindřichovi do Poohří (Krzemieńska 1970, 518). Nedávný pokus (Juřina 2001,561–562, obr. 1 a 2) vést Bavory v roce 805 přes pražskou kotlinu (či přesněji Zbraslavsko) a předpokládatjakési „strategické kleště“ vytvořené jednotlivými franskými vojenskými proudy je naprostoufantazií, jež nemá oporu v pramenech. Moissacká kronika jasně uvádí, že se všechna tři vojskadostala k řece Ohři „insimul“ a že teprve potom táhla ke hradu Canburgu (MMFH I, 60–61). Spojovattažení v roce 805 s vojenskou výpravou do Čech v následujícím roce, kdy Langobardi (kteříovšem netáhli po řezenské cestě) nejspíše skutečně prošli jižním okrajem pražské kotliny (Třeštík2001, 81–82), je samozřejmě rovněž omyl.Další průběh tažení v roce 805 již jednoznačně rekonstruovat nelze. V Moissacké kronice se dočítáme,že po spojení všech tří vojsk kdesi na Ohři (nejspíše na dolní, jak již bylo uvedeno) vytáhlifranští bojovníci ke Canburgu, který oblehli a současně zpustošili krajinu po obou stranách Labe.Starší metské anály se zmiňují pouze o pustošení země trvajícím 40 dní, dále o zabití slovanskéhovelmože Lecha (tuto událost vzpomenulo ještě pět dalších análů, kdežto o Canburgu se zmínila pouzeMoissacká kronika) a o návratu franského vojska domů, když na zpustošeném území nebyly jižžádné potraviny a píce. Z citovaných zpráv se téměř všeobecně vyvozuje, že Canburg ležel kdesi nedalekomísta spojení tří franských vojsk. To je ovšem pouhý dohad, který nemusí být správný. Počítá-lise průměrná denní rychlost pochodu raně středověkých vojsk okolo třiceti a více kilometrů(Choc 1967, 342–345), mohla franská vojska od Poohří proniknout během krátké doby dosti daleko.Bohužel o těchto, pro naše úvahy důležitých detailech se franské prameny nezmiňují.Stejně nejisté je i určení labského břehu, na kterém se měl Canburg nalézat. Bezpečné stanovenípravého či levého břehu text Moissacké kroniky neudává (byť se v literatuře velmi často objevuje