2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

230OLIVA: K v˘znamu akumulací mamutích kostí ...rozdíl od západnějších oblastí na sídlištích značně převažuje mamutí biomasa. Na řaděsídlišť se vedle nahromaděnin mamutích kostí nevyskytuje téměř žádná jiná fauna, příp.jen druhy lovené pro kožešinu (Krakov–Spadzista, Dolní Věstonice II). Bez lovu mamutůby tedy místní popupace strádala hladem (Jelínek 1999, 476; Svoboda 1999, 176; 2001a,160; Kozłowski – Montet–White 2001, 114; West 2001a, 122; 2001b, 59, 64). Zůstáváovšem obtížnou otázkou, jak byla tato obří zvířata lovena. Přímý útok na zdravé vzrostlézvíře kostěným či dřevěným kopím s kamenným hrotem se zdá příliš nebezpečný. Podleetnografických záznamů afričtí lovci slonů již používali kopí s otráveným železným hrotem.Velmi ovšem záleží na způsobu lovu, směru napadení a na přímosti zbraně. Největšínaději na úspěch má bodnutí doprostřed hrudního koše hned za lopatku, které zvířeti propíchneplíce (Frisson – Todd 2001, 25). Zkušenosti, obratnost a touhu po nabytí prestiženejodvážnějšího útočníka nelze u pravěkých lovců podceňovat. Nejúčinnější zbraň bezpochybypředstavovala kopí z napřímených klů, známá z velkých pavlovienských sídlišť.Na některých stanovištích s rozlehlými zónami mamutích kostí však tyto zbraně chybějí(Milovice, Krakov). Hojný výskyt hrotů s vrubem přímo v mohutné akumulaci mamutíchkostí na stanici Krakov–Spadzista B se vysvětluje vypadáváním kamenných hrotů z tělulovených kusů (Kozłowski – Montet–White 2001, 114). V Milovicích G se mimořádnákoncentrace hrotů nacházela vedle plochy s kostmi, v popelovité vrstvě před vchodem dochýše. Z ostatních stanic se skládkami kostí (Dolní Věstonice I, II, Předmostí?) takové nápadnéasociace s hroty scházejí. Přímý důkaz lovu ovšem poskytlo hrudní žebro mladéhomamuta se zaraženým silexovým hrotem v horní vrstvě klasické východoevropské staniceKostěnki I (Praslov 2000, 44). Pozůstatky bezprostředního místa úlovku („killingsite“) a jeho čtvrcení („butchering site“) jsou archeologicky málo zřetelné, protože zvířatabyla lovena rozptýleně v terénu a jejich pozůstatky se dílem odnášely, dílem byly rozvlečenyzvěří.Pygmejové Efe a zahradní zemědělci Lese z Konga ponechávali na místě sloní lebky,mandibuly, lopatky a pánve, protože tyto kosti obsahují málo morku. Naopak vždy odnášeliautopodia (šlapky), oddělené od končetin, protože si pochutnávali na jejich tučné tkáni.Humery a femury, obsahující hodně morku a tuku, oddělili již na lovišti od masa a v blízkémpřechodném táboře je rozbíjeli a vařili. Často odnášeli i jiné dlouhé kosti, žebra a obratle,zejména když tábor ležel do vzdálenosti 1 km od loviště. Když byla kořist vyhublá,zůstala na místě téměř celá kostra. Činností mrchožroutů se ponechané zbytky časem rozvleklyna vzdálenost několika desítek metrů a na kostech byly patrné ohryzy a dutiny polarvách (Fisher 2001). Podobné poznatky učinil D. C. Crader (1983) u kmene Bisa v Zambii.Již z těchto pozorování je zřejmé, jak málo pravděpodobné je najít tak soustředěné pozůstatkykostry, aby mohly být rozpoznány jako místo úlovku (cf. Haynes 1991, 312). Klasickýma stále málo uváděným případem je objev dosti úplných zbytků mamutího skeletuv Hradci Králové–Svobodných Dvorech r. 1899 (Šnajdr 1909) s několika pazourkovýmiartefakty: 2 ulomené báze čepelových suportů, distální část čepelového hrotu a celý hrottypu Pavlov (Vencl 1977). Podobná nálezová situace, ovšem s méně výraznými artefakty(bez hrotů), pochází z Nowé Huty u Krakova (Kozłowski et al. 1970). V Ruppersthalu v rakouskémPodunají se u velkých i menších kostí mamutů (včetně 2 lebek) a drobnější zvěřenacházelo ohniště a několik nástrojů (např. 2 plošně ret. hroty, sloužící spíš jako nože,a2 škrabadla: Bachmayer et al. 1971; Kubiak 1990). Mohlo by jít o stopu krátkodobéhopobytu lovců u skolených mamutů, během něhož ulovili i několik menších zvířat. Ze se-