2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 443Nedopatřením pronikl do textu (s. 180) nesmyslnýčíselný údaj o 892 založených klášterů v českýchzemích do roku 1300. Následující tabulka (s. 182)ostatně uvádí správný součet 92. Nesprávné je označeníVršovce Nemoje, donátora vyšehradské kapitulez počátku 12. století, za libického kastelána(s. 48). Namísto vypočítávání spíše menších chyb,které bychom často mohli označit za písařské čitiskové (zvláště v odkazech na českou literaturu),uzavřeme konstatováním, že opravdu závažnýchselhání se autor nedopustil a nic podstatného neopomenul,jedině snad s výjimkou polosoukroméfundace sázavského kláštera, která by si alespoňzmínku přece jen zasloužila, zvláště když pozdějšízaložení tohoto typu (Vilémov, johanité na MaléStraně) jsou uvedena.Fundovaný výklad, opatřený adekvátním poznámkovýmaparátem a doplněný přehlednými tabulkami(I. hlavní šlechtické fundace ve 12. a 13.století, II. nejstarší velmožské donace do konce 12.století, III. nejstarší sporné donace, tj. uvedené v listinnýchfalzech), mapou (velmožské donace v Čechácha na Moravě ve 12. a 13. století), obrazovoupřílohou a nezbytným seznamem pramenů a literatury,jako by byl určen spíše českému čtenářskémupubliku. Kniha by si tedy rozhodně zasloužila překladdo češtiny.Petr KopalE. J. Reitz – E. S. Wing: Zooarcheology. Cambridgemanuals in archaeology. CambridgeUniversity Press, Cambridge 1999. 455 str.Publikace vydaná v sérii příruček pro archeologyje dílem dvou amerických autorek, jejichž zaměstnáníje s archeozoologií úzce spjato. Zabývá se,především z metodologického hlediska, nálezy tvrdýchtkání zvířat (kosti, zuby, lastury, schránky).Přestože publikace představuje archeozoologii jakoobor obecně, je řada příkladů brána z oblastiAmeriky.Text je rozdělen do jedenácti kapitol a čtyřapendixů. V prvních dvou kapitolách je pojednávánobsah, historie, teoretické pozadí a smysl oboru archeozoologie(název archeozoologie je používánv Evropě, Asii, Africe a v terminologii mezinárodníorganizace ICAZ, název zooarcheologie používápředevším americká literatura). Dozvíme se i dalšíterminologické zpřesnění: např. anglický pojemspecimen je používán pro jakýkoli fragment (fragmenti celou kost), zatímco pod termínem elementje chápána celá anatomická jednotka (tudíž vždycelá kost). Archeozoologie je mezioborová disciplína,zajímavý je výčet všech oborů a specializací,které se na archeozoologii podílejí nebo s ní spolupracují(přes dvacet). Třetí kapitola rozebírá s pomocíkonkrétních příkladů základní biologicképrincipy a pojmy, čtvrtá pak ekologické aspektyarcheozoologie. V těchto oddílech jsou např. popisoványněkteré anatomické charakteristiky a rozdíly,nutno ale upozornit, že kapitola představujepouze úvod do archeozoologické praxe. Nenajdemezde konkrétní určovací klíče, atlasy ani prakticképoznatky (na ty je odkázáno v bohatém seznamuliteratury). Pro českého čtenáře mají jen maloupoužitelnost údaje týkající se mořských zvířata dalších cizokrajných druhů (morfologie a ekologiemlžů, ježovek, cizokrajných ryb atd.), kterétvoří relativně velkou část textu.V páté kapitole se čtenář seznámí s problematikou,kterou lze shrnout do pojmu tafonomie. Zahrnujezpůsob vzniku depozit a všechny procesy,které je mohou ovlivnit (okus a rozvlečení šelmami,činnost mrchožroutů a dekompozitorů, kuchyňskézpracování, opálení, abiotické podmínky jakopH půdy atd.). Všechny tyto procesy mění původnístav a složení souboru, a tím zkreslují a ovlivňujívýsledek archeozoologického bádání. Autoři připomínajínutnost rozdílného přístupu k různým typůmsouborů: nálezy ze sídlišť a domů; nálezy z řeznickýchpracovišť a řemeslných dílen; záměrně pohřbenázvířata. Důležitou roli pro konečný vědeckývýsledek hraje samozřejmě způsob archeologickéhovýzkumu (velikost souboru, prosívání atd.). Zajímavýje např. popsaný experiment, který ukazuje,jak velká část původního množství kostí zůstanezachována při vystavení biotickým podmínkám (pošesti měsících zůstala na původním místě jen 2 %z původního množství volně vystavených kostí, pokusbyl prováděn v Austrálii). Studium zvířecíchkostí lze rozdělit do tří fází: identifikace (sběr primárníchdat), analýza (sekundární data) a interpretace.Pro znázornění pracovního postupu je v knizepoužit „hypotetický“ soubor kostí vytvořený na základěskutečně analyzovaných lokalit v oblasti jihovýchoduUSA z období po kolonizaci Ameriky.Šestá kapitola se zabývá primárními daty, tedyúdaji vyčtenými přímo z kostí (počet fragmentů,druh zvířete, přítomnost anatomických částí, modifikacea patologie, údaje o pohlaví a stáří, metrika).Sedmá kapitola pojednává o sekundárních datech,která jsou více subjektivní a méně popisná. Zahrnujíodhad velikosti těla jedince z metrických údajů,věkovou strukturu populace, poměr pohlaví, relativnízastoupení druhů, zastoupení anatomickýchčástí. Za velmi hodnotné lze považovat podrobnýpopis a rozbor různých kvantifikačních metod (minimálnípočet jedinců – MNI, počet fragmentů –