2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

VALOCH: Jsou paleolitická zobrazení skuteãnû umûní? 387umělecký objekt je vždycky umělecký objekt. Umělecké objekty včetně paleolitických, jsou sebrányasrovnány v nadčasovém pantheonu.“ 3S ohledem na to, že slovo „umění“ je odvozeno od slovesa „uměti“, je nesporné, že vymysleta realizovat např. obraz ze samých různobarevných čtverečků, obdélníčků či kroužků je umění stejnějako působivě zobrazit soba, mamuta či ženu. Ne každý člen mladopaleolitické společnosti něcotakového dovedl a ten, kdo to uměl, byl jistě ceněn, ač výraz pro „umění“ nebo „umělce“ jejich komunikačníbáze neznala.Otázky interpretace paleolitického umění jsou ještě spletitější než sama jeho definice. Ve zmíněnéstudii Jan Bažant objektivně prezentuje vývoj názorů na význam paleolitického umění a komentujeje. Opět jedna z více otázek, autorem položených, stojí snad za zmínku: „Možná, že série paralelníchčar a vrypů na pozdně paleolitických předmětech skutečně byly nějakými symboly. Kde jsouvšak důkazy toho, že i zobrazení pocházející z této doby měla symbolický význam? Odkud víme, žeměla vyjadřovat nějaké emoce či představy?“ (Bažant 2002, 25). Pochopitelně nikdy nebudou mocibýt předloženy důkazy o významu paleolitických děl, ty by nám mohli poskytnout jen sami tvůrci.Můžeme jen uvažovat. Je přece nesporné, že ani malby ani figurky neměly utilitární význam, alespoňne v dnešním pragmatickém pojetí. Přesto byly vytvářeny jen určitými jedinci, a to ne vždy a všude(i přes zdánlivé množství parietálního a mobilního umění zdaleka ne všechna mladopaleolitická tábořištěnějaké doklady poskytla, i když vezmeme v úvahu, že přírodními procesy mohlo být mnohézničeno), malby byly umisťovány hluboko do jeskyní a lidé je tam zřejmě navštěvovali. Sotva by jeněkdo vytvářel v odlehlých prostorách jen proto, aby je ani on ani nikdo jiný nikdy více neuviděl.I když v případě rytin, které jsou dnes jen velmi obtížně čitelné (jak jsem se mohl v několika jeskyníchpřesvědčit), se zdá, že význam měl pouze tvůrčí akt sám a ne opětné vyhledávání díla. Měly tedynějakou společenskou funkci a ne-li čistě utilitární, pak asi nějakou ve sféře duchovní. Je příznačné,že v tomtéž sborníku čteme: „Přitom symbolické aspekty artefaktů [v nejširším slova smyslu,podle E. Neustupného – pozn. K. V.] byly úžasně významné a na artefaktech všudypřítomné: téměřneexistují artefakty, které by neměly nějaký symbolický náboj …“ (Neustupný 2002, 142).Dokázat můžeme z toho, co o paleolitu tvrdíme, jen velmi málo, jen to, k čemu máme materiálnípodklady. Ani tak zdánlivě banální věc, jako je funkce kamenných nástrojů, není doložitelná. Musíbýt složitě vyvozována pomocí studia trasologie, experimentu a ethnologických analogií, a přitomlze stěží dokázat, že výsledek našich dedukcí odpovídá přesně funkci, jaká byla s nástrojem kdysivykonávána. Jsme prostě odkázáni na materiály a prostředky, které máme k dispozici, a záleží na invencibadatele, jaký závěr z nich vyvodí. A závěr o symbolickém (a jiném) náboji paleolitického uměnínení zcela jistě zcestný.Zbývá ještě druhá, podle mého názoru provokativní poznámka: „Měli bychom se tedy znovu zamysletnad tím, jestli jsou nám lidé pozdního paleolitu opravdu tak blízcí, jak se domníváme.“ (Bažant2002, 25). Tady je nutno se otázat, jak to autor myslel. Z biologického hlediska nemůže být pochybo tom, že mladopaleolitický Homo sapiens sapiens je ve všech ohledech moderní člověk, odsoučasné populace – přes její ohromou variabilitu – neodlišitelný. Na tom se shodli paleoantropologové,biologové i genetici. To je asi základní poznatek, od něhož se mohou odvíjet úvahy o psychickýcha jiných schopnostech. Opět stojíme u problému, že nic z toho, co si o blízkosti mladopaleolitickýchlovců k nám subjektivně myslíme, nemůžeme dokázat, ale ze všech projevů, které námpaleolitičtí lovci zanechali, můžeme usuzovat, že způsob jejich myšlení a konání byl srovnatelnýs projevy současné populace Homo sapiens sapiens. Spekulacemi o event. genetických vztazích evropskýchmladopaleolitických lovců k postpaleolitickým populacím Evropy se zabývat nemůžeme,ale je to téma veskrze otevřené. Ukončil bych tyto úvahy také otázkou: Proč a v čem by nám Středoevropanůmměla být mladopaleolitická populace Homo sapiens sapiens svým myšlením a konánímvzdálenější než rozmanití členové současné rasově diversifikované populace Homo sapiens sapiens?3 V originálu: „Fifth, art is timeless, it has eternal value – once an art object, always an art object. The art objects,including palaeolithic ones, are collected and compared in a timeless pantheon.“