2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

418Nové publikaceje s termínem kadomský horotvorný pochod. Víme ale, jak nesmírně obtížné je formulovat text tak,aby zároveň odborníka obohatil i laikovi věc vysvětlil. Proto nedostatky tohoto rázu považujme zanepodstatné a autorům je odpusťme. Bude řeč o horších.Kniha podává základní i podrobnější informace o geologickém podkladu Prahy a jeho vývoji,o nerostných surovinách, o pražských minerálech (což bylo snad dosud nejméně systematicky zpracovávanétéma) i o dekoračních kamenech historické i současné Prahy. Pozornost je věnována takéinženýrskogeologickým a stavebním poměrům, hydrogeologii, geofyzice a syntéze životního prostředíse zvláštním zřetelem na neživé složky přírody. Relativně stručný, ale přehledný a instruktivníoddíl se zabývá i archeologií z hlediska časové posloupnosti pražského osídlení. Podrobněji sehovoří také o vývoji středověkého města, jak jej můžeme sledovat ze sondážních a výkopových prací.Tato problematika na rozhraní geologie a archeologie je popularizující knižní formou publikovánavůbec poprvé. Veškeré klady, vyplývající z komplexnosti knihy a v některých kapitolách až z průkopnickéhopojetí (jako v právě zmíněné dokumentaci vývoje města, kterou zpracoval LadislavHrdlička), jsou žel převáženy hned celou řadou negativ.Při pozorném listování se nelze ubránit dojmu, že kolektiv zkušených autorů týmovou práci takovéhorozsahu prostě plně nezvládl. Při znalosti českých edičních poměrů pak lze vycítit dvě běžnáúskalí, která se vždy neblaze projeví na kvalitě výstupu: počáteční tápání a zvláště finální kvaltování.A ještě jednu událost můžeme tušit v podtextu různých vad a nedodělků: změnu společenskéhoa zvláště ekonomického systému v průběhu předlouhé lhůty zpracování publikace. Vždyť počátekprací, jak editor sám v závěru sděluje, spadá ještě hluboko do 80. let uplynulého století, a navíc bylypráce na delší dobu přerušeny pro nedostatek financí.Některé zvláště zarážející nedostatky jistě nelze než vysvětlit – ne však ospravedlnit – právě uvedenýminebo podobnými organizačními dopady. Jako např. to, že ze seznamu autorů zcela vypadlVáclav Rybařík, autor řady prací v oboru pražských nerostných surovin a dekoračního kamene, kterýse na knize přímo podílel jako spoluautor statí o nerostných surovinách. Podle zjištění autora tétorecenze obdržel sice omluvu, avšak nic to nemění na skutečnosti, že v přehledu autorů nadálenefiguruje – a to dokonce ani na internetových stránkách, které se přece dají snadno aktualizovat.Minimální až téměř nulová je koordinace mezi textem knihy a mapovými přílohami v samostatnésložce, jejichž úroveň stojí za zvláštní postesk o několik odstavců dál. Čistě proto, že knižní text vydalaAcademia, zatímco mapové přílohy Český geologický ústav, dostává tu náhle čtenář (a předevšímčtenář–neodborník) do ruky mapky, s nimiž neví, co si počít, které v textu často nemají relevantnínávaznost a zdánlivě jaksi „visí ve vzduchu“ (nemluvě o tom, že nikde není uveden jejich seznam).Jakkoli snad s pochopením přijmeme takovou technicko–organizační nedotaženost jinak pozoruhodnéhodíla, přece se nelze nepozastavit nad mnohými jeho vadami odbornými a informačními.Nejde mnohdy ani o hrubé chyby. Horší je to s velmi pochybnou vypovídací hodnotou některých sdělenía hlavně vyobrazení v textu – například schematické náčrty podzemních prostor v Praze 9 neřeknoulaikovi ani odborníkovi nic kromě totálního zmatení – nehledě na měřítko studovatelné spíše podmikroskopem i na neúplné vysvětlivky (typickým příkladem obojího je obrázek 30/9). Avšak hlavněje tu neadekvátní pozornost věnována řadě věcí nepodstatných na úkor vynechání věcí podstatných.Jako velmi charakteristický příklad je možno uvést, že oproti přehnaně detailnímu výčtu pražskýchložisek písků (kde snad nebylo opomenuto jediné rýpnutí lopatou do země) je naopak v příslušné kapitolezcela vynecháno dobývání kamenečné suroviny v Hloubětíně. I to bylo sice lokální, ale z geologickéhohlediska nesporně zajímavé (šlo o zvětralé silně zkyzovatělé jílovce cenomanu) a ke konci18. století zřejmě poměrně významné i ve vztahu k počátkům rozvoje průmyslu. Malá zmínkao této těžbě je pouze v kapitole 30 v souvislosti s podzemními prostory po dobývání uhlí.Podobný rozpor představuje mimořádně podrobný výčet pramenů vody v Praze v kapitole 23(který je jinak nutno hodnotit velmi kladně!) a na druhé straně jen značně všeobecné až frázovitéinformace o střetech zájmů (kapitola 28). Místo prezentace konkrétních krizových lokalit a případněi některých zajímavostí o nich se tu dozvídáme jen obecně známé pravdy – jako např. že „Územíhlavního města považujeme za oblast nejvyšší kategorie střetů zájmů“ (zdůrazněno na str. 166, téžúvodní odkaz na mapy z edice ČGÚ, které nejsou součástí této publikace).