2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

250OLIVA: K v˘znamu akumulací mamutích kostí ...Obr. 9. Dolní Věstonice I. Mamutí mandibula s patologicky rozšířenou alveolou, v níž bylo uloženo jádrozkrakovského silicitu (dle Absolona 1938); maximální šířka čelisti 43 cm, výška jádra 6,5 cm. — Fig. 9.Krakow flint core inserted into the pathologically enlarged alveolar opening of a mammoth mandible(Absolon 1938); maximum jaw width 43 cm; core height 6,5 cm.Jde především o „masné jámy“ z ukrajinského epigravettienu. V 50. letech je tak nazval nejmarxističtějšísovětský paleolitik P. P. Jefimenko a od té doby se jejich interpretace v podstatěnezměnila. Podle O. Soffer (1985, 255) se vyskytly na 10 sídlištích v počtu 1–12 nalokalitu. Na rodíl od větších a hlubších jam nepravidelného půdorysu, známých např. z KostěnekI a Avdějeva, jsou menší a mělčí (do 1 m), takže nemohly sloužit jako obydlí. Skrýšímna maso, popsaným např. od Eskymáků (Binford 1993), se příliš nepodobají ani tvarem(jsou pravidelnější se svislými stěnami), ani obsahem. Již I. G. Šovkopljas (1972, 179) konstatoval,že jámy v Dobraničevce jsou kostmi zaplněné tak těsně, že na maso už nezbývámísta. Podobně tomu bylo v Mezinu (Šovkopljas 1965, 89), takže se objevil názor, ža jámysloužily jako schránky na surovinu. Případ, že by jáma obsahovala řídce rozmístěnémasové kosti, aby se dalo uvažovat o zásobárně masa, se ještě neobjevil, stejně jako jámyskostmi jednoho typu (Sergin 1983, 26). V. Sergin (1983) a O. Soffer (1985, 255, 461) seproto domnívají, že jámy svou funkci měnily od masových skrýší přes zásobárny surovin,staviva a topiva (aby se udrželo čerstvé) až po odpadní jámu. Některé jámy bez velkýchkostí však mohly být odpadkové od samého počátku (Soffer et al. 1997). Zmíněné praktickéfunkce však vyvolávají podobné otázky jako nahromaděniny pozůstatků na povrchu.Maso z jam by muselo být vždy odneseno a navíc jsou skrýše masa podle Binforda (1993)vesměs nadzemní a spojené s lehčími letními tábory. Na Ukrajině provázejí vždy základnísídliště se stabilními chýšemi z mamutích kostí (Soffer 1985, 255). Skladování kostěnéhotopiva v jamách nemá analogie a nesvědčí o něm ani převaha neprakticky velkých kostí jakopánví, lopatek, lebek, spodních čelistí a klů. Ty lze sice využívat jako náhradní stavivo