2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 255Obr. 13. Obtížný transport mamutích kostí z výzkumu Karla Absolona v Dolních Věstonicích. — Fig. 13.Problems during the transport of mammoth bones from Absolon’s excavation in Dolní Věstonice.ulovců mamutů předpokládají (Mussi et al. 2000, 5), avšak konkrétně je spojují spíše sešelmami, které mohly představovat „rituální stravu“ (Soffer 1993, 38; 2000), nebo s početnýmvýskytem zaječích lopatek (v jeskyni Peskö: Péan 2001b, 282). P. I. Boriskovskij(1953, 349) upozorňuje na rituální sběr v souvislosti s kostmi zubrů na stanici Amvrosijevka.Na akumulace mamutích pozůstatků s tímto zřetelem krátce poukázal jen A. Rust(1974, 104). J. Svoboda (1999, 175, 189) soudí, že pravěkému lovci mohla silueta Pálavypřipomínat mamutí hřbet a být jakýmsi krajinným megasymbolem, a rituály spojené s lovemmamutů právem srovnává s vypjatým ceremonialismem při lovu velryb u severozápadníchindiánů. Podle O. Soffer et al. (2001, 148–149) byli mamuti spíše „myšleni“ nežloveni a pojídáni – pavlovienská sídliště s akumulacemi kostí se nacházejí ne tak nad příhodnýmilovišti, ale spíše nad kognitivně definovanými mocnými místy („powerfull places“).Nechme stranou otázku, proč tato místa kognitivně přitahovala i mamuty; jestližebyli mamuti pro člověka dobří spíše k myšlení než k jídlu, proč nepřipustit, že i příčinyhromadění jejich kostí spočívají spíše ve sféře myšlení než stravování?Shromažďované kosti samozřejmě nemusely pocházet jen z ulovených kusů. Tak se lzevyrovnat s námitkou, že mamutí kosti vykazují mnohem větší rozdíly v míře zvětráníavobsahu kolagenu než zbytky jiných zvířat (Soffer 1993, 38), což potvrdil chemickýmirozbory H. Bocherens (in: Péan 2001a; 2001b). Podle D. West (2001a, 114) jsou ve skládceu stanice Dol. Věstonice II nejvíc zvětralé dlouhé kosti a nejméně žebra. To by mohlo