2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 423sedimentech. Podle svědectví archeologických nálezů by se mohlo zdát, že v následující neoliticképeriodě ztratil člověk o prostředí vysokých hor dočasně zájem. Objev „ledovcového muže“ však nastartovalvýzkum, který tento názor zásadním způsobem změnil. Analýza více než dvaceti rašelinnýchprofilů ukázala, že počínaje asi rokem 4000 B.C. nastávají vegetační změny, které je možnobez větších pochybností připsat vlivu vysokohorského pastevectví (příspěvek S. Bortenschlagera).Tento nález ukazuje, že již neolitický člověk měl přímý ekonomický zájem na využívání rozsáhlýchpřirozených pastvin nad horní hranicí lesa a že, s pomocí umělých požárů, tyto pastviny dokoncerozšiřoval do nižších poloh. Stáda dobytka přitom v letním období přesouval vysoko do hor, mimojiné zřejmě z důvodu nedostatku kvalitních pastvin v úzkých horských údolích, kde byla lokalizovánatrvalá sídliště. Přítomnost Ötziho v tak velké nadmořské výšce by tedy dost dobře nemusela býtojedinělým zjevem. Radiokarbonové datování organického materiálu z naleziště (příspěvek W. Kutcherya kol.) tento předpoklad, zdá se, potvrdilo. Kromě řady artefaktů, které na základě absolutníhodatování přesně odpovídají stáří Ötziho těla (tj. mezi 3350 a 3120 cal. B.C.), byla zjištěna přítomnostdvou předmětů, které se tomuto časovému horizontu výrazně vymykají. Jedním z nich jeborová větev, jejíž stáří je středně neolitické (4900–4550 cal. B.C.) a druhým je opracovaný kusdřeva z doby železné (790–480 cal. B.C.). Oba předměty se na lokalitu musely dostat lidskou rukou.Také nedávný nález ostří neolitické sekerky poblíž místa nálezu těla „ledovcového muže“ naznačuje,že nejvyšší horské polohy Alp byly víceméně trvale využívány od mezolitu až po naše dny.Pro odborníky znalé výsledků pylových analýz z centrálních Alp však takové zjištění není překvapením.Mnoho pyloanalytických profilů lokalizovaných nad horní hranicí lesa potvrzuje již prostřední neolit významné šíření těch rostlinných taxonů, kterým se daří na plochách postižených intenzívnípastvou a místech obohacených živinami ze zvířecího trusu.Pylové analýzy z Ötztálských Alp (opět příspěvek S. Bortenschlagera) ukazují, že lidská aktivitazasahovala do nejvyšších horských poloh především od jihu. Podobné zjištění dobře podporuje původnítypologické argumenty, podle kterých měl „ledovcový muž“ kořeny v eneolitické kultuře Remedello.Sídliště lidu této kultury ležela jižním směrem od hlavního alpského hřebene. Posledníslovo v této otázce nejspíš zůstane archeologickému výzkumu, ale nálezy rostlinných a živočišnýchzbytků v kontextu Ötziho těla ukazují, že jeho přirozený životní prostor se musel nacházet ve výrazněnižších nadmořských výškách, než odpovídá místu jeho posledního odpočinku. Pouze malá částnalezených druhů se mohla vyskytovat v okolí místa nálezu, zatímco většina z nich musela být záměrněči náhodou transportována ze zalesněných údolí. Ukazuje to již analýza materiálu použitéhona výrobů dřevěných součástí nástrojů. Materiál na tisový luk a tisové topůrko měděné sekery, šípyvyrobené z prutů kaliny (Viburnum lantana) a dřínu (Cornus sp.), lísková kostra krosny, lipový retušérči jasanová rukojeť pazourkové dýky ukazují na původ v teplejších údolních polohách (příspěvekK. Oeggla a W. Schocha). Nejbližší možné odpovídající podmínky se nacházejí pouhých 25 kmjižním směrem od místa nálezu. V interpretaci dřevěných artefaktů a jejich vztahu ke geografickémupůvodu Ötziho však nacházíme zjevný rozpor. Na jednu stranu autoři konstatují, a to jistě zcelaprávem, že na výrobu jednotlivých nástrojů byl použit ideální možný materiál. Na druhou stranu vycházejíz předpokladu, že tento materiál byl získán z nevelké vzdálenosti od sídliště, ve kterém nástrojevznikly. Pokud však měly být nástroje plně funkční, musel být podle mého názoru odpovídajícímateriál na jejich výrobu opatřen i za cenu, že bude dopraven z poměrně veliké vzdálenosti. Úsilína jeho dopravu přitom nemuselo být mimořádně veliké vzhledem k tomu, že v horském prostředíleží klimaticky (a tedy i vegetačně) velmi kontrastní území nedaleko od sebe. Mnohem spolehlivějšízdroj informací o mužově domovském území pochází z výsledků analýz dalších organických zbytků.Pozůstatky mechů vyzvednutých spolu s Ötziho výstrojí mají bez výjimky původ v lesním prostředí(příspěvek J. H. Dicksona). Stejný závěr platí také pro zbytky hmyzu nalezené na mužových šatech(příspěvek W. Schedla). Překvapivý důkaz v tomto směru přinesla pylová analýza obsahu zažívacíhotraktu „ledovcového muže“. Jeho střevo obsahuje veliké množství pylových zrn habrovce habrolistého(Ostrya carpinifolia). Jedná se o středomořskou dřevinu, jejíž přirozené rozšíření končí v nížináchjižně od hlavního alpského hřebene. Pylová zrna habrovce se spolu s dalšími pylovými zrny(a rovněž s množstvím vodních řas – rozsivek) dostala do Ötziho zažívacího traktu náhodně, spolu