410AktualityKONFERENCE „POHANSTVO A KRESŤANSTVO“ V BANSKÉ BYSTRICIVe dnech 5.–6. 2. <strong>2003</strong> zorganizovaly katedryhistorie univerzit v Banské Bystrici a Ružomberokumezinárodní setkání věnované problematice pohanstvía křesťanství v různých historických obdobích.Vzorně připravená konference (hlavní organizátořiRastislav Kožiak, Jaroslav Nemeš, Hana Chorvátová,Imrich Nagy) se dotkla problematiky z hlediskamnoha oborů. Zde podán jen stručný přehled referátůtýkajících se archeologie, případně historie s nísouvisející. Martin Hurbanič v referátu „Byzantskáideológia v misijnej metodike 9. storočia“ zdůraznilpolitický aspekt byzantské misijní činnosti. Každý,kdo přijal křesťanství z Byzance, se považoval zapoddaného tohoto státu. Byl zde však rozpor mezipřáním či chtěním a skutečností a koncept se mnohokrátnenaplnil (například na Rusi, na Velké Moravě).Vincent Múcska proslovil obsažný referát„Kresťanský uhorský štát 11. storočia v zápasochproti pohanstvu“. Již v 10. stol. byli v Uhrách činníkřesťanští misionáři (např. 995 sv. Vojtěch), aletěžko se překonával separatizmus lokálních knížat.Od přelomu 10. a 11. století neexistovala jiná variantanež přijetí křesťanství. Proti tomu však propukalypohanské reakce a povstání (1046, 1061), kterébyly s úsilím likvidovány. Uhry se křesťanskýmstátem stávají až koncem 11. stol. Hana Chorvátovásvůj referát nazvala „Prehĺad doterajších interpretáciívzťahu pohanstva a kresťanstva v ranomstredoveku“. Zabývala se v něm přechodem od žárovéhok tzv. kostrovému pohřebnímu ritu, kterýpředběhl přijetí křesťanství. Panovník musel pro zemědělskéobyvatelstvo prokázat výhodu křesťanství,k čemuž sloužilo i přizpůsobení liturgického roku.Danica Staššíková–Štukovská se ve svém referátu„Pohanstvo a kresťanstvo – k vybraným prejavomvo včasnostredovekých pohrebiskách“ zabývalahroby koní, výklenkovými hroby na okraji avarskéhoúzemí, omezením milodarů a dalšími aspekty,především na základě rozsáhlého výzkumu pohřebištěv Borovcích. Široký záběr sledované problematikycharakterizoval referát Michala Slivky„K náboženskému synkretizmu v Strednej Európe“,jenž se dotkl průběhu christianizace v Evropě, kteráproběhla na různých místech různě. Zabýval sekultovními místy svázanými s místními a pomístnímijmény Balvany, Veče, Třebice, Háje, Radunice,ataké problematikou jeskyní souvisejících s černoumagií. Josef Unger se v referátu „Hroby v intravilánujako projev změny náboženství“ zabýval hrobyna moravských velkomoravských centrech. Některéz nich považuje za doklady snahy panovníkarozbít rodovou společnost. Přesun pohřebních areálůdo těsné blízkosti či přímo do sídlišť považuje zadoklad vlivu křesťanství. Domnívá se, že v 9. stol.započal proces přesunu pohřebních areálů do intravilánusídlišť, který byl dokončen až v 13. stol.sorganizací husté farní sítě. Piotr Boroń zaměřilsvoji pozornost na vliv lidových shromáždění napřijetí křesťanství v referátu „Słowiańskie wiecea decyzja o przyjęciu chrześcijaństwa“. Ukázal nadůležitou roli knížete, který křesťanství podporoval,protože bylo chápáno jako služba Bohu i vládci,musel se však radit s lidem (Pomořany, Měšek aj.).Karin Reichenbach představila předběžné výsledkysvé disertační práce týkající se srpů vyskytujícíchse v hrobech od 7. stol. až do novověku. Jev je pozorovatelnýjak v hrobech mužů, tak i žen, přičemžv nejstarším období je charakteristický pro mužskéhroby. Konference s častou, spontánní a věcnoudiskusí znamenala velmi dobrý přínos do studianastíněné problematiky. Pokud se vbrzku podařívydat plánovaný sborník, bude ji možno hodnotitjako excelentní.Josef UngerJAROSL<strong>AV</strong> KUDRNÁČ OSMDESÁTNÍKEMDalším jubilantem mezi českými archeologystarší generace se stal PhDr. Jaroslav Kudrnáč, CSc.,písecký rodák (17. 10. 1922), emeritní vědecký pracovníkArcheologického <strong>ústav</strong>u <strong>AV</strong> <strong>ČR</strong> v Praze.K jeho předchozím životním výročím připravili kolegovéa přátelé jubilejní články v odborném tisku,v nichž podali přehled jeho působení v české archeologiia připojili příslušnou bibliografii (Váňa 1982;Fröhlich – Michálek 1982; Hrala 1993; Šolle 1997).Jubilant nebere ohled na přibývající léta ani nazdravotní nesnáze, které věk přináší, a pokračuje vevýzkumné a publikační činnosti. O „zaslouženémodpočinku“ neuvažuje. Svědčí o tom bibliografickývýčet jeho prací za poslední dobu. Sluší se při tétopříležitosti uvést, že obce, které svými výzkumya jejich následnými publikacemi v odborné i populárněvědecké literatuře učinil známými (Klučova Strunkovice nad Blanicí), mu slavnostně udělilyčestná občanství. Za všechny přátele připojujemepřání zdraví a životní pohody do dalších let.V. Spurný
Archeologické rozhledy LV–<strong>2003</strong> 411LITERATURAFröhlich, J. – Michálek, J. 1982: Šedesátiny PhDr. JaroslavaKudrnáče, CSc. Výběr prací členů Historickéhoklubu při Jihočeském muzeu v Č.Budějovicích 19, České Budějovice, 174, 179.Hrala, J. 1993: Životní jubileum Jaroslava Kudrnáče,Archeologické rozhledy 45, 148–151.Šolle, M. 1997: Životní jubileum PhDr. Jaroslava Kudrnáče,CSc., Archeologické rozhledy 49, 708.Váňa, Z. 1982: Jaroslav Kudrnáč šedesátiletý, Archeologickérozhledy 34, 562–567 (s bibliografií odJ. Rataje).Bibliografie PhDr. Jaroslava Kudrnáče, CSc., od roku 1997(Předchozí bibliografie byla uveřejněna v AR 49 1997, 708.)188. <strong>Archeologický</strong> výzkum ve Strunkovicích nad Blanicí v r. 1996, Výběr 34, 1997, 85–92.189. Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, Bd. I. (kolektivní práce), Praha 1997, 45,48–49, 65, 410.190. Das prähistorische Gold in Bayern, Böhmen und Mähren, Bd. II, Praha 1997 (s J. Fröhlichem) – soupis631 lokalit v Čechách s archeologickými a písemnými doklady o pravěké a středověké těžbě zlata.191. Strunkovice nad Blanicí. In: Výzkumy v Čechách 1993–1995, Praha 1997, 287–288.192. Strunkovice nad Blanicí. In: Výzkumy v Čechách 1996–1997, Praha 1998, 217.193. Strunkovice nad Blanicí od pravěku do novověku. Strunkovice nad Blanicí 1998.194. Montánní archeologie a geologie, Archeologické rozhledy 51, 1999, 168–172.195. Archeologie o dějinném vývoji předcházejícím první písemnou zprávu o Klučově před 750 letyaoudálostech po ní následujících. In: 750 let Klučova, Klučov 2000, 3–18, 22.196. Šumava a zlato. In: Zlatá stezka 6. (Sborník Prachatického muzea), Prachatice 1999, 13–25.197. K vývoji slovanského osídlení v Klučově a Pošembeří v 6.–9. století, Archeologie ve středních Čechách6, 2002, 147–197.198. Pietní park. Památník města Písku neodumírá. Písek 2002 (vydalo Prácheňské muzeum k 80. narozeninámPhDr. J. Kudrnáče, CSc., red. J. Fröhlich).199. J. Mařík: Paměti městyse Strunkovic 1926. Písek 2002. – Předmluva a odborné poznámky.Dále Jaroslav Kudrnáč uveřejnil 7 recenzí v odborném tisku a 26 popularizujících článků v denním tisku.ŽIVOTNÍ JUBILEUM PhDr. JOSEFA BUBENÍKA, CSc.V dnešní uspěchané době, kdy často pro sběhnejrůznějších událostí přestáváme vnímat běh času,mnohdy s údivem zjišťujeme, že někteří naši mladšíkolegové, které dobře známe od jejich prvních krůčkův archeologii, dospěli do věku, jenž je připomínánna stránkách odborného tisku a k němuž přáteléjubilujícího píší dedikované články. To je i případJosefa Bubeníka, který se narodil před šedesáti roky1. listopadu 1942 v městečku Sázavě.Byl to nepochybně tamější slovanský klášter,který J. Bubeníka již od jeho dětství k sobě přitahoval,a tak ho zprostředkovaně přivedl k zájmu o českéraně středověké dějiny. Nemalou zásluhu na prohlubováníBubeníkova vztahu k naší národní minulostiměl i emauzský benediktin a sázavský farář P. MetodKlement, výrazná postava českého katolicismupoloviny 20. století. Z jeho podnětu se náš jubilantvelmi záhy stal průvodcem po někdejším klášteře.Zřejmě nikoho z tehdejších návštěvníků nenapadlo,že z mladého průvodce se po čase stane uznávanýodborník, který svými studiemi přispěje k lepšímupoznání dějin této památky a okolního kraje.Zatímco základní školní vzdělání získal jubilantv rodné Sázavě, do gymnázia (tehdy ovšem označovanéhonevhodným a dnes již zapomenutým názvemjedenáctiletka) dojížděl do Benešova. Po maturitěv roce 1959 byl přijat ke studiu archeologie na pražskéFilozofické fakultě, kde ještě zastihl prof. J. Eisnerana samém konci jeho pedagogického působení.Hluboký zájem o archeologii raného středověku přivedlJosefa Bubeníka během studia jako tzv. pomocnouvědeckou sílu do Archeologického <strong>ústav</strong>ua na výzkum v Březně. V téže době se účastnil i archeologickéhovýzkumu pořádaného toruňskou uni-