2003_2 - Archeologický ústav AV ČR

Archeologické rozhledy LV–2003 435lichen Nachfolgestraßen. Teilstück II: von Rötz bisPilsen, 241–249. Sledování úseků cesty na německéi české straně s historickými doklady.Karl Böhm: Unterwegs nach „Strupinga“ –Straubing, 250–272. Na křižovatce cest v římskéRaetii vybudován kastel Serviodurum na místě dřívesnad keltského oppida, které bylo osídlovánoivrůzných obdobích pravěku. Od 5. do 8. stoletíse v pramenech nevyskytuje žádná zmínka, až odr. 897 se objevuje označení Strupinga jako bajuvarskéhostřediska. Jméno odvozeno patrně od velmožejménem Strupo, středisko mohlo existovat jižv 6. století. Původní římské cesty se staly základemčasně středověkých, vedoucích k Všerubské vrchoviněa pak dále na východ.Michal Ernée: Krummauer Ofenkacheln derGotik und Renaissance. Ein Beitrag zu den kulturellenKontakten des südlichsten Böhmen mit demDonauraum, 273–286. Historie nálezů kamnovýchgotických a renesančních kachlů z Českého Krumlovaa jejich hodnocení podle velikosti a výzdobnýchmotivů (většina vyobrazena). Kolekce těchtokachlů patří k největším a nejzajímavějším celkůmv Čechách.Bibliographie, 287–298. Soupis referátů přednesenýchna všech deseti setkáních pracovní skupiny,konaných od r. 1991. Sborník uzavírá seznamúčastníků a autorů.Eva ČujanováH. Baitinger – B. Pinsker Hg.: Das Rätsel derKelten vom Glauberg. Theiss Verlag Stuttgart2002. 344 str. s 377 obr. ISBN 3–80621592–8.Pořadatelé výstav již po několik desetiletí zcelasprávně využívají vlny zájmu o statečné Kelty, opírajícíse o představu, že jde o předky velké částidnešních Evropanů, jejichž kultura obsáhla rozsáhláúzemí v Evropě a kteří se nebáli střetnutí s civilizacíantického světa. Můžeme to jen přivítat, protožearcheologie a archeologické, resp. kulturní památkyv nejširším slova smyslu se tak dostávají do povědomíširoké veřejnosti spolu s chápáním, že jetřeba je chránit – před zubem času, před ignorancí,před zloději a nesvědomitými sběrateli. Jen informovanostna nejširší úrovni a doslova v každé komunitěmůže zabránit plundrování archeologickýchlokalit a nálezů. Výstava „Das Rätsel der Keltenvom Glauberg. Glaube – Mythos – Wirklichkeit“tento cíl dokonale splnila. Byla otevřena v květnu ažzáří 2002 ve Frankfurtu a uskutečnila se pod záštitoua s podporou spolkové země Hessensko a hessenskéhoministerstva pro vědu a kulturu, kteří přispělitaké k vydání doprovodné publikace. Záštitana úrovni vlády spolkové země měla svůj důvod:spektakulární archeologický nález časně laténskéantropomorfní skulptury z Glaubergu, který se stalsenzací německé archeologie v 90. letech 20. století.Pozdně halštatské až časně laténské hradištěGlauberg bylo zkoumáno již ve 30. letech 20. století;nálezy odtud, ale zejména z blízkého z okolí, indikujízdejší existenci nadregionálního centra a sídlaelity v 6., ale zejména v 5. stol. př. Kr. Plochao rozloze 8 ha byla ohrazena hradbou z kamenea dřeva; další linie fortifikací zvětšily tuto plochuna 20 ha. V letech 1994–2000 proběhly nové výzkumya průzkumy při úpatí hradiště, kde byl za pomocimagnetické prospekce a leteckého průzkumuodkryt systém lehčího ohrazení valy a příkopy,avjejich rámci také dvě „knížecí“ mohyly s pohřbyz 5. stol. př. Kr. Větší mohylu č. 1 o průměru48 m lemoval příkop, který pokračoval jako vymezení„ceremoniální“ cesty vedoucí k mohyle. Mohyla,zachovaná jen do výšky 70 cm, obsahovalauprostřed téměř čtvercovou jámu zcela bez nálezů,kromě ní dva hroby. V hrobě č. 1 se zbytky dřevěnékomory byl uložen kostrový pohřeb muže s bohatouvýbavou bronzové zobákovité konvice sezbytky textilu vně a se stopami medoviny uvnitř,se zbraněmi, opaskem a zbytky obuvi, se zlatýmináušnicemi, nákrčníkem, náramkem a prstenema dalšími předměty. Hrob č. 2 obsahoval dřevěnoutruhlu se žárovým pohřbem muže se skromnějšívýbavou. Ve druhé mohyle o průměru ca 24 m, vymezenépříkopem, byl uložen kostrový hrob mužes mečem, kopím, zlatým náramkem a prstenem,opaskem a dvěma bronzovými sponami.Nejpozoruhodnější nález bezpochyby představovalaskulptura nalezená spolu s fragmenty dalšíchtří soch v příkopu lemujícím mohylu č. 1. Plastikavyrobená z místního pískovce zobrazuje muže v životnívelikosti, s ulomenými dolními částmi nohou;další tři sochy, z nichž se zachovaly jen fragmenty,byly pravděpodobně totožné. Původní místo, kdeplastiky stály, je neznámé. Socha zobrazuje bojovníkas pancířem z textilu a kůže; levou rukou držíoválný štít, na pravém boku má meč, pravá rukaspočívá na prsou, na krku má nákrčník se třemi kuželkovitýmizávěsky, tři nápažníky na levé ruce, nárameka prsten na pravé ruce. Stylizovaný obličejs mandlovýma očima, lichoběžníkovým nosem,knírem a bradkou má na čele znázorněnou čapku(přilbu?) se dvěma listovitými útvary (tzv. listovákoruna). Předpokládá se, že socha byla polychromovanáa že představovala věrný obraz knížete tédoby s jeho typickými symboly moci; ostatně mužpohřbený v hrobě 1 v prvé mohyle měl zcela totožnouvýbavu. Uvažuje se, že bohatství zdejší elity